Hľadanie: Rubato
zobraziť:
Rubato
Rubato znamená po taliansky nepravidelne, nepokojne, s meniacou sa rýchlosťou, zároveň aj skladbu v nie celkom predpísanom tempe. Také je aj Slobodovo Rubato, voľné pokračovanie Uršule. Opisuje osudy bezdetnej vydatej štyridsiatničky Uršule žijúcej v malej dedine. Uršuľa sa znova prejavuje ako bystrá, racionálna žena, ktorá sa nemôže vymaniť spod ťarchy svojho dávneho zločinu, vraždy manžela Jana Hodžu, preto ustavične hľadá v sebe, vo svojom najskrytejšom vnútri akési čisté zrnko, čosi dobré, nenarušené, čosi, čo ona nazýva svojím Bohom. Navonok je triezva, chladná, ukazuje sa však, že v skutočnosti ňou všetko hlboko prechádza, zanecháva stopy. Možno by sa dalo povedať, že kým Uršuľa premýšľa o veciach nie celkom každodenných, ozajstný život jej uniká.
dostupné aj ako:
Rubato
Rubato znamená po taliansky nepravidelne, nepokojne, s meniacou sa rýchlosťou, zároveň aj skladbu v nie celkom predpísanom tempe. Také je aj Slobodovo Rubato, voľné pokračovanie Uršule. Opisuje osudy bezdetnej vydatej štyridsiatničky Uršule žijúcej v malej dedine. Uršuľa sa znova prejavuje ako bystrá, racionálna žena, ktorá sa nemôže vymaniť spod ťarchy svojho dávneho zločinu, vraždy manžela Jana Hodžu, preto ustavične hľadá v sebe, vo svojom najskrytejšom vnútri akési čisté zrnko, čosi dobré, nenarušené, čosi, čo ona nazýva svojím Bohom. Navonok je triezva, chladná, ukazuje sa však, že v skutočnosti ňou všetko hlboko prechádza, zanecháva stopy. Možno by sa dalo povedať, že kým Uršuľa premýšľa o veciach nie celkom každodenných, ozajstný život jej uniká.
Na stiahnutie
8,99 €
dostupné aj ako:
Rubato
Slovenský básník a filmový scenárista, autor románů, novel, povídek, básnických sbírek, scénářů a knih pro děti se narodil v roce 1938 a zemřel 6. října 1995 vlastní rukou. Do literatury vstoupil románem Narcis (1965); v českém překladu vyšly jeho romány Rozum (1982, č. 1989) a Láska (dokončeno v roce 1972, vyšlo 2002, č. 2005). Román Rubato (1990) vypráví žena, trestaná vražedkyně Uršula; vedle poměrně jednoduchého děje se čtenář ocitá v „myšlenkovém“ světě Uršuliných reflexí, bohatém a ambivalentním světě jejích vnitřních monologů. Nejčastěji se hrdinka upíná k úvahám o Bohu a smrti, k úvahám o své sociální roli ve společnosti a k budoucnosti. Výsledný text je potom prolnutím obou těchto rovin. Rytmus jejich střídání není nijak vyrovnaný, ale přerývaný, jak už napovídá samotný název knihy: Rubato.
Vypredané
8,93 €
9,40 €
PS
o debute Novoročný výstup na Jaseninu (2016) Jakub Juhász opúšťa zatopený vrchársky kraj a popri rieke Ipeľ zostupuje dole na roviny, priamo do centra svojho rodného mesta, a pátra po Sándorovi Petőfim a jeho legende, ktorá sa stáva pozadím k čomusi intímnejšiemu. Čiastočne autobiografická kronika, čiastočne životopisné rozprávanie a čiastočne bonvivánsky cestopis hovorí o (ne)možnosti vzťahu súčasného človeka k historickej postave a jej mytologicky ponímanému príbehu. Maďarský romantický básnik predstavuje až kozmickú (a zároveň komickú) referenčnú os, z ktorej autor vychádza, kľučkuje okolo, vzďaľuje sa a navracia k nej, ale nikdy s ňou celkom nesplynie. Juhászova próza sa vyznačuje hustým opisom, nepredvídateľným vypointovaním a krikľavým výsmechom, ktorý je v jadre skôr dômyselným, láskyplným podpichnutím.
