Hľadanie: Rozmarínový kríček
zobraziť:
Učebnice pilota 2022
Nová učebnice ve velkém formátu A4 obsahuje kapitoly
Letecké právo a postupy ATC
Lidská výkonnost
Meteorologie
Komunikace
Základy letu
Nakládání a vyvažování
Výkonnost - letouny
Obecná znalost letadla
Navigace
Úřad pro civilní letectví doporučuje tuto učebnici jako studijní materiál pilotům, kteří chtějí získat osvědčení způsobilosti soukromého pilota letounů PPL(A), pilota vrtulníků PPL(H), pilota kluzáků, pilota motorových kluzáků, pilota ultralehkých letounů (SLZ), pilota bezpilotních letadel (UA) a modelů nad 20 kg.
Lacná kniha Křídla pro vítězství a poválečnou obnovu (-70%)
Militaria
Na sklade 1Ks
9,73 €
32,42 €
dostupné aj ako:
Svědectví letových zápisníků
Letecká a životní dráha zapomenutého aviatika „zlaté éry“ československého letectví Eduarda Šimka opulentním způsobem dokumentuje dobu, kdy „vzduch byl naším mořem“. Vůně leteckého benzínu na nás dýchá z každé stránky. Stíhací pilot byl současníkem „králů vzduchu“ Nováka, Hubáčka, Širokého a mnoha jiných, z nichž někteří se měli později proslavit za 2. světové války. Na slavných stíhačkách Letov Š-20 a Avia B-21, Ba-33, B-534 a mnoha dalších létal v Chebu, Praze, Olomouci i na Slovensku. Unikátní a prakticky kompletně dochovaná písemná, fotografická i hmotná pozůstalost dává zcela ojedinělou možnost nahlédnout do všedních, přitom však barvitých osudů příslušníka normativního jádra vojenského letectva Masarykovy republiky.
Akcia “L“
V 80. letech 20. století vycestovalo za prací (nejen) na libyjská letiště tisíce lidí z Československa. Postupně se jim podařilo otevřít Střední leteckou školu pro piloty i mechaniky a provozovat tři letecké výcvikové pluky pro libyjskou armádu. O jejich práci je tato kniha.
Hawker Hurricane a Čechoslováci
Předložený dvoudílný knižní projekt si vytkl za úkol zmapovat dosud souhrnně nezpracovanou tématiku působení čs. letců na britské stíhačce Hawker Hurricane. Po stručném obeznámí s vývojem typu, jako takového, se v 1. dílu zaměřuje na použití těchto letounů u dvou národních perutí č. 310 a 312, operujících se stroji v rámci RAF od bitvy o Británii. V numerickém sledu navazuje britskými squadronami, u nichž v létech 1940-42 bojoval nemalý počet čs. pilotů. Nechybí ani seznamy konkrétních strojů používaných Čechoslováky. Svazek doplňuje 490 obrazových příloh a 43 barevných bokorysů.
Komenský mu říkal synu
Kniha Komenský mu říkal synu vypráví o Petru Figulovi Jablonském, který žil v době plné politických zvratů, nejistot a osobních ztrát. Jeho životní nasměrování do značné míry určovalo, že patřil k nejužšímu okruhu lidí kolem Jana Amose Komenského, jenž ho vychoval ve vlastní rodině a byl mu učitelem i kolegou. Nakonec se jejich už tak propletené životní příběhy spojily svatbou Petra s Komenského dcerou Bětuškou. Těší nás, že v myslích čtenářů může opět ožít vztah dvou významných českých osobností, Petra Figula Jablonského a Jana Amose Komenského. Jejich víra, naděje a láska kontrastuje s jedním z nejobtížnějších období nejen naší národní historie, ale i celé Evropy
Čím je kniha jedinečná:
Příběh je zrekonstruovaný na základě dobových dokumentů.
Některé z textů jsou poprvé přeloženy do českého jazyka.
