Hľadanie: Narodila jsem se pod šťastnou hvězdou CZ
zobraziť:
Narodila jsem se pod šťastnou hvězdou
Životopisné a zároveň etnologicky zajímavé vzpomínky Slovenské Romky, jejíž osud představuje vzor sociální emancipace.
"Její jméno působilo jako hvězda naděje, která vyvede romský lid z bludného kruhu nepochopení mezi Romy a gádži. Elena Lacková (* 22. března 1921 ve Veľkém Šariši - 1. 1. 2003 v Košicích) napsala první romskou hru, nacvičila ji se svými příbuznými v chatrči cikánské osady; psalo se o ní s obdivem v novinách, pozdvihla romipen z bláta ignorantského opovržení... Znovu jsem začala za Ilonou jezdit v roce 1976... A Ilona vyprávěla. Vyprávěla věci, o kterých nemluvila, když byl její muž naživu. Nic špatného - pouze uvolněné zvažování a hodnocení vlastního života. Bylo to fantastické a já začala natáčet. Natáčely jsme celé dlouhé večery, týden, deset dní, po celou dobu, co jsem u ní bydlela... Ilonina životopisná a zároveň etnologicky nesmírně zajímavá vyprávění jsem jezdila natáčet několikrát za rok po dobu osmi let. Průběžně jsem je přepisovala z magnetofonu a narůstaly mi stránky a posléze i fascikly romských textů. Při přepisování jsem znovuprožívala trans jako při Ilonině vyprávění. Zároveň jsem čím dále tím více pociťovala, že se nesmírně proviním na Iloně, na Romech i na Neromech, pokud její výpověď nesdělím dál." (Z předmluvy Mileny Hübschmannové.) Životopisná mozaika z prostředí romské menšiny. Vyprávění s fantaskními prvky, ale také výpověď ženy, která prožila dvě totality a zápasí o svou tradiční víru.
Narodila jsem se pod šťastnou hvězdou
"Její jméno působilo jako hvězda naděje, která vyvede romský lid z bludného kruhu nepochopení mezi Romy a gádži. Elena Lacková (* 22. března 1921 ve Veľkém Šariši - 1. 1. 2003 v Košicích) napsala první romskou hru, nacvičila ji se svými příbuznými v chatrči cikánské osady; psalo se o ní s obdivem v novinách, pozdvihla romipen z bláta ignorantského opovržení... Znovu jsem začala za Ilonou jezdit v roce 1976... A Ilona vyprávěla. Vyprávěla věci, o kterých nemluvila, když byl její muž naživu. Nic špatného - pouze uvolněné zvažování a hodnocení vlastního života. Bylo to fantastické a já začala natáčet. Natáčely jsme celé dlouhé večery, týden, deset dní, po celou dobu, co jsem u ní bydlela... Ilonina životopisná a zároveň etnologicky nesmírně zajímavá vyprávění jsem jezdila natáčet několikrát za rok po dobu osmi let. Průběžně jsem je přepisovala z magnetofonu a narůstaly mi stránky a posléze i fascikly romských textů. Při přepisování jsem znovuprožívala trans jako při Ilonině vyprávění. Zároveň jsem čím dále tím více pociťovala, že se nesmírně proviním na Iloně, na Romech i na Neromech, pokud její výpověď nesdělím dál." (Z předmluvy Mileny Hübschmannové.) Životopisná mozaika z prostředí romské menšiny. Vyprávění s fantaskními prvky, ale také výpověď ženy, která prožila dvě totality a zápasí o svou tradiční víru.