PS je poctou ľudskej geografii Juhu, ako autor nazýva teritórium svojich ciest. Či už je to štiavnická Banka Lásky, obrazáreň Haličského zámku, maďarský národný park Hortobágy alebo veľavážený Lučenec, mesto novohradské, každý si v PS nájde kút sveta či kus kultúrneho dedičstva, ktorý považuje za ten svoj aj keď v juhászovskom podaní nie je možné mať v tomto ohľade žiadnu istotu, ako píše sám autor: Čo ja viem, kde sú moje korene? Stále som na to neprišiel.
Synagoga ikonoklastů
Filipínský telepat, který vyvolá záchvaty glosolálie mezi účastníky kongresu; utopista usilující navrátit lidstvo do alžbětinské doby; chirurg, jenž pouhou silou vůle krystalizuje kuchyňskou sůl do formy kuřete; katalánský divadelní režisér, který v Oxfordu inscenuje Wittgensteinova Filozofická zkoumání to je jen několik portrétů z Wilcockovy galerie bizarních postav, jimž se daří pomocí vědeckých postupů, přesvědčivých argumentů a zdravé intuice přiblížit nefalšovanému šílenství lidského rozumu. Jejich úsilí je podáno s takovou přesností a uvěřitelností, až čtenář ztrácí jistotu, zda nejde o skutečné postavy našeho čím dál tím podivnějšího světa.
J. Rodolfo Wilcock (19191978), argentinský prozaik, básník, kritik a překladatel. Podobně jako Raymond Queneau publikoval údajné překlady neexistujících autorů, které si vymýšlel podle nakladatelské poptávky. V roce 1957 se uchýlil před politickým pronásledováním do Itálie a začal psát italsky.
Synagoga ikonoklastů (1972) je jeho nejvýznačnějším prozaickým dílem.
Wilcockova knížka mi navrátila radost, jak to dokážou jen vrcholná díla literatury, která jsou zároveň i vrcholnými díly černého humoru, jako třeba Lichtenbergovy aforismy nebo Sternův Tristram Shandy. [] Pokud se chcete smát nebo si vylepšit zdraví, kupte si ji, ukradněte ji, půjčte si ji, ale hlavně si ji přečtěte! Roberto Bolano
Na sklade 1Ks
12,02 €
12,65 €
Díla
Ve své první a nejradikálnější knize, nazvané jednoduše Díla, se Édouard Levé (1965-2007) představuje jako podvratný eklektik, teoretický kutil a obsedantní vynálezce takřka rousselovského formátu.
Je soupis 533 nerealizovaných - a často nerealizovatelných - děl literaturou, nebo konceptuálním dílem eo ipso? Vzniká umělecké dílo svou fyzickou realizací, nebo již ve chvíli, kdy je mentálně počato - pouhým nápadem? Nekomentovaný Levého soupis nápadů nenabízí mnoho odpovědí. Jeho "díla" jsou často tajemná a znepokojivá, leckdy absurdní, občas filozofující, sem tam humorná a někdy svéhlavě, autoritativně nesmyslná.
Jakkoli je Édouard Levé jako vizuální umělec znám především jako fotograf, pohybuje se v Dílech napříč uměleckými sférami, od zvukového umění, videa a experimentálního filmu přes performance až po monumentální instalace. Dokáže být stejně posedlý absurditou jazyka jako absurditou architektury, zajímá ho náhoda, nevědomost nebo vědomé uvedení v omyl, podoby duplicity i percepční nehody. Bujarou smršť zapsaných nápadů lze chápat jako gesto zdrženlivosti, ale i jako nárokování si bezmezné tvůrčí svobody, nespoutané produkčními omezeními. Své potenciální celoživotní dílo poskytuje Édouard Levé svázané v útlé knize. Jako provokaci, výzvu, reakci i inspiraci.
Na sklade 2Ks
15,15 €
15,95 €
Vyzbrojeni šílenstvím
Skupinka mladých lidí na venkovské samotě v zapadlém koutě Anglie vzbuzuje u svých příbuzných a přátel podezření, že spí každý s každým. Skutečnost je složitější: atmosféra sršícího erotického napětí prostupuje i krajinou a počasím, mořem a jídlem, vtípky i řevnivostmi – a též nálezem nádoby, jež může a nemusí být kalichem Svatého grálu. Mladistvé ambice a zmatky, rodící se povahy a posedlosti jsou možná plodem nahodilé chvíle, možná prýští odkudsi z dávnověku. A poté, co hrozivý obraz krajního násilí skupinku nakonec rozmetá na různá místa a do různých měst, přetrvává vzpomínka na jednou prožitou křehkou souhru i v grotesce městského shonu a společenských konvencí.