Více než třetinu knihy tvoří obrazová část (materiály z českých i zahraničních sbírek, dobové dekorativní prvky).
Text je srozumitelný i běžnému čtenáři.
Cheb 1917-1947
Význam starého, dnes již neexistujícího chebského letiště pro naši leteckou historii daleko přesahuje západočeský region. Vzniklo ještě za 1. světové války, jako vůbec první stálé vojenské letiště v Českých zemích. Aviatikům habsburské monarchie ale nesloužilo dlouho.
A zpočátku se zdálo, že valné perspektivy jej nečekají ani v nové republice. Na vině byla jeho nevýhodná geografická poloha i s tím související fakt, že šlo o krajinu plnou živlů republice nepřátelských. Přesto však v meziválečném období nakonec sloužilo nejen jako základna bojových jednotek, ale především jako významné centrum leteckého výcviku československého letectva, svého času dokonce jediné. V té době na něm nacházíme téměř všechny typy letadel, které brázdily oblohu nad Československem ty domácí i četné zahraniční. A také snad všechny významné i dnes již zapomenuté aviatiky, kteří pomáhali psát historii tehdejší zlaté éry letectví.
Převážně k výcvikovým a pomocným účelům pak letiště používala také německá Luftwaffe a nakonec se zde formovaly i letecké jednotky Ruské osvobozenecké armády. Přestože koncem 2. světové války bylo staré chebské letiště americkými leteckými útoky prakticky úplně zničeno, v naší letecké historii má své pevné a trvalé místo.
O tom všem, a nejen o tom je tato bohatě obrazově vypravená kniha (programově se však nevěnuje historii nového chebského letiště, vybudovaného spolu s leteckou továrnou v dobách okupace, což je téma na speciální monografii). Přestože se po obsahové stránce zabývá všemi třemi dekády existence starého chebského letiště, akcentuje především první roky jeho budování a fungování, což dosud představovalo určitý dluh naší letecké historiografie.
Totéž se do jisté míry týká i kapitol věnovaných jeho fungování v meziválečném období a v časech 2. světové války, jejíž dramatický závěr ve svých důsledcích učinil tečku za existencí nejstaršího stálého vojenského letiště na našem území. Ve srovnání s kapitolami o nejstarší chebské letecké historii jde totiž o problematiku již podstatně známější z řady jiných pojednání jak o meziválečném čs. letectvu, tak o historii letecké války nad českým územím. Jistou kompenzací za tuto určitou asymetrii budiž podstatně rozsáhlejší a informativnější obrazový doprovod, dokumentující aviatiky a letadla zlaté éry československého letectví. Mezi více než 800 snímky byly zařazeny buď dosud nepublikované, nebo kdysi zveřejněné, ale nyní zpravidla v lepší kvalitě většinou v charakteristických místních kulisách, jimiž dominuje nezaměnitelná řada osmi chebských hangárů.
Československá armáda v čase Sametové revoluce
Události v armádě před třiceti lety, v období konce totalitní vlády přes počátek budování demokratického státu do rozdělení Československa, představují mimořádně zajímavý výsek našich dějin. Tématem knihy je tedy rok 1989 v armádě, události v době Sametové revoluce a vývoj až do rozdělení státu v roce 1992. Vojenské aspekty těchto událostí zatím nebyly takto souhrnně zpracovány.
Generál Fajtl
Reprezentativní a obrazovým materiálem štědře dotovaná biografie opravdové legendy československého letectva. Generálporučík ve výslužbě František Fajtl (2012-2006), od jehož narození letos uplyne rovných sto roků a s nímž jsme se naposledy rozloučili před šesti lety, je patrně našim nejznámějším válečným letcem. Nadto nejen na západní, ale také na východní frontě. Pokud si každý jen trochu zasvěcený nevzpomene na jméno žádného z nich, pak na to jeho patrně ano. Především proto, že měl dostatek talentu, aby své zážitky dokázal přetavit do literárních děl, díky nimž jeho jméno proniklo k širší veřejnosti. A dodejme, že díky tomu se všeobecné povědomí o čs. válečných letcích u širší veřejnosti nevytratilo ani v dobách normalizace.
