Popis knihy

Nejde o gruzínskou bájnou kněžnu, ale o krycí název radiotechnického pátrače pro zjišťování a sledování tras letounů a nejde jen o tento pátrač, ale o založení a rozvoj oboru pasivní radiolokace na základě původního československého vynálezu. V první polovině devadesátých let minulého století, v důsledku indiskrétnosti vzniklé v československém parlamentu, proletěla světem zpráva, že v Československu byl vynalezen a vyráběn radiotechnický pátrač, který je schopen odhalit a sledovat dráhy „neviditelných“ amerických letounů F117 a B2, které radiolokátory zjistit nemohou. Následně se i v našich a zahraničních sdělovacích prostředcích objevily spekulativní a nekompetentní informace, které vedly autory této knihy k tomu, aby napsali jak to doopravdy bylo. Jiří Hofman po dobu třiceti let plnil významné povinnosti při rozvoji tohoto oboru. Své osobní poznatky a zkušenosti doplnil informacemi svých kolegů a vznikla utříděná objektivní fakta, která Jan Bauer, oblíbený autor téměř čtyřiceti knih převážně žánru literatury faktu, přetavil do knižní podoby. Kniha není oddechovou beletrií. Je čtivě psaným dokumentem o vědeckých a technických schopnostech, vynalézavosti, vytrvalosti, zanícenosti a dalších dobrých lidských vlastnostech velké, sladěně pracující skupiny lidí, kteří se podíleli na výzkumu, vývoji, výrobě a praktickém využívání v Československu a v zahraničí postupně tří generací zařízení: přesného radiotechnického pátrače PRP 1 (1964), komplexu radiotechnického průzkumu RAMONA (1979) a komplexu radiotechnického průzkumu TAMARA (1989). Krok za krokem jsou mapovány problémy rozvoje nejúspěšnějšího a nejrozsáhlejšího elektronického programu v Československu a jsou dokresleny osobními vzpomínkami některých účastníků. Hlavním cílem autorů bylo nikoliv pobavit, ale povzbudit tvůrčího ducha v naší zemi