Britská modernistická spisovatelka Mary Butts (1890–1937), „bohyně bouře“, jejíž odhodlání zobrazovat „nejhorší věci“ pohoršovalo mnohé (včetně Virginie Woolf), je autorkou rozsáhlého prozaického díla, jež se posledních třicet let těší obnovené pozornosti. Její tvorba, oscilující mezi experimentálními polohami a vypjatým smyslem pro spiritualitu a mysticismus, představuje výrazný a originální hlas modernistického hnutí a jeden z jeho donedávna skrytých vrcholů. Román Vyzbrojeni šílenstvím (Armed with Madness, 1928) je spolu se Smrtí Felicity Taverner (Death of Felicity Taverner, 1932) jejím nejvýznamnějším dílem.
Na sklade 1Ks
15,68 €
16,50 €
Zlatý pavilon
latý pavilon (Kinkakudži, 1956) je dramatický příběh z poválečného období o neduživém koktavém novicovi, jehož si krása Zlatého pavilonu podmanila natolik, že nebyl schopen vést normální život. Předmět svého obdivu se rozhodl ovládnout tím, že ho zničí. Mišima tímto románem beletrizoval skutečnou událost, která se stala v roce 1950, a na jejím základě vytvořil pozoruhodný portrét mladého psychopata. Do vyprávění s bohatstvím dekadentních výjevů vložil vlastní estetické názory, své osobité teorie o posedlosti krásou a jejím ničení. Zlatému pavilonu už jen blízkost zkázy přidávala v očích hrdiny na půvabu. Navždy přetrvá jen to, co zůstane v srdci po vědomém zničení, což je myšlenka, která Mišimu dovedla až k sebedestrukci. Zlatý pavilon je nejen nejúspěšnější dílo Mišimovo, ale je i desetiletí po svém vzniku stále pokládán za jeden z nejvýraznějších výtvorů japonské moderní literatury vůbec.
Na sklade 2Ks
23,51 €
24,75 €
Rubáš pro slavíka
Čtvrtý případ inspektora Dalglieshe. Ve Slavičím domě se mladé ženy stávají ošetřovatelkami a učí se zmírňovat utrpení. Když však jedna ze studentek při ošetřovatelském výcviku hraje pacientku, je děsivě, brutálně zavražděna. Další dívka umírá za stejně záhadných okolností a je na Adamu Dalglieshovi ze Scotland Yardu, aby odhalil vraha, který jako lék na všechny nemoci předepisuje smrt.
Na sklade 2Ks
11,39 €
11,99 €
Milostné zasvěcení
Předkládaný román je dílo v několika ohledech jedinečné: po formální stránce je jakousi lehce ironickou syntézou dekadentní prózy Miloszovy doby a libertinského románu 18. století, kdy se odehrává příběh jeho hrdiny, protřelého a cynického italského šlechtice, který teprve ve zralém věku poznává hlubokou lásku. Svorníkem, který ducha příběhu sjednocuje, jsou Benátky; ale velký je Miloszův román tím, že předkládá strhující mystiku lásky a je vášnivou obhajobou pozemské lásky jako nevyhnutelného předstupně Lásky v Bohu, té absolutní. Milostné zasvěcení je tedy nutno číst jako zasvěcení láskou a k Lásce.
Na sklade 1Ks
17,24 €
18,15 €
Dáma v rubáši
Prízrak tajomnej ženy v pohrebnom rubáši unášaný vlnami Jadranského mora v plavidle podobnom truhle... Takýmto lákavým obrázkom nás privíta Bram Stoker, autor nesmrteľného Draculu, vo svojom predposlednom románe z roku 1909. Na čitateľa prvého slovenského prekladu tohto diela však čakajú aj iné prekvapenia a napokon zistí, že legendárny autor sa na staré kolená rozhodol namiešať koktejl z viacerých žánrov. Dáma v rubáši totiž kombinuje prvky hororu, romanticko-dobrodružného príbehu, verneovsky ladenej sci-fi aj politickej utópie. Vydajme sa teda na tajomný hrad Vissarion v Modrých horách a do jeho okolia, kde na hrdinu príbehu, Ruperta Sent Legera, čakajú mnohé nástrahy, pozemné, vzdušné i morské súboje so ľstivými nepriateľmi, ale najmä osudové stretnutie. Stretnutie s uhrančivou dámou v rubáši, ktoré navždy zmení nielen jeho život, ale aj život obyvateľov Modrých hôr a celého Balkánu.