Na sklade 1Ks
47,03 €
49,50 €
Létání 2. díl
Z levé strany je všechno jinak. Ale člověku to dojde pomalu, mnohých věcí si povšimne až za půl roku. Pocit, když se letadlo poprvé dá do pohybu, je nezapomenutelný. Myslím, že něco podobného cítili objevitelé při dosažení severního pólu, jen jim při tom úžasu bylo víc zima. Dojem radosti smíšený s jakýmsi stínem nedopatření opravdu tady mám být? Nezdá se mi to? Tak takhle to tedy vypadá, a teprve až sám řeknu, že se poletí, tak se poletí! Můj kolega v kokpitu hraje svou roli dokonale a nechává na mě všechna rozhodnutí. Ač sám kapitán a instruktor, tváří se jako druhý pilot začátečník a nechává věci jít svým tempem. Pozvolným, jenž ovšem z levé strany působí dojmem vražedné rychlosti. Po první půlhodině přijde malé rozčarování: neumím na levé straně sedět! Jak to? Opravdu by mě to nenapadlo, ale druhý pilot na pravé sedačce je neustále mírně skloněn doleva, aby dosáhl na všechny přepínače a dobře viděl na přístroje, většina kterých je umístěna uprostřed, mezi oběma křesly. V této podivné pozici jsem prožil mnoho let, aniž bych si něčeho všiml, a vůbec nechápu, proč mě nyní bolí krk a záda, když někdo vejde do kokpitu, zatvrzele se odvracím doleva k oknu, a neumím si vhodným způsobem někam uložit nohy. Z prvních letů se nový kapitán vrací domů s pocitem, že byl v lese a kácel stromy.
Příslušník StB Miroslav Pich-Tůma
Tématem nové monografie Miroslav Pich-Tůma. Příběh opravdového komunisty je postava jedné ze symbolických postav období upevňování moci KSČ v Československu. Miroslav Pich-Tůma, narozen roku 1919 ve Východních Čechách, se před začátkem nacistické okupace zapojil do levicového hnutí. V roce 1940 emigroval do SSSR, kde pak prožil dramatickou dobu počátku války německo-sovětské války. I v SSSR se účastnil výhradně odboje organizovaného komunisty. Po absolvování sovětských vojensko-politických kurzů komunistické internacionály byl v říjnu 1944 vysazen jako komisař sovětského organizátorského výsadku Mistr Jan Hus na území protektorátu. Do konce války se účastnil partyzánského boje na Českomoravské vrchovině. Po válce se angažoval v partyzánském hnutí, krátce se účastnil politických akcí KSČ, ale zejména od roku 1946 vstoupil do zpravodajské struktury Zemského odboru bezpečnosti, plnící úkoly ve prospěch KSČ proti ostatním politickým stranám. Po reorganizacích se roku 1948 stal příslušníkem Státní bezpečnosti. Přes relativně krátkou dobu působení se nesmazatelně zapsal do dějin komunistického násilí v Československu. Jako přímý aktér se podílel na několika případech vražd, mimořádného mučení a zneužívání moci. Koncem roku 1949 byl dokonce pro přílišné násilí nucen Státní bezpečnost opustit. Po ročním nasazení na jiném bezpečnostním úseku se na počátku roku 1951 dostal do soukolí čistek v KSČ a jejich prodloužení do bezpečnostních struktur. V inscenovaném procesu s tzv. sabotéry v StB představoval typ vykonavatele rozkazů zrádců v KSČ.
