Popis knihy

 Kniha nabízí souhrn metodických rad a praktických zkušeností pro vedení akcí v přírodě. Po stručném pohledu do historie a potřebné teorii následuje přehled vybraných turistických aktivit a základy sportů v přírodě (cykloturistika, orientační běh, vysokohorská turistika, lezení) i náměty na hry a cvičení v přírodě. Čtenáři v knize naleznou konkrétní informace o táboření, o práci s lanem a uzly, o používání map a průvodců, současném vybavení pro turisty, možnosti studijních programů a spojení na organizace zabývající se pobyty v přírodě. Autoři upozorňují na ekologickou výchovu, uvádějí ekohry a zdůrazňují bezpečnost při všech činnostech v přírodě. Publikace je určena zvláště vedoucím skupin dětí a mládeže a učitelům tělesné výchovy, bude však užitečná i pro studenty pedagogických a sportovních škol a turisticky zainteresovanou veřejnost. Ukázka Pěší turistika (PT) Pěší turistika je nejrozšířenější druh turistiky; využívá chůze jako nejpřirozenějšího pohybu převážně v přírodním prostředí, je nenáročná z hlediska speciálních dovedností a vybavení. Všechny formy pěší turistiky jsou vhodné pro rekreaci nejrůznějších skupin populace. Pěší turistiku lze využívat ve školách a všech dalších organizacích mládeže. K základním formám řadíme vycházky, výlety, túry, delší turistické pochody a vícedenní putování spojené s nošením vybavení pro přenocování a stravování. K výkonnostním formám pěší turistiky patří také dálkové pochody, dálkové etapové pochody a přechody horských hřebenů, pomocí nichž se plní podmínky výkonnostních odznaků pěší turistiky (VOPT) nebo pěší zápočtové cesty vyšších stupňů obtížnosti. Předpokladem účasti na výkonnostních formách je dobrá tělesná kondice, znalost odborně technických dovedností a odpovídající vybavení. Výkonnostní i zdravotní aspekt zdůrazňují různé rekreační programy a různě zaměřená intenzivní chůze (walking). Charakteristice odborných znalostí a dovedností jsme věnovali pozornost v předcházejících kapitolách. Vysokohorská turistika (VHT) Pěstování vysokohorské turistiky (pro kterou se někdy používá výrazu “horská turistika” “turistika v horách”, nebo “trekking”) vyžaduje ve srovnání s pěší turistikou další specifické odborné znalosti a dovednosti i dobrou tělesnou kondici. Pohyb v horách, i když po vyznačených cestách, vyžaduje k postupu často použití rukou a někde je třeba využít prvky horolezecké techniky. K odlišení VHT od horolezectví se často uvádí, že maximální obtížnost výstupů končí u II. stupně klasifikace UIAA (tzn. že je k postupu třeba používat rukou). Akce VHT probíhají v horském, případně i v ledovcovém terénu především v letním období. Motivy pro kulturně poznávací činnost se oproti pěší turistice rozšiřují. Důraz se klade na znalosti geomorfologie terénů vhodných pro VHT (např. Tater), vysokohorských rostlin a zvířeny i na ochranu přírody (národní parky a chráněné krajinné oblasti). Z odborně technických znalostí se ve vysokohorském terénu nejvíce uplatní znalosti orientace (práce s mapou, busolou, výškoměrem, GPS apod.) a základy předpovědi počasí. V extrémních horských podmínkách je důležitá znalost první pomoci, organizace záchranných akcí a přivolávání záchranných služeb. Základní formou VHT jsou jednodenní i vícedenní túry ve vysokohorském terénu, které mají vést zkušení cvičitelé. Délka přesunu závisí na překonávaném převýšení a obtížnosti terénu. Při putování v horách se obvykle k přespávání využívá horských chat. Nejnáročnější formy VHT v málo obydlených horách vyžadují nesení veškerého vybavení a stravy, a přespávání ve volné přírodě (je-li v dané oblasti povoleno). Při takovém putování se musí uplatňovat všechny zásady ochrany přírody. Stejně jako pěší turisté mohou vysokohorští turisté plnit podmínky zápočtových cest a výkonnostního odznaku VHT. Některé zahraniční cesty konané ve vysokohorském terénu jsou vyvrcholením činnosti ve VHT. Důležitou povinností každého vedoucího je dbát o bezpečnost členů skupiny při náročné akci ve vysokohorském terénu. Bezpečnost pohybu zajistíme, budeme-li dodržovat správné zásady pro vedení túry, které jsem shrnuli v části Příprava vedení akce, a osvojíme-li si