Na sklade 2Ks
13,29 €
13,99 €
dostupné aj ako:
Kardinál Pölätüo - Generál Piesc aneb případ zapomenuté mise
Ratlík pronásledující vlastní ocas přiměje kardinála Pölätüa k sepsání krkolomného filozofického pojednání. 6940stránkové dílo, v němž se snaží v souladu s církevními doktrínami dokázat, že věda je podmnožinou a dalším důkazem platnosti náboženské víry, je platformou k absurdní polemice s Russellovým logickým pozitivismem, ale především nekompromisním útokem na úhlavního nepřítele víry - poezii. Zničit poezii ovšem znamená v první řadě odstranit ze světa Pölätüova osmnáctiletého syna, básníka Guillauma Apollinaira. Druhý román Generál Piesc aneb případ zapomenuté mise představuje nevinnou variaci na faustovské téma. Přináší obraz soumraku romantického vzorce heroismu a v jednoduchém a zdánlivě záhadném příběhu vykresluje nesmyslnost principů politicko-historického dění.
Zahnívající čaroděj
Guillaume Apollinaire (1880-1918) patří k největším francouzským básníkům. Jeho poezie otevírala cesty k novému pojetí modernosti, ztělesňovala ducha dobrodružství. Neexistovalo nic, co by se nemohlo stát inspirací básně. Ne náhodou bylo jeho heslem slavné: okouzluji. Ačkoli je Zahnívající čaroděj dílem básníkova mládí, projevuje se v něm již "zkušený a sečtělý jako starý černokněžník". Kolem legendární postavy Merlina tak namíchal podivuhodný koktejl z prvků poezie, divadla i románu, v němž se prolínají odkazy na artušovskou legendu, řecké a keltské mýty, středověké bestiáře stejně jako biblické obrazy. Je to dílo oplývající imaginací a neobvyklým humorem, plné zázraků, rozpustilosti, hrůzy, lásky, erotismu i smrti.
V českém překladu vychází Zahnívající čaroděj vůbec poprvé.
Rubáš věčnosti
Mocná čarodějka Nicci se spolu se svými společníky - čarodějem a bývalým prorokem Nathanem, který právě přišel o své schopnosti, a mladíkem Bannonem - vydává vstříc novým dobrodružstvím poté, co se jí podařilo vyhnat bezohledné norukajské otrokáře z Renda Bay. Hledají způsob jak vrátit Nathanovi čarodějnou moc a zachránit svět.
Aniž by tři přátelé využili Richardovu podporu a záštítili se d´harskou armádou, zavádí je tajemné proroctví tajuplné čarodějnice Karmíny na jih Kol Adairu k podivuhodnému městu Ildakaru, kde se zastavil čas. Na cestě k Nathanově spáse objevují uříznuté hlavy Norukajů napíchnuté na kůlech, geneticky upravené monstrum a zkamenělou půlmilionovou armádu jako podivnou předzvěst nepředstavitelných hrůz, které je pod rubášem věčnosti čekají...
Moje tělo a já
René Crevel (1900–1935) patřil k jádru surrealistické skupiny, v níž proslul zejména průzkumem snových stavů. „Jako se někdo rodí modrooký, narodil se on jako vzbouřenec,“ napsal o něm Philippe Soupault. André Breton: „V jeho krásném chlapeckém pohledu, v kouzlu, kterým působí, v obavách a vyzývavosti, které se v něm stejně snadno probouzejí… v tom všem převládá úzkost.“
Na rozdíl od většiny surrealistů napsal Crevel jen hrst básní, neuznával ani princip automatického psaní. Jeho žánry byly jistý druh románu a esej, od sebereflexe po pamflet odrážející jeho silnou politickou angažovanost. Když se mu r. 1935 během protinacistického Kongresu spisovatelů na obranu kultury nepodařilo urovnat roztržku mezi surrealisty a sovětskou delegací, která prosadila jejich vyloučení, spáchal Crevel sebevraždu. Přispěla k tomu i jeho znovu se rozmáhající tuberkulóza; představa sebevraždy ho však provázela celým životem.
Moje tělo a já z r. 1925 je kniha prvního bilancování. Crevel ji psal v době, kdy se načas vzdálil surrealistům a přidal se ke končícímu hnutí dada, podnětem k ní byla potřeba nové rovnováhy. Je přímočarým zamyšlením nad vlastním životem, které chce skoncovat se všemi úhybnými manévry a s tím, čemu autor jinde říká „mlžno v duši“. Surrealistická je především v této upřímnosti a v důrazu na úplnost člověka i na podstatnou úlohu jeho tělesnosti.