Po propuštění z vězení v roce 1957 pracoval jako horník. Díky vazbě a inscenovanému rozsudku na Pichovi ulpěla do jisté míry pověst oběti. I to napomohlo jeho faktické rehabilitaci jako významného účastníka protinacistického odboje. Navázal tehdy řadu nečekaných kontaktů mezi progresivními historiky. V roce 1968 se v rámci otevírání zločinů minulosti dostal znovu do vazby a se skupinou dalších příslušníků StB čelil znovu možnému postihu za zločiny minulosti. Jeho příběh se stal tehdy již známým. Proces se sedmi příslušníky StB se v mimořádných společensko-politických podmínkách doznívajícího Pražského jara stal možností pro zcela ojedinělou otevřenou diskusi historiků na téma násilí a zneužívání moci Státní bezpečností v době etablování komunistické moci v Československu i jistých snah o přenesení odpovědnosti za nežádoucí minulost na osoby vykonavatelů příslušníků Státní bezpečnosti. V době počínající normalizace pak již nebyl soudně postižen a žil pak až do roku 1990 v relativním klidu. Ovšem ani pro normalizační moc nebyl politicky přijatelný, nikdy nedosáhl toužebného znovupřijetí do komunistické strany a věnoval se nejvíce péči o partyzánské tradice.
Na počátku devadesátých let se v době vlny zájmu o komunistickou minulost dostal do centra pozornosti. Média ani odborníci však tehdy neměli dostatek podrobných informací, což poznamenalo faktickou úroveň diskuse. Asi i z obav z nového trestně právního postihu se Miroslav Pich rozhodl na počátku roku 1995 odejít dobrovolně ze života.
Osobnost Miroslava Picha je klíčem pro poznání mechanismu postupného ovládání situace v Československu po válce. Nová monografie poprvé a na základě řady dosud nevyužitých pramenů mapuje Pichův životopis, postavy dalších, již zapomenutých příslušníků a mimořádně nebezpečných tajných spolupracovníků StB z doby přebírání moci KSČ kolem roku 1948. Kromě toho monografie poprvé detailně a souhrnně popisuje zločiny Miroslava Picha. Dalším komplexem problémů je pak dlouholetá snaha obětí o dosažení spravedlnosti v dalších desetiletích až do devadesátých let, kdy po roce 1989 čelil mediální kampani a zájmu veřejnosti o zločiny minulosti.
Monografie s pomocí řady opomíjených pramenů, množstvím literatury odkrývá neznámé aspekty jeho osobnosti, vývoj jeho interpretace minulosti, vztahy Miroslava Picha s historickou obcí, pomáhá lépe pochopit proces uchopení moci KSČ ve státě. Pomáhá i pochopit proces sebeidentifikace vykonavatele
Od 313. (čs.) perutě až k 4. stíhací
Kniha „Od 313. (čs.) perutě až ke 4. stíhací letce“ vychází u příležitosti řady “jubileí“ s číslovkou 70. – výročí ukončení II. světové války a návratu našich zahraničních leteckých jednotek do vlasti, – výročí zahájení reorganizace zahraničních leteckých jednotek do mírové organizace čs. letectva v rámci obnovené čs. branné moci.Autor se zaměřil na popis pokračovatelů jedné z čs. perutí – 313. Jejím nástupcem se dnem 28. říjnu 1945 stala 3. letecká divize a rámcové letecké pluky LP 7 a LP 8, každý s jednou letkou letounů “Spitfire“.V knize se dočteme, že od autora to nebyla volba náhodná. Z této perutě “pocházel“ S/Ldr./ škpt. let. František Fajtl, vedoucí skupiny našich letců, kteří byli v r. 1944 uvolnění z RAF a stali se základem našich leteckých jednotek v SSSR. Ale hlavně to byla skutečnost, že dosud nebyla komplexně a pravdivě historie “osmičky“ popsána. V řadách tohoto pluku působil nejdříve jako náčelník štábu a po té pověřený velitel pluku autorův dlouholetý přítel Zdeněk Škarvada.Kniha je uspořádána tak, že sledujeme chronologicky organizační a