Na stiahnutie
6,85 €
dostupné aj ako:
Narodila jsem se pod šťastnou hvězdou
Její jméno působilo jako hvězda naděje, která vyvede romský lid z bludného kruhu nepochopení mezi Romy a gádži. Elena Lacková (* 22. března 1921 ve Veľkém Šariši - 1. 1. 2003 v Košicích) napsala první romskou hru, nacvičila ji se svými příbuznými v chatrči cikánské osady psalo se o ní s obdivem v novinách, pozdvihla romipen z bláta ignorantského opovržení... Znovu jsem začala za Ilonou jezdit v roce 1976... A Ilona vyprávěla. Vyprávěla věci, o kterých nemluvila, když byl její muž naživu. Nic špatného - pouze uvolněné zvažování a hodnocení vlastního života. Bylo to fantastické a já začala natáčet. Natáčely jsme celé dlouhé večery, týden, deset dní, po celou dobu, co jsem u ní bydlela... Ilonina životopisná a zároveň etnologicky nesmírně zajímavá vyprávění jsem jezdila natáčet několikrát za rok po dobu osmi let. Průběžně jsem je přepisovala z magnetofonu a narůstaly mi stránky a posléze i fascikly romských textů. Při přepisování jsem znovuprožívala trans jako při Ilonině vyprávění. Zároveň jsem čím dále tím více pociťovala, že se nesmírně proviním na Iloně, na Romech i na Neromech, pokud její výpověď nesdělím dál. (Z předmluvy Mileny Hübschmannové.) Životopisná mozaika z prostředí romské menšiny. Vyprávění s fantaskními prvky, ale také výpověď ženy, která prožila dvě totality a zápasí o svou tradiční víru.
dostupné aj ako:
Narodila som sa pod šťastnou hviezdou
Elena Lacková (1921 – 2003) ako jedna z prvých začala hovoriť o rómskom holokauste – resp. o utrpení Rómov počas druhej svetovej vojny, a to takmer hneď po jeho konci. Už v roku 1949 napísala a so svojimi blízkymi z rómskej osady vo Veľkom Šariši naštudovala divadelnú hru Horiaci cigánsky tábor, s ktorou obišli takmer celé Československo a mali viac ako sto repríz. Elena Lacková o utrpení Rómov počas druhej svetovej vojny začala hovoriť a písať o niekoľko desaťročí skôr, ako sa o tejto téme začalo verejne hovoriť v Európe. Bola to jedinečná rozprávačka s obrovským citom pre príbeh, ale aj pre detail a presvedčila nás o tom najmä v knihe Narodila som sa pod šťastnou Hviezdou. Ide o unikátne literárne dielo, ku ktorému by sme len veľmi ťažko hľadali v rómskej literatúre prirovnanie. Text, ktorý sa nielen veľmi dobre číta, ale poskytuje jedinečný pohľad na rómsku kultúru, dejiny Rómov na Slovensku v 20. storočí, rómske tradície, myslenie, hodnoty či spôsob života. Ako vraví zostavovateľka knihy Milena Hübschmannová: „Jej meno pôsobilo ako hviezda nádeje, ktorá vyvedie rómsky ľud z nepochopenia medzi Rómami a gadži. Lacková napísala prvú rómsku hru, nacvičila ju so svojimi príbuznými v chatrči cigánskej osady; písalo sa o nej s obdivom v novinách, pozdvihla romipen z blata ignorantského opovrhnutia.“
Mi del o Del bacht sasťipen, o jilo phundrado achalipnaske the kamibnaske.
Daj Boh šťastie a zdravie, srdce otvorené porozumeniu a láske.
dostupné aj ako:
Proč jsem se neoběsila
Život je opravdu strašný. Strašné je být dítětem. Rodiče a učitelé vás mučí. Je strašné být v produktivním věku. Rodiče a děti vás mučí. A je strašné být starý. Všichni vás mučí. A úplně nejstrašnější je být ženou a nechat se mučit muži. To pak někdy přijdou chvíle, kdy si žena (mučená) řekne: A už toho bylo dost. Taky jsem si to jednou řekla. Uvázala jsem si smyčku... Pak jsem ji zase odvázala, koupila jsem si dort a jsem tady (pořád).
