Podporiť čarovnú poličku je možné prostredníctvom zobrazovania reklám. Zvážte prosím možnosť vypnutia adblocku a pomôžte nám prevádzkovať túto službu aj naďalej.
Vaša podpora je pre nás veľmi dôležitá a vopred vám ďakujeme za prejavenú ochotu.
Bonaparte CZ
1x
Bonaparte CZ Book: Bonaparte CZ
4 stars - 1
Correlli Barnett si získal reputaci svými poutavými, originálně pojatými interpretacemi vlastnoručně zvolených témat. Jeho portrét Napoleona Bonaparta není žádnou výjimkou. Pokládá Bonaparta v prvé řadě za demagogického, prospěchářského politika a teprve pak za vojáka. Dle autorova názoru byla Bonapartova vojenská tažení politickými prostředky, jež měla posloužit jeho vlastním ambicím. Autor v knize tvrdí, že v Bonapartově kariéře nenastal žádný „bod obratu“, nýbrž že se odvíjela podle souvislého, logického vzoru od začátku do konce. Tak jako moderní finanční „uzurpátorský král“ byl Bonaparte nucen setrvávat v pohybu, poněvadž jeho pozice byla od základů nejistá. S každým rozšířením jeho moci, ač navenek impozantním, bylo jeho postavení nejistější. Potřeboval vždy rychlé vítězství, po kterém následoval mír a návrat do Paříže. Až do roku 1809 jeho nepřátelé na tuto hru přistupovali tím, že mu pokaždé umožnili svést rozhodující bitvu, a když ji prohráli, uzavřeli s ním mír. Avšak postupně se s ním učili bojovat, nejprve ve Španělsku, pod velením Wellingtona, a později v Rusku roku 1812, v Německu roku 1813 a pak ve Francii samotné v roce 1814, i když je Bonaparte v jednotlivých střetnutích porazil. Jakmile ovšem jeho hru prohlédli, Bonapartův systém vedení války byl odsouzen k záhubě. Jeho síla jakožto velitele v poli spočívala v rychlosti a agresivitě. Jako plánovač byl ovšem ledabylý a opomíjel faktor zásobování; vojáci jeho armád strádali hlady a chodili bosí. Autor současně tvrdí, že Bonaparte nebyl ani zdaleka mistr koncentrace vojsk na bojišti, ba naopak, opakovaně se stávalo, že je jeho armáda byla protivníkem zaskočena rozptýlená a pohromě unikla vždy jen díky příjezdu posil na poslední chvíli. S tím, jak se jeho kariéra úspěšně rozvíjela, Bonaparte přestal být Korsičanem, ale nikdy se nestal opravdovým Francouzem. V tomhle jako by předznamenával vykořeněnost moderního člověka, stejně jako se jeho imperiální režim stal vzorem pro mnohé z politických a sociálních faktorů, které jsou typické pro naši dobu. Correlli Barnett ho, jakožto mladého revolucionáře, přirovnává k vůdcům současných studentských revolt. Později, už jako císaře, ho přirovnává k onomu typu soudobých magnátů, kteří se vypracovali vlastní silou — i s tím, že Bonaparte byl, v moderním slova smyslu, první mistr ve sféře public relations, manipulátor lidí a názorů, tvůrce oslnivého mýtu. Neboť moc byla Bonapartovi tím, čím byl Casanovovi chtíč, a ukázala se být stejnou měrou destruktivní. Vždyť jeho režim, stejně jako moderní tyranie, byl založen na tezi, že jeho posláním je plnit „obecnou vůli“ lidu, skýtající ospravedlnění k vyhlazování disentu a opozice, a tudíž k zabíjení svobody ve jménu svobody.
  1. Životopisy

Bonaparte CZ

Correlli Barnett

  • Jazyk: český
  • Žáner: Životopisy
  • Počet strán: 224
  • Rok vydania: 2005

Bonaparte CZ

Correlli Barnett

  • Jazyk: český
  • Žáner: Životopisy
  • Počet strán: 224
  • Rok vydania: 2005

Na túto knižku aktuálne nikto nečaká, máš záujem ty?

Aktuálne nikto neponúka túto knihu.

Pozrieť cenu novej knihy na

Chcem predať túto knihu

Chcem si kúpiť, pošlite mi notifikáciu o novej ponuke

Doplnkové info

  • Vydavateľstvo: Jota
  • ISBN: 8072173529
  • Väzba: pevná

Popis knihy

Correlli Barnett si získal reputaci svými poutavými, originálně pojatými interpretacemi vlastnoručně zvolených témat. Jeho portrét Napoleona Bonaparta není žádnou výjimkou. Pokládá Bonaparta v prvé řadě za demagogického, prospěchářského politika a teprve pak za vojáka. Dle autorova názoru byla Bonapartova vojenská tažení politickými prostředky, jež měla posloužit jeho vlastním ambicím. Autor v knize tvrdí, že v Bonapartově kariéře nenastal žádný „bod obratu“, nýbrž že se odvíjela podle souvislého, logického vzoru od začátku do konce. Tak jako moderní finanční „uzurpátorský král“ byl Bonaparte nucen setrvávat v pohybu, poněvadž jeho pozice byla od základů nejistá. S každým rozšířením jeho moci, ač navenek impozantním, bylo jeho postavení nejistější. Potřeboval vždy rychlé vítězství, po kterém následoval mír a návrat do Paříže. Až do roku 1809 jeho nepřátelé na tuto hru přistupovali tím, že mu pokaždé umožnili svést rozhodující bitvu, a když ji prohráli, uzavřeli s ním mír. Avšak postupně se s ním učili bojovat, nejprve ve Španělsku, pod velením Wellingtona, a později v Rusku roku 1812, v Německu roku 1813 a pak ve Francii samotné v roce 1814, i když je Bonaparte v jednotlivých střetnutích porazil. Jakmile ovšem jeho hru prohlédli, Bonapartův systém vedení války byl odsouzen k záhubě. Jeho síla jakožto velitele v poli spočívala v rychlosti a agresivitě. Jako plánovač byl ovšem ledabylý a opomíjel faktor zásobování; vojáci jeho armád strádali hlady a chodili bosí. Autor současně tvrdí, že Bonaparte nebyl ani zdaleka mistr koncentrace vojsk na bojišti, ba naopak, opakovaně se stávalo, že je jeho armáda byla protivníkem zaskočena rozptýlená a pohromě unikla vždy jen díky příjezdu posil na poslední chvíli. S tím, jak se jeho kariéra úspěšně rozvíjela, Bonaparte přestal být Korsičanem, ale nikdy se nestal opravdovým Francouzem. V tomhle jako by předznamenával vykořeněnost moderního člověka, stejně jako se jeho imperiální režim stal vzorem pro mnohé z politických a sociálních faktorů, které jsou typické pro naši dobu. Correlli Barnett ho, jakožto mladého revolucionáře, přirovnává k vůdcům současných studentských revolt. Později, už jako císaře, ho přirovnává k onomu typu soudobých magnátů, kteří se vypracovali vlastní silou — i s tím, že Bonaparte byl, v moderním slova smyslu, první mistr ve sféře public relations, manipulátor lidí a názorů, tvůrce oslnivého mýtu. Neboť moc byla Bonapartovi tím, čím byl Casanovovi chtíč, a ukázala se být stejnou měrou destruktivní. Vždyť jeho režim, stejně jako moderní tyranie, byl založen na tezi, že jeho posláním je plnit „obecnou vůli“ lidu, skýtající ospravedlnění k vyhlazování disentu a opozice, a tudíž k zabíjení svobody ve jménu svobody.

Našli ste chybu?