personální výstavbu “osmičky“, ale nikoliv isolovaně od ostatního “dění“ v čs. letectvu jednotlivých obdobích od r. 1945 do konce r. 1994.Kniha začíná kapitolou, kterou autor označil jako “nultou“. V ní se vrací k pramenům. Stručně přibližuje válečné období 313. čs.perutě v RAF, anabázi tzv. “Fajtlovy skupiny“ na východní frontě, organizace 1. čs. smíšené letecké divize v SSSR. Na závěr kapitoly zařadil návrat čs. letců z východní i západní fronty v roce 1945. Autor využil pro popis výstavby “osmičky“ množství rozkazů velitele pluku , jak se zachovaly v archivních fondech VÚA/VHA. Proto se může zdát popis jako strohý výčet, ale díky tomu se mu podařilo to vše “vtěstnat“ na cca 300 stran takové množství informací a jmen. Místo “povídání“ najdeme v knize také rozsáhlou fotodokumentaci. Především sehnal a použil na 130 fotografií skupin pilotů a techniků s popiskou osob, více než 50 fotografií letecké techniky, používané u osmého pluku. Úžasné úsilí věnoval autor “personám“ – sehnal a uspořádal více než 220 fotografií osob, zastávající funkce na vyšších velitelských stupních letectva, fotografie všech velitelů pluku, řady funkcionářů štábů a téměř všech velitelů letek „osmičky“ (a to vč. úplně prvního npor. Masaříka u letky “Spitfirů“ ve Kbelích až po posledního velitele bojové letky pplk. Ing. Aloise Koutného 4. sslt v Přerově). U všech velitelů pluku jsou různě obsáhlé informace o jejich letecké službě.Dovíme se, že pluk dostal číslovku 8, používal dva krycí názvy: VÚ 5448, VÚ 6354, čtyři otevřené názvy: Letecký pluk 8, 8. letecký pluk, 8. letecký stíhací pluk proudový a 8. stíhací letecký pluk a de iure existoval v období od 28.10.1945 do 30.4.1991.K 30.4.1991 byl v Brně zrušen a z jeho podstaty vznikla 81. samostatná stíhací letka Sliač a 82. samostatná stíhací letka Mošnov. Z té pak ještě od listopadu 1993 vznikla ještě 4. samostatná stíhací letka Přerov, zrušená k 31.12.1994. V závěru knihy jsou vloženy stručné informace a zákresy letišť, kde byl pluk dislokován. Zajímavé jsou kopie zápisů z “Kmenového listu bojové zástavy“, dokladující skutečná data předání a převzetí velení pluku. Podrobný přehled o organizaci útvaru lze vidět v několika úplných sestavách funkcionářů pluku (štáb, letky, inženýrská služba) v různých obdobích. Celá řada přehledů přibližuje, jak byly “složeny“ jednotlivé letky, kdo jim velel a v řadě případů se lze dočíst, jak byla v různých obdobích přidělena letecká technika (typ vč. tr. čísla) pilotovi a technikovi. Protože jsou u jednotlivých přehledů uvedeny čísla “rozkazů“ velitele pluku a data vystavení, “dostanou“ pamětníci šanci zavzpomínat na kamarády a kolegy “ve zbrani“. Zároveň lze z přehledů zjistit, jaká technika a v jakých počtech byla v daném období používána. Je dobře, že autor “nezapomněl“, že u pluku sloužily jako vojákyně či občanské pracovnice ženy a aby jim poděkoval, vložil fotografie alespoň některých z nich. V závěru knihy lze najít i stručnou informaci o jednotkách letištního a radiotechnického zabezpečení, které pluk zabezpečovaly a kdo těmto útvarům velel.
dostupné aj ako:
Paragliding 2022
Z obsahu:
Pár slov o leteckém pravěku namísto úvodu
Konstrukce padákového kluzáku
Základy aerodynamiky a mechaniky letu padákového kluzáku
Meteorologie
Vybavení pro paragliding
Letová praxe
Pravidla létání
Certifikace, normy a certifikační postupy
Soutěže v přeletech
Praktické rady po základním kurzu
Na křídlech větru
Kniha Na křídlech větru je výsledkem dlouholeté snahy autora - Ladislava Vejvody o sestavení historie československého bezmotorového létání.
