Popis knihy

Další pokračování knižní podoby oblíbené banánové televizní talkshow! Jak přežít zdravý životní styl, horší já, nedostatek romantiky, obavy a strach, dobré úmysly, konflikty, lži, nečekaná dramata, nedostatek času, potupu, přepracovanost, zlozvyky, vzpomínky... Ukázky:Jak přežít zdravý životní stylJEZTE A PIJTE, CO HRDLO RÁČÍ, ŽIVOT JE KRÁTKEJ, TAK VO CO KRÁČÍ! Člověk většinou pochopí, že pro sebe musí něco udělat, * když ho tíží kila, * když ho tíží žal * a když se dítě při pohledu na jeho maturitní foto zeptá: „A to je kdo?!“VÍC NEŽ SVŮDNÁ KRASAVICE, NASYTÍ TĚ JITRNICE! Kila a žal mne tížily ještě před maturitou, odjela jsem proto na kurz, abych byla krásnější. Pět hodin denně jsem cvičila, abych pak nedostala téměř nic k jídlu, a kurz vedl docent – dietolog, jehož nejoblíbenější píseň byla od Voskovce a Wericha a pořád si notoval: „…půl párku… půl párku…“ To mi připomíná, že když jsem byla za kamarádkou ve Filadelfii v USA, tak kamarádka mne vodila do vegetariánské restaurace, která měla obrovskou vývěsku: „Jezte u nás – žijte zdravě.“ A najednou si naproti otevřel stánek párkař a ozdobil ho obrovskou cedulí: „Jezte u mě, zemřete šťastní!“ S tím docentem – dietologem, jsem pak, paradoxně, měla společný nejen ten „párek“, ale i syna. Seznámila jsem se s ním na nějakém večírku a on jednou za mnou přijel na chalupu a já mu nabídla toasty. Úplně obyčejné. Veka, sýr, máslo, šunka. Syn doslova omdléval rozkoší nad takovou lahůdkou. Nemohl vůbec přijít na to, co je tam tak strašně dobrého. A pak nám to došlo: On totiž do svých dvaceti let vůbec nevěděl, že existuje normální máslo. Z toho jsem vyvodila svou radu. Je v přímém rozporu se současným zdravým způsobem života, ale odpovídá jídelníčku našich babiček, které se většinou dožily vyššího věku než my teď. Máslo kraví jez pro zdraví!DUŠENÝ HLEMÝŽĎ A NADÍVANÝ RAK ZAŽENOU KAŽDÝ MRAK! (Inspirováno Magdalenou Dobromilou Rettigovou) Má dcera je momentálně dost volnomyšlenkářská vegetariánka. Volnomyšlenkářská proto, že vždycky když někde vznese požadavek na stravu, tak říká: „Já vůbec nejím maso. Jen kuře, lososa a husu!“ Kdysi jsme ale doma prožívali těžké chvíle. Má dcera nejedla nejenom maso. Má dcera byla zarputilá veganka. A pamatuji si dobře, jak jsem jednou udělala úchvatnou smaženici a měli jsme návštěvu, na které mi velmi záleželo a měli jsme taky houby. Má dcera náhle zprudka odstrčila talíř a zařvala: „V tom je vejce! Fuj! Nechápu, jak můžete jíst ty mrtvé zárodky!“ Hosté i my jsme to pak spolkli velice těžce… Nesmírně mne ale pobavilo, když syn (asi v 5. třídě na ZDŠ to bylo) přinesl v žákajdě: „Část odpoledne stráví děti hledáním slimáků v lese. Ten den nebudou potřebovat svačinu.“