příslušné odborné i technické znalosti a dovednosti (viz předcházející kapitoly). Postup mimo značené cesty Při pohybu v horském terénu doporučujeme respektovat tato doporučení k technice chůze: – našlapujeme pokud možno celou plochou chodidla, – čím prudší svah, tím děláme menší kroky, – těžiště těla držíme co nejvíce nad zatíženou nohou, – při sestupu došlapujeme na patu, kolena jsou mírně pokrčena. Svou obtížností a nebezpečností mohou překvapit jak strmé travnaté svahy, tak suťová pole, ve kterých přizpůsobujeme pohyb sklonu svahu a pevnosti i vlhkosti terénu. Chování při bouřce a špatném počasí Nejlepší prevencí je pečlivé sledování vývoje počasí, což umožňuje včasné vyhledání bezpečného úkrytu před bouřkou. Přibližování nebo vzdalování bouřky posoudíme i z časového rozdílu mezi zablesknutím a hromem. (Zvuk se šíří rychlostí asi 330 m za vteřinu, tzn. napočítáme-li do deseti, je bouřka vzdálená asi 3 km.) Při bouři hrozí hlavně nebezpečí úderu blesku, což je elektrický výboj, který člověka může ohrozit přímým zásahem i nepřímo, kdy výboj přeskočí mezi člověkem a okolím (stromem, skálou, stavbou apod.). Toto nebezpečí je při VHT největší na vrcholech, na hřebenech, na vyvýšených místech terénu, ve svodných žlabech a především na cestách zajištěných ocelovými lany. Ohrožena je i vzpřímená postava člověka. Pokud je to možné, vyhledáme úkryt v pevném stavení, jinak se ukryjeme na stranu skal odvrácenou od bouřky. Na sněhu a ledu je menší nebezpečí zásahu než na skalách. U vysokých skal si hledáme místo v tzv. bezpečné zóně, tj. asi ve středu odvěsny myšleného trojúhelníku. Uvědomíme si, že elektrický výboj se po zásahu blesku do země šíří cestou nejmenšího elektrického odporu, nesmíme tedy vytvářet tzv. zkratové můstky. Proto musíme být vzdáleni od předmětů i osob nejméně 2 m. V bouřce si nesmíme lehnout na zem, ale zaujmeme co nejmenší tvar a dotýkáme se země v jednom bodě, nejlépe na dobře izolujícím předmětu (izolační podložka, lano, batoh apod.) a v určité vzdálenosti od skal i osob, např. v suťovisku, kde nepřečníváme nad své okolí. I při úkrytu pod převisem nebo v jeskyni musíme dodržet správnou vzdálenost. Blesk nás totiž může zasáhnout i u vchodu do domu, u otevřeného okna. Okamžitě se snažíme vzdálit od železných lan na zajištěných cestách. Odložíme karabiny a ostatní kovovou výzbroj. Vyhýbáme se také stružkám s vodou a kontaktům se zledovatělou výzbrojí, neboť voda je dobrým vodičem elektrického proudu. Nebezpečné jsou také úkryty pod vysokými stromy, raději si vlezeme do hustého podrostu. Stan ani spací pytel nás před bleskem nechrání. Kopulovité stany jsou oproti “áčkům” v tomto ohledu poněkud výhodnější. Nezapomeňte, že v úkrytu musíme zůstat tak dlouhou pokud se bouřka nevzdálí aspoň na 10 km (musíme napočítat mezi bleskem a hromem aspoň do 35). Chování za špatného počasí -Při náhlé změně počasí doprovázené deštěm nebo sněžením je nutno počítat se zvýšením obtížnosti výstupu nebo sestupu přibližně o dva stupně. - V mlze můžeme snadno zabloudit. Toto nebezpečí je vždy větší v členitém i lehčím terénu než při postupu po hřebenu. - Nárazový vítr nebo vichřice mohou zcela znemožnit postup. Nejlepší ochranou je včasný sestup do údolí nebo na závětrnou stranu. Vybavení pro VHT Vybavení byla věnovaná samostatná část, zde popíšeme základní výzbroj pro pohyb na zajištěných cestách ve vysokých horách. Pro túry VHT jsou vhodná dynamická lana o průměru 9 mm a délce 40 m. Přílba patří k povinnému vybavení; při výběru je třeba, aby dobře seděla na hlavě a neomezovala výhled a periferní vidění. Je nutná správná přílba s atestem od UIAA. Kombinovaný úvaz se skládá se ze sedacího a prsního úvazku, celotělový úvaz spojuje výhody sedací a prsního úvazu. Pro spojení prsního a sedacího úvazku doporučujeme plochou smyci, která musí mít dostatečně dlouhé volné konce. Na svázání se doporučuje uzel UIAA (str. XX). Nebezpečné je používání dračí smyčky. Na zajištěných cestách doporučujeme používat karabiny typu HMS s otočným zámkem “twist-lock”. Tyto karabiny splňují normy zatížení ve všech směrech. Tento typ karabiny lze použít také při slaňování nebo jištění prvolezce.