Na sklade 1Ks
23,51 €
24,75 €
Ze snů do oblak: Životopis českého pilota
Moc jsem přemýšlel o názvu tohoto povídání. Líbí se mi „Můj život letce“ – to je knížka, kterou mám doma, vyšla někdy za války a jejím autorem je Ernst Udet, jeden z nejúspěšnějších německých pilotů první světové války, avšak za nacismu generál nacistického letectva. Věřil Hitlerovi, ale v roce 1941 se zastřelil. Jeho psaní před nacismem je docela zajímavé, ale tak se moje povídání jmenovat nemůže.
Hodně přemýšlím o tom, že jsem měl možnost létat i v komunistické totalitě. Strávil jsem na nebi přes 17000 hodin na 35 typech letadel. V rodině i s přáteli jsme komunistickou zvůli odsuzovali. Mnoho obyvatel Československa tiše odsuzovalo zločiny režimu, ale vykonávali svoje zaměstnání, což byla většina národa. Zdaleka ne všichni byli otevřenými bojovníky proti totalitě. Ano, byl jsem součástí většiny.
Měl jsem opravdu velikánské štěstí, že se mi hlavně v létání hodně povedlo přes můj buržoazní původ. Od útlého mládí jsem snil o létání a do dnes jej po celý život miluji.
Jsem ale přesvědčen, že kdyby nenastal nešťastný únor 1948, nebyl by letecký život naší generace horší. Mohu jen připomenout slova Jana Nerudy, která se na můj život opravdu hodí: já ledačím jsem byl v tom božím světě a čím jsem byl, tím jsem byl rád.
Toto není jenom povídání o létání. Musel jsem zmínit krásu mého rodiště a trochu historie mé rodiny i zaměstnání před nástupem k ČSA. Nemohu na to vše zapomenout. Byla to zvláštní doba.
Tato kniha je krásné ohlédnutí velkého aviatika nejen na docela barvitý život českého pilota, ale přináší i příběhy několika generací v posledních sto letech. Kniha je i pozvánkou na zajímavá a krásná místa Čech. Nechybí ani vzpomínka na sportovní a vojenské letectví.
Oslavou stoleté historie Československých a později Českých aerolinií jsou nezapomenutelné zážitky z doby před i po listopadu 1989.
Českoslovenští letci
Letectví, jako všechny ostatní obory lidské činnosti, přináší s sebou mnohá rizika ohrožující život člověka; zejména pak v průběhu válečných konfliktů. Obrovské rozlohy světového válčiště v době druhé světové války přinutily ozbrojené síly jednotlivých států, aby věnovaly velkou pozornost vzdušným dopravním prostředkům jak pro plynulé zásobování vzdálených bojišť, tak i pro jejich přímé a rychlé spojení s příslušným velitelstvím centrálně tam řídícím útočné či obranné operace. V době válečných konfliktů, ve srovnání s civilním provozem, existují jiné ekonomické ukazatele letecké vzdušné dopravy. Mnohdy nerozhodují počty osob na palubě letadla, ani hmotnost přepravovaného nákladu. Rozhodující je jeho potřeba a hlavně čas, který se při letecké činnosti počítá ne na dny, ale na hodiny. Předmětem následující stati není komplexní přehled leteckých nehod zmíněné dopravní jednotky RAF, je pouhým výběrem některých z nich – v průběhu celkem sedmi uváděných leteckých nehod však došlo k pětaosmdesáti ztrátám na lidských životech. Je ukázkou, že ve válečném konfliktu neumírá člověk jen v přímém boji, ale často i v průběhu celého rozsahu pojetí válečné služby.