Narodila som sa pod šťastnou hviezdou
Elena Lacková (1921 – 2003) ako jedna z prvých začala hovoriť o rómskom holokauste – resp. o utrpení Rómov počas druhej svetovej vojny, a to takmer hneď po jeho konci. Už v roku 1949 napísala a so svojimi blízkymi z rómskej osady vo Veľkom Šariši naštudovala divadelnú hru Horiaci cigánsky tábor, s ktorou obišli takmer celé Československo a mali viac ako sto repríz. Elena Lacková o utrpení Rómov počas druhej svetovej vojny začala hovoriť a písať o niekoľko desaťročí skôr, ako sa o tejto téme začalo verejne hovoriť v Európe. Bola to jedinečná rozprávačka s obrovským citom pre príbeh, ale aj pre detail a presvedčila nás o tom najmä v knihe Narodila som sa pod šťastnou hviezdou. Ide o unikátne literárne dielo, ku ktorému by sme len veľmi ťažko hľadali v rómskej literatúre prirovnanie.
Text, ktorý sa nielen veľmi dobre číta, ale poskytuje jedinečný pohľad na rómsku kultúru, dejiny Rómov na Slovensku v 20. storočí, rómske tradície, myslenie, hodnoty či spôsob života. Ako vraví zostavovateľka knihy Milena Hübschmannová: „Jej meno pôsobilo ako hviezda nádeje, ktorá vyvedie rómsky ľud z nepochopenia medzi Rómami a gadži. Lacková napísala prvú rómsku hru, nacvičila ju so svojimi príbuznými v chatrči cigánskej osady; písalo sa o nej s obdivom v novinách, pozdvihla romipen z blata ignorantského opovrhnutia.“
Mi del o Del bacht sasťipen,
o jilo phundrado achalipnaske the kamibnaske.
Daj Boh šťastie a zdravie,
srdce otvorené porozumeniu a láske.
Vydanie publikácie z verejných zdrojov podporil Fond na podporu kultúry národnostných menšín a Fond na podporu umenia.
Na stiahnutie
12,29 €
dostupné aj ako:
Den, kdy jsem se naučil žít
Nový román autora světoznámého bestselleru Muž, který chtěl být šťastný je poutavě napsaným příběhem, který osloví každého, kdo se zamýšlí nad sebou samým, hledá odpověď na otázku po smyslu života a chce se stát strůjcem svého osudu. Představte si, že se jednoho obyčejného nedělního odpoledne procházíte po nábřeží v sanfranciském přístavu, celkem nezúčastněně pozorujete dění kolem, když v tom vás chytne za ruku mladá cikánka a nabídne se, že vám z dlaně přečte budoucnost. Nebráníte se a pro pobavení a snad trochu i ze zvědavosti nabídku přijmete. Cikánka si vaši dlaň zkoumavě prohlíží, po chvíli však její tvář zbledne, v jejích očích se zračí nepředstírané zděšení. Zlověstná věštba, kterou posléze vysloví, vás nenechá chladným, a třebaže jste racionálně založený člověk a na věštecké předpovědi nevěříte, od tohoto okamžiku už nemůžete žít poklidným, stereotypním způsobem jako doposud a váš život se převrátí vzhůru nohama. Co když cikánka nelhala, co když na jejích slovech něco je? A proč vzápětí po vyslovení věštby zmizela, aniž vás požádala o peníze? Od té chvíle se pro vás všechno změní, vše, co jste dosud považovali za důležité, po čem jste se pídili, oč jste usilovali a čemu jste věřili, vám najednou připadá pošetilé a nicotné. Tváří v tvář konečnosti života si uvědomíte, že musíte celou svou existenci od základů proměnit. Musíte se naučit skutečně žít. Právě to se přihodilo Jonathanovi, hlavnímu hrdinovi románu Den, kdy jsem se naučil žít. Pod dojmem osudového setkání s věštkyní se Jonathan vypraví na dlouhou cestu za sebepoznáním, cestu plnou událostí, setkání a zážitků, které jej přimějí radikálně přehodnotit svůj vztah k druhým, ke světu a především k sobě samému.
