Popis knihy

 Jak je možné, že lidské společnosti se řídí morálkou, zákony a všeobecně převládající slušností, když naše chování se podle sociobiologů formovalo během milionů let, kdy jsme mezi sebou zápasili o přežití a naslouchali příkazům svých sobeckých genů? Anglický zoolog a publicista Matt Ridley se na tyto a další otázky pokouší odpovědět, přičemž své brilantně a vtipně formulované závěry podpírá důkazy ze světa zvířat, z historie, antropologie nebo ekonomických teorií. Provokativní kniha. Původ nesobeckého jednání totiž podle ní nespočívá na mnohaletém výchovném působení, osobním odříkání a „pomoci shůry“, ale z valné části na naší genetické výbavě. Matt Ridley sice zdaleka nejde tak daleko jako autor předmluvy – jeden z nemnoha českých biologů Jan Zrzavý, který se věnuje sociobiologii, ale přesto se při čtení jeho knihy tají dech. Zvykli jsme si totiž definovat člověka slovy zoon politokon v antropologii, a teď se ukazuje, že společenský rozměr jedince má co do činění i s jeho biologickou stránkou. Tzv. nesobecké jednání je dokonce „vtištěno“ do našeho genetického kódu. Ridley sice neříká, že „lidé na sebe byli a jsou docela hodní a už to tak zůstane“, protože „naše geny nás nastavili tak, že se ničemu nedivíme, když čteme desatero přikázání“, jak ve zkratce činí Zrzavý. Spokojí se s konstatováním, že „lidské instinkty se neprojevují jako neměnné genetické programy, ale jako predispozice k učení“, a proto se podle něj také mohla všude na světě rozvinout stejná základní témata, jako např. rodina, rituál, směna, láska, hierarchie, přátelství, žárlivost či skupinová loajalita. Jinak řečeno lidská společnost se „vyvinula jako součást naší přirozenosti“. autor recenze: Josef Beránek převzato z Universum