Oprava : na straně 14 chybí horní fotografie. Napište si mailem, fotografii Vám pošleme.
Nebe nad protektorátem 1945
Rudé Mitchelly nad Moravskou Ostravou. Nálety, které zmizely z historie (aniž do ní kdy vstoupily). Rozpačitá bilance. Mustangy proti Fw 190 nad Tachovem. Utkání, které zmizelo za hranicemi. Čtyři mrtví z mariánskolázeňského hřbitova. První, ale ne poslední. Lightningy proti Říšské pracovní službě. „Kotláři“ - vítaní i proklínaní. Největší „hloubkařský“ útok proti letištím v Čechách. Útěk ve stínu Fliegeralarmu. Jak se chovat při útoku hloubkových letců. Krvavá neděle v Domažlicích. Klecanské drama. Mighty Eight opět nad Německem. „Žádnou romantiku života vojenského letce jsme v Klecanech neviděli“. Německé ztráty. Dva kamarádi. Smrt komodora eskadry JG 77. „Nic nepůsobí na morálku českého obyvatelstva tak silně, jako němečtí stíhači“. Messerschmitty z Diany. Černé kříže a rudé hvězdy nad severní Moravou. Osudné utkání nad Drahomyšlem. Nález po 66 letech. Exekuce Heinkelů u Třebíče. Osudný přelet z Malacek. Svědectví archivů. Na vlastní oči. Letecké zásobování obklíčené „pevnosti Vratislav“. Kanadské Mosquito nad Olomoucí. Záhada nočních sestřelů nad Hanou. Navigační omyl. Nebylo to naposledy. Sovětské Spitfiry nad Slezskou Ostravou. Poltavský debakl. Spitfiry, Kittyhawky a Airacobry nad Ostravskem a Opavskem. Porážka viděná ze země. Otazníky kolem sestřelů. Průzkum po 74 letech. „Tajná eskadra“ KG 200 a Frankova „diplomacie“. „Smíšená česká delegace“ letí do Bavorska. Siebel s dopisem pro papeže. Ruzyňský Siebel odlétá do Švýcarska. Napětí se stupňuje. Let do Flensburgu. Mořský orel z Hradce Králové. Mise generála Ziervogela. Poslední přistání K. H. Franka. Rudé a bílé hvězdy nad Ruzyní. Tři Petljakovy jako oběti „friendly fire“. Ruzyně – nultá hodina. Rozporná svědectví pamětníků. Svědectví ruských archivů. Ruzyňský incident z americké strany. Autor skutečně posledního sestřelu nad Prahou. Kobruška čili Bělločka. Poslední nebo první? Sestřely sovětských stíhačů při Pražské operaci. Letecké jednotky Luftwaffe a jejich štáby na českém území v roce 1945.
Obsáhlá výběrová antologie od autora, který již před třiceti lety výzkum historie letecké války nad naším územím posunul na kvalitativně úplně novou úroveň. Výběr odborných analytických studií, bohatě doprovázených obrazovým materiálem, zohledňuje více hledisek. V minulých desetiletích byly publikovány v malonákladových či již zaniklých periodicích, nebo dosud nebyly zveřejněny vůbec. Nechybějí v něm letectva klíčových protagonistů letecké války u nás v posledním válečném roce: německého, amerického, britského a sovětského. Dalším kritériem je pak „žánrová“ pestrost: bombardovací útoky, hloubkové nálety na letiště, „kotlářské“ útoky na železnice a pochopitelně letecká utkání jak na západní, tak i na východní frontě – ve dne i v noci. To vše viděno především optikou letců samotných, ať již jejich stroje nesly znaky jakékoli. Ale nejen jich. Také těch dole – německých štábních důstojníků, okupačních úřadů i protektorátních četníků. Ale také českých civilistů, hledajících spásu před bombami v krytech, před kulkami kotlářů v nejbližším příkopě, nebo jen užasle pozorujících boje a dění na obloze. Své místo zde nalezly i některé další méně známé aspekty a epizody, které spoluutvářely kulisy závěru letecké války na našem území.