Jak jsem se zbláznila
Ani v blázinci není o humorné situace nouze! V knize Ivanky Deváté se dozvíte, jaká dlouhá cesta ji do této instituce přivedla a co tam zažila.
Proč jsem se neoběsila
Život je opravdu strašný. Strašné je být dítětem. Rodiče a učitelé vás mučí. Je strašné být v produktivním věku. Rodiče a děti vás mučí. A je strašné být starý. Všichni vás mučí. A úplně nejstrašnější je být ženou a nechat se mučit muži. To pak někdy přijdou chvíle, kdy si žena (mučená) řekne: A už toho bylo dost. Taky jsem si to jednou řekla. Uvázala jsem si smyčku... Pak jsem ji zase odvázala, koupila jsem si dort a jsem tady (pořád).
Na sklade 2Ks
8,54 €
8,99 €
Svatební historky aneb Jak jsem se nevdala
Láska, sex a radnice! Řekněte své ANO pořádné dávce zábavných historek o vztazích, které (ne)skončily před oltářem. Zažili jste někdy svatbu jako řemen, bláznivou rozlučku se svobodou anebo kuriózní žádost o ruku? Populární stand-up komička Lucie Macháčková je věčná družička a trapasů a bizarních zážitků má na rozdávání. Dozvíte se, jaké typy hostů zaručeně potkáte na každé svatbě, proč se nevyplácí hubnout do svatebních šatů, co lze zažít na ztřeštěné skotsko-ruské svatbě, kde si nikdo nerozumí, co neříkat muži o svatební noci i jak vypadá pravé české svatební bingo a mnoho dalšího. Vtipem a nadsázkou nabitá kniha o veselkách vás zaručeně rozveselí.
Na sklade 3Ks
18,24 €
19,20 €
dostupné aj ako:
Jak jsem se reinkarnoval coby sliz 6
Nová smršť na obzoru! Rimuruovi se podařilo podmanit si krále orků a stát se vůdcem Aliance Džurského pralesa. Přibyli mu noví přátelé a také se o něm a jeho městě dozvědělo víc osob. Například vzbudili zájem krále trpaslíků Gazela nebo také nejstarší královny démonů – Milim Naavy. Na tyhle dva běžné taktiky neplatí a mají spadeno na Rimurua, který –!
Kuk pod okienko: Čo se deje v mojom tele?
Čo sa deje v mojom tele? Čo mám vnútri? Ako sa dokážem hýbať? Táto ilustrovaná knižka s odklápacími okienkami obsahuje odpovede na najčastejšie otázky detí o ľudskom tele. Kniha deti zoznamuje s kostrou, svalmi, krvným obehom aj mozgom, naším osobným superpočítačom, ktorý všetko riadi. Vysvetľuje základné telesné funkcie a objasňuje, čo všetko sa nachádza pod našou kožou. Vďaka tomuto krásne ilustrovanému leporelu sa najmenším deťom odkryjú záhady ľudského tela a zo spoznávania nových vecí bude veľká zábava!
Slovenské vydanie publikácie vydavateľstva Usborne.