Candido aneb Sen sněný na Sicílii
Román Candido (1977) se svým titulem prezentuje jako remake Voltairova románu z roku 1759 Candide aneb o optimismu. Leonardo Sciascia tu reprízuje slavnou Voltairovu postavu: prosťáčka Candida, „divocha“ plného idealistické důvěry v náš svět jako „nejlepší z možných světů“ – důvěry, jež se v konfrontaci se skutečností postupně rozkládá.
Candido, Sicilan jako Sciascia, a tedy dítě velmi specifické kulturní zóny se specifickým morálním kodexem a specifickými vzorci chování, prochází v této travestii třemi desetiletími italského poválečného vývoje a zažívá podobně jako Voltairův hrdina nekonečnou sérií rozčarování. Vyústění této pouti však není tragické: Sciasciův Candido se v závěru románu distancuje od všech ideologických mýtů a napříště se hodlá nechat unášet iracionalitou životního pohybu – tím, čemu staří Řekové říkali bios a eros – a být ve svém metafyzickém sobectví prostě šťastný.
Paradise now - aneb revoluce v umění, Paříži a Avignonu
V polovině 60. let odchází Living Theatre do Evropy, aby uskutečnil rozchod s americkou kulturou a šířil myšlenku anarchistické revoluce. Během pobytu v Evropě vytvoří soubor několik inscenací, které zobrazí téma revoluce pomocí řady nových scénických postupů. Skutečný příspěvek k anarchistické revoluci pak zinscenuje v létě revolučního roku 1968 na Avignonském festivalu, kde uvede premiéru inscenace Paradise NOW a v programu představí i dva starší projekty Mysteries and Smaller Pieces a Antigone. Každá z inscenací obsahuje jiný princip proměny vnímání, který má vést diváky k novému, revolučnímu způsobu jednání. Inscenace Mysteries and Smaller Pieces směřuje pozornost účastníků k aktivaci smyslů a k prohloubení dojmu slyšení skrze poslouchání, vidění skrze dívání se, cítění prostřednictvím tělesného vnímání; inscenace Antigone zobrazuje pohyb a jeho absenci, která se stává zdrojem bytí, života a smyslu; inscenace Paradise NOW otevírá dveře zakoušení přítomného času, který vstupuje do reality scénického díla a naplňuje ji životem. Prostřednictvím nových scénických forem Living Theatre usiluje objevit nové formy vnímání, které umožní vytvořit podmínky pro anarchistickou revoluci. Pokusy promítnout revoluci ze scény do skutečnosti však vedou k dystipickým účinkům. Inscenování revoluce na druhou stranu otevírá účastníkům nové druhy dojmů, které by nebylo možné vyjádřit jinak a jinými prostředky.
Vějíře markýze de Sade
Novela Vějíře markýze de Sade začíná jako protokol z procesu s fochérkou Gabrielle, výrobkyní okázalých a obscénních vějířů pro svého přítele, autora skandálních sexuálních vizí a vězně revolučního režimu. Od této základní zápletky se v koláži záznamů, dopisů a fantastických vizí rozvíjí dramatizovaná úvaha na téma fantazie a skutečnosti, násilí a slasti, odvahy a krutosti, v níž vedle obávaného markýze vystupuje též autorka Deklarace práv ženy a občanky, revolučním tribunálem popravená Olympe de Gouges (1748–1793) nebo biskup yucatánské arcidiecéze a ničitel mayských knih Diego de Landa (1524–1579).
Tutáčovy miliony
Věčně budoucí ministr kultury Tutanchamon, řečený Tutáč, ten, který prosadil 75 % státního rozpočtu pro svůj rezort, tato lhostejná triumfující šelma inspirovaná hegemonií egyptských faraonů a pojímající svůj úřad jako (nad)vládu nevyzpytatelného absolutistického sarkastika, tento původce nesmrtelné Knihy Tutáč, pokračuje s podporou sekretáře Slávka Jandáka v díle totální kulturní obnovy další etapou. Její průběh zaznamenává a glosuje v zápisech, jejichž přepis předkládáme jeho milovníkům přesně s tou pokorou a důvěrou, za jakých vznikaly.
Kniha vychází ke 200. výročí prvního písemného záznamu o spatření Bludného Holanďana. Ministerstvo kultury ji podpořilo dvěma pilotami z alpské borovice, a pokud v ní vystupuje někdo mrtvý ještě jako živý, nejedná se o závadu.