„Nebýt Jiřího Rajlicha, tak o letecké válce nad Čechami a Moravou nevíme zhola nic… on byl ten první, kdo otevřel dveře do této dosud neprobádané tématiky… on byl tím prvním, kdo zahájil seriózní historický výzkum letecké války.“ Letité konstatování z webových stránek, věnovaných právě letecké válce nad Československem, má stále svou platnost i patřičnou váhu.
Arigi
Julius Arigi (1895-1981), český Němec narozený v Děčíně byl fanfarón, bohém, bouřlivák, ale také letecké eso z první světové války, podnikatel v letecké přepravě a dokonce i originální vynálezce. Člověk, který se zapletl s tajnými službami i s nacisty. Po celý svůj život byl obklopen krásnými ženami a jako magnet přitahoval dobrodružné situace. Za první světové války byl díky svému bravurnímu leteckému umění skutečnou celebritou podunajské monarchie. Po jejím skončení začíná podnikat v Mariánských Lázních v letecké přepravě. Všude, kde jsou letadla, tam je i Arigi. Byl kvůli němu dokonce změněn i letecký zákon. Autor knihy, Aleš Česal, sice nepomíjí Arigiho léta válečné slávy, ale těžiště knihy leží ve dvacátých a třicátých letech 20. století, kdy jsou jeho životní osudy pevně svázány s Mariánskými Lázněmi. Autor zpracoval na 600 stran archivních dokumentů a přináší dobová svědectví jak z československého tak i německého dobového tisku. Nezapomíná ani na řadu afér a skandálů, které byly s touto osobností spojeny a snad se mu podařilo zaplnit i některá bílá místa v Arigiho životopise. Jde o vůbec první souhrnnou monografii, která byla o Juliu Arigim napsána.
Říkali jim španěláci
V Mezinárodních brigádách ve Španělsku bojovalo více než 2200 československých občanů. Mezi zahraničními dobrovolníky tvořili osmý největší kontingent - po Francouzích, Italech, Polácích, Američanech, Němcích, Jugoslávcích a Belgičanech. Říkali jim prostě španěláci. Mohlo by to navozovat dojem, že i jejich osudy byly víceméně stejné, nebo alespoň podobné. Přestože většinu z nich sice na Pyrenejský poloostrov zavedly podobné motivy, realita, zvláště ta následná, byla v turbulentním 20. století ale podstatně barvitější.
Naprostá většina z těch, kteří přežili Španělsko, boje na frontách 2. světové války i nacistické věznice a koncentrační tábory se v roce 1945 vrátila do vlasti, kde začal vznikat lidově-demokratický režim. Z velké části šlo o členy komunistické strany a není nijak překvapivé, že mnozí z nich již tehdy začali utvářet její pretoriánskou gardu.
Ze všech „španěláckých“ osudů jsme vybrali čtyři - tři české a jeden slovenský, především však komunistické. Byly stejně neobyčejné, ale do značné míry víceméně docela charakteristické i pro osudy ostatních „španěláků“: docela určitě dramatické, ve všech případech plné vzestupů a pádů. Bohuslav Laštovička, Ladislav Holdoš, Josef Pavel a Osvald Závodský, čtyři známá jména. Ale známe je doopravdy?
V Mezinárodních brigádách ve Španělsku bojovalo více než 2200 československých občanů. Mezi zahraničními dobrovolníky tvořili osmý největší kontingent - po Francouzích, Italech, Polácích, Američanech, Němcích, Jugoslávcích a Belgičanech. Říkali jim prostě španěláci.