Popis knihy

Petr Prachtel, jeden z nejlepších českých a československých horolezců, jakési „zlobivé dítě“ tohoto sportu, člověk obdivovaný a zatracovaný, nenáviděný a milovaný, zneuznaný a jinými vynášený na pomyslný trůn. Po otci Němec, po matce Rakušan, který do téměř sedmi let neuměl ani slovo česky, putoval poslední měsíce války jako téměř sedmiletý pěšky z Litoměřic do Chebu a oklikou zpět do rodného Brna. Při této strastiplné sólo cestě mezi nálety, běženci a válčícími armádami si udělal i svůj první osobní rekord – ušel 135 km nonstop. Během cesty se dostal do lárgu hitlerjugend i do tábora pro Němce připravené na odsun. V roce 1954 zažil konfiskaci rodinného majetku, nucené vystěhování z vlastního domu i zákaz studovat na střední škole. I přes všechny nástrahy osudu vystudoval vysokou školu. Vrchol jeho horolezecké kariéry přibrzdilo vyhození z československé horolezecké reprezentace. Petr Prachtel má na svém kontě více než 2 600 prvovýstupů, se svojí ženou Zorkou byl mimo jiné vicemistr ČSFR v běhu dvojic na 100 km, vyhrál Jizerskou stovku v traťovém rekordu, v roce 1980 zvítězil v devíti terénních bězích na 50 km za sebou a obsadil tak 1. místo v ČSR. Ke svým 74. narozeninám přelezl v Jizerských horách v úmorném parnu a vlhku třicet metrů dlouhou cestu bratří Ginzelových na Frýdlantské cimbuří (VI) a o pár dní později za obrovského větru 22 let nepřelezenou padesátimetrovou omechovatělou spáru (VIIIa) na druhou věž Frýdlantského cimbuří. Opravdové narozeniny pak oslavil v Jizerských horách prvovýstupem (VIIIc). Vše samozřejmě sólo. O jeho dramatickém životě se můžete dočíst v této knize.