Jak jsem se reinkarnoval coby sliz 7
Nejnebezpečnější královna démonů se usadila v Bouřné a Rimuru i jeho společníci se tak potýkají s ožehavou situací. Na jednu stranu nechtějí dopustit, aby si ostatní králové démonů mysleli, že spolu Bouřná a Milim uzavřeli spojenectví, ale zároveň by si Milim neradi znepřátelili. Tiše tedy doufají, že se nebezpečí samo přežene, jenže to se přepočítali – v pralese se jednoho dne objeví nohsled krále démonů Kariona…
Ta, kterou jsem se nestala
Ta, kterou jsem se nestala je zatím posledním románem švédské novinářky, reportérky a spisovatelky Majgull Axelssonové, která se celou svou tvorbou snaží upozornit na palčivé problémy setkávání bohatého a chudého světa. Její nejnovější dílo je příběhem rozdvojené identity, jejíž různé podoby se odvíjejí od rozhodující volby ve vypjatém životním okamžiku. Vyprávění o vině, vraždě, milosti a odpuštění je zasazeno na jedné straně do světa vysoké politiky, na straně druhé do vězeňského prostředí, bídy prostitutek a hrabivosti pasáků. V neposlední řadě je to i příběh o veliké touze po lásce a sounáležitosti. Kniha byla navržena na prestižní Cenu Severské rady za literaturu. Zatím největšího úspěchu dosáhla Majgull Axelssonová svým magicko-realistickým románem Dubnová čarodějka, který byl přeložen do všech světových jazyků včetně češtiny a oceněn jednou z nejprestižnějších švédských literárních cen. Příběh čtyř nevlastních sester s pořádnou dávkou cynického humoru ve své fantazii vytváří j
Na sklade 1Ks
13,00 €
13,68 €
Lacná kniha Co jsem zaslechl, když jsem mluvil sám se sebou (-70%)
Alan Alda (nar. 1936) je herec nesmírně oblíbený nejen ve své rodné Americe, ale i v České republice a to nejen díky řadě zajímavých postav ve známých, úspěšných i oscarových filmech, avšak zejména ve své nesmrtelné roli Hawkeyeho Pierce z veleúspě
šných jedenácti sezon dnes již kultovního seriálu M*A*S*H. Za svou bohatou tvorbu získal šest cen Emmy a pět Zlatých glóbů a vystupoval v mnoha věhlasných broadwayských hrách. Jeho zájem o vědu ho dovedl na místo moderátora pořadu Scientific American
Frontiers, který uváděl jedenáct let. Po bestsellerových pamětech, které vyšly pod názvem Nikdy si nedávejte vycpat svého psa, přichází s dalším titulem, protože při vzpomínání ještě zdaleka nevyčerpal všechno. A to nejen ze své herecké kariéry, kte
rá pokračuje i po nesmírně těžké operaci se šťastným koncem, již musel podstoupit v Chile, ale i ze soukromého života. Vždyť slavný herec má tři dospělé děti a sedm vnoučat. S inteligentním vtipem, ironií a nadhledem si připomíná přelomové chvíle a v
ěci, které zaslechl, když mluvil sám k sobě a nejen k sobě, ale také k jiným, jak dokazuje tato kniha, v níž svým jedinečným způsobem přibližuje českému čtenáři i méně známou část své osobnosti autora moudrých a nadčasových projevů ke studentům i
odborníkům nejrůznějších oborů. A přitom jen tak mimochodem probere všechna zásadní údobí od první broadwayské show přes narození dětí k událostem 11. září i roky následující. To vše se směsicí humoru a dojímavé laskavosti, které jsou pro něj tak ty
pické.
Na sklade 1Ks
3,51 €
11,70 €
dostupné aj ako:
Lacná kniha Ten den jsem se rozhodl zemřít - Mrazivý příběh šikanovaného chlapce (-90%)
Pět let trvající šikana ve škole i mimo ni, drastický pokus o sebevraždu upálením a zhruba pět let trvající léčení a boj o návrat k normálnímu životu… to je ve stručnosti obsah knihy – svědectví osmnáctiletého Jonathana zvaného Jojo. Obézní introvertní hošík trpící dyslexií se přímo nabízí jako terč nejprve posměšků, pak i vyhrůžek a bití. Má pocit, že mu nikdo nemůže pomoci a že by smrt byla vysvobozením. Dlouho se zaobírá tím, jak svůj život ukončit, až se po zhlédnutí nějakého dokumentu rozhodne upálit.
