Popis knihy

 »Vždycky se dívej, co děláš,« řekl pan asistent. Prsty mé levé ruky objímaly plíci vyňatou z vyzáblého těla s mučednicky vyčnívajícími obrysy žeber. Horní část plíce pružila a vyklenovala se, přestože byla prostoupená černým vazivem. Poplicnice, u zdravých lidí jemná a průsvitná, se proměnila na tlustou, bělavou vazivovou vrstvu se šupinami vápenných uloženin.  »Netlač na nůž, řezej tahem, ať ti nic nestříkne do obličeje,« pokračoval. »Mně se to stalo. No, a za šest neděl jsem měl na plicích stín a pak jsem rok ležel.«  Plíce trochu zaskřípěla, řez se otevřel. V projizvené tkáni horního i středního laloku byly nepravidelné dutiny. Do některých by se vešel lískový oříšek, do jiných meruňka. Na vnitřních stěnách měly nažloutlou i bělavou drť. Nádherná, jemňoučká, krajkovitá plicní tkáň mezi nimi zmizela. Průdušky byly zohýbané, některé z nich do dutin volně ústily, jiné byly zajizvené.  »Už jsi viděl kavernózní tuberkulózu?« zeptal se pan asistent. »Kultivuje se takhle...«  Natáhl se do skříňky se skleněnými stěnami a vyndal tři zkumavky s korkovými zátkami, z nichž dovnitř vyčníval drát na konci obalený trochou vaty. Obratně drát vyňal, koncem nabral trochu drti a vsunul jej zpět tak, aby se ničeho nedotkl.  »Neskáčou,« poznamenal na adresu neviditelných mykobaktérií, které proměnily plíce na bludiště dutin a jejich nositele dopravily na pitevní stůl, »ale živoučké budou náramně.«  Byl jsem v třetím ročníku medicíny. Oči vykulené, pusa údivem otevřená. Mládí. Všechny strázně, nemoci a smrt se týkají někoho jiného.  OBSAH: Stín dámy s kaméliemi Buňka zešílela Smyk Terorista číslo 4346 Taková malá molekula Červená a černá Rub a líc V zajetí stresu Lehce si užívám Kam půjdeme dál, pane barone? O umírání a smrti