Na sklade 2Ks
0,94 €
9,35 €
dostupné aj ako:
Jak jsem se reinkarnoval coby sliz 5
Před Rimuruem a jeho společníky se zjevil démon Gelmud. Zuří, protože se mu zatím nepodařilo proměnit krále orků v krále démonů, a proto ho nutí pozřít ješterce Gabirua. Jenže král orků vůbec nereaguje na Gelmudovy pobídky. A vtom se na scéně objevuje Rimuru, který situaci na bojišti obrátí vzhůru nohama.
Příběh nepokojů v Džurském pralese vrcholí!
Iveta Bartošová: Neměla jsem se narodit - Jediná zpověď, 2. vydání
„Neměla jsem se narodit,“ říká Iveta Bartošová o dni, kdy nikým nečekaná spatřila jako jednovaječné dvojče své očekávané sestry světlo tohoto světa. Jako by ji právě tento zvláštní příchod na svět poznamenal na celý život. Jako by neustále měla pocit, že je něčím navíc, nechtěná, ne plně hodnotná, o něco ošizená, přehlížená, že vadí, že o její život někdo usiluje, že ustavičně musí o svoji existenci do úmoru bojovat, že… Snad proto se v jejím profesionálním i soukromém životě tak rychle střídají prudké vzestupy a hluboké pády provázené až sebezničujícími pokusy.
Kniha, jíž dal název Ivetin základní životní pocit, vznikla na základě její nutkavé potřeby o sobě „všechno vypovědět až do konce“, protože „potom se mi možná konečně uleví, nemohu tu tíhu pořád nosit v sobě“. Rozhovor s reportérkou Blesku Michaelou Remešovou, vedený na pokračování na chalupě v Jižních Čechách na břehu Vltavy, je tedy první Ivetinou opravdu upřímnou zpovědí. Podává o ní obrázek v celém jejím dosavadním vývoji. Nic nezkresluje a nic netají. Říká všechno spontánně sama za sebe. I když občas příliš nerozlišuje mezi skutečností a svými představami o ní. Až úplně „do konce“, jak chtěla, svůj příběh krásné nešťastné princezny sice nedopovídala, neboť její život zase nabral své zběsilé obrátky, ale jako kočka, obdařená devíti životy, se ze všech svých problémů opět spolehlivě vylíže, jak věří autorka knihy. Knihy, která je de facto jediným dlouhým, vzrušujícím rozhovorem.
Duší jsem se dotkla nebe
Nebe a peklo?
V dnešní době se stále častěji zabývíme otázkami týkajícími se posmrtného života. Je či není nebe? Kam po smrti putuje naše duše? Někteří lidé mělimožnost setkat se tváří v tvář se smrtí. Monika Vítová klinickou smrt zažila hned třikrát po sobě. V knize detailně popisuje své zážitky z nebe, a to hned dvakrát. Potřetí jsou to děsivé prožitky, z nichž jde mráz po zádech, které naprosto kontrastují s předchozími dvěma případy. Jsou z místa, které lze nazvat peklem.
S autorkou se však také podíváme do nemocnic a zdravotnických zařízení i do světa lidí, které zná, z nichž někteří se k ní obrátili zády ve chvílích, kdy to nejméně čekala. Naopak jiní, především ti nejbližší, jí stáli v těžkých chvílích po boku.
"Viděla jsem překrásné světlo, které bys na zemi těžko kdy pohledal. Moje vlastní tělo, které bych měla vidět a cítit, jsem neviděla a ani necítila. Já se pouze vnímala. Vnímala jsem svoji přítomnost, přítomnost své duše. Byl to jedinečný zážitek. Tak silný a zvláštní, těžko uvěřitelný. A mě bylo dopřáno zažít ho dvakrát. Jsem šťastná, že mám rodinu, která mě miluje, která na mě v tu chvíli tolik myslela. Věřili, že to dopadne dobře. Tím mi posílali spoustu energie, až si mě přivolali zpět. Ještě nenastal můj čas odejít z tohoto světa."