Hľadanie: Národ a náboženství v době globalizace/Nations et religions à l´heure de la mondialisation CZ

Čtyři samostatné studie tvoří organický celek. Zachycují stereotypy chování a konstanty i změny stupnice hodnot soudobých vyznavačů hinduismu, islámu v Indii, křesťanství v Indii a buddhismu v jihovýchodní Asii. Autory studií jsou: Jan Bečka, Jaroslav Holman, Dagmar Marková a Stanislava Vavroušková.

Uváděná monografie prof. M. Dokulila Masaryk a náboženství přináší na 211 stranách obdivuhodné bohatství myšlenek. Jeho přístup k Masarykovu dílu je naprosto originální, což je dáno tím, že je vybaven mimořádnými vědomostmi filozofickými, sociologickými, historickými, politologickými, teologickými a literárněvědnými. Nechce Masaryka pouze interpretovat, nýbrž hovoří o tom, čím T.G.M. oslovil jeho a čím by měl oslovit současnou společnost. Od historického základu dovádí své úvahy vždy až do současnosti a s velkou naléhavostí vyslovuje své apely na současníky. Kniha vznikala dvacet let, ale není tříští úvah, tvoří logický celek. Má předmluvu, sedm kapitol a závěr, vše pro čtenáře čtivé, ale zároveň náročné. Kapitoly jsou strukturovány do mnoha sugestivních otázek, na něž nabízejí odpovědi. Monografie má tak nadstandardní kvality, že by měla být čtena nejen odbornou, ale i širokou veřejností. Jde totiž o přesvědčivý doklad, že T. G. Masaryk vůbec není jen historickou legendou, nýbrž zdrojem mnohostranné inspirace morální obzvláště pro dnešní českou společnost.

Kniha je výsledkom viac, než 30-ročnej zberateľskej vášne autora. Je v nej zhromaždených 470 najlepších "bačovských" vtipov a humorných príhod od najnevinnejších, až po tie najdrsnejšie, takmer nepublikovateľné, takže si v nej každý čitateľ nájde svoju "šálku kávy". Príbehy sú pospájané do jemných línií, ktoré na seba nadväzujú a spriadajú obraz bačovho života od narodenia až za hrob, jeho míľnikov, každodenných zvyklostí, poodhaľujú jeho tajomstvá, predstavujú nám jeho najbližších, priateľov i nepriateľov. Kniha je doplnená autorovými komentármi a jedinečnými ilstráciami maliara Zoltána Nagya.

Tato kniha spojuje dvě studie k tématu politické teologie. Skalického analýza Gutiérrezovy teologie osvobození je zralým přepracováním jeho starší neuveřejněné přednášky na Lateránské univerzitě. Skalický se v ní pokusil co nejvěrněji představit Gutiérrezovu teologii a poukázat na její slabá místa. Kriticky vidí především utopický rys teologie osvobození, která potenciálně tíhne k násilnému prosazování toho, co je správné a pravdivé. Vokounův text pak zkoumá dějiny pokusů pojmout křesťanskou víru jako občanské náboženství, anebo ji občanským náboženstvím nahradit. Ambice vkládané do občanského náboženství zkoumá od Comta (nahradit křesťanství), přes Kanta (přetvořit křesťanství v čistě morální náboženství rozumu) až po realizaci občanského náboženství v USA (být společným minimem křesťanství a judaismu) nebo jeho promýšlení v německé diskusi osmdesátých let (garantovat společné hodnoty, z nichž sekulární stát žije, ale sám je nedokáže garantovat). Kniha je určena všem zájemcům o vztah mezi náboženstvím a politikou, zejména z řad studentů společenských věd, historie a teologie.

,,Vy však ste vyvolený rod, kráľovské kňazstvo, svätý národ...,, Počas teroristického útoku blízko jeruzalemského Múru nárekov obetuje statočná matka život za záchranu svojej trojročnej dcérky a zanechá po sebe zdrveného manžela a dieťa. Hana Abboudová, arabská kresťanka a izraelská právnička s titulom z Hebrejskej univerzity, získa vďaka znalosti cudzích jazykov miesto v právnickej firme v Atlante, kde zastupuje zahraničných klientov. Keď sa na firmu obráti mladý židovský právnik Jakob Brodsky, ktorý v mene pozostalej rodiny hľadá spôsob, ako s využitím amerických protiteroristických zákonov potrestať vinníkov, predstavenstvo požiada Hanu o jej odborný pohľad na vec. Po dôkladnom zvážení a modlitbách sa Hana rozhodne s Jakobom spolupracovať a čoskoro zistí, že do tímu musia pribrať aj tretieho člena Dauda Hasana, súkromného vyšetrovateľa arabského pôvodu žijúceho v Izraeli. Aby prípad vyriešili, zamenia široké atlantské ulice za jeruzalemské uličky svet, kde sa darí skrytým pohnútkam, kde hrozí skutočné nebezpečenstvo a kde má hľadanie pravdy mnohé tváre. To, čo zistia, navždy zmení ich chápanie spravodlivosti a kultúrneho dedičstva, ako aj toho, čo znamená byť vyvolený pre vyšší cieľ.

Málokterá historická práce vyvolala v posledních letech takový zájem a tak živé reakce, a to jak mezi odbornou, tak laickou veřejností, jako kniha izraelského historika Šlomo Sanda Jak byl vynalezen židovský národ, která vyšla roku 2008 a od té byla přeložena do více než dvou desítek jazyků. Její autor, profesor historie na Telavivské univerzitě, jehož mnozí velebí coby odvážného bořitele mýtů, zatímco jiní jej považují za škůdce, zrádce národa, ba antisemitu, ve své objevné práci dokládá, že nic takového jako židovský národ v etnickém smyslu neexistuje a celý dějinný příběh Židů, tak jak je všichni známe, je ve skutečnosti konstruktem, který se zrodil v hlavách sionistů v druhé polovině 19. století. Šlomo Sand na základě fundovaného výzkumu vyvrací úhelný kámen sionismu, totiž že dnešní Židé, ať už žijí v Izraeli nebo kdekoli jinde, jsou přímými potomky jednoho národa, jehož původní vlastí je území starověké Palestiny a který byl v 1. a 2. století našeho letopočtu ze své domoviny Římany vyhnán, aby se do „zaslíbené země“ po téměř dvoutisíciletém bloudění světem opět navrátil. Autor ukazuje, že k žádnému násilnému vyhnání ze „země zaslíbené“ ve skutečnosti nikdy nedošlo. Římané totiž žádná masová vyhánění nepraktikovali a žádné důkazy o tom, že Židé masově opouštěli Palestinu a odcházeli do exilu, neexistují. Exil je mýtus, za jehož zrodem ostatně nestáli Židé, nýbrž křesťanská tradice. Jaký byl tedy osud Židů, kteří zůstali ve své zemi po zničení druhého Chrámu? Kam se poděli? Zůstali v Palestině a většina z nich v počátcích islámské expanze konvertovala k islámu. A odkud tedy pochází mnohamilionová židovská populace, jež se rozptýlila v blízkovýchodním, středomořském a později evropském regionu? Šlomo Sand dokládá, že jako každý monoteismus i judaismus byl až do 4. století našeho letopočtu misijním náboženstvím, které se čile šířilo a získávalo nové stoupence, a to nejen v bezprostředním okolí Palestiny. K židovství nekonvertovali pouze jednotlivci nebo malé skupinky, judaismus za oficiální náboženství přijímala celá království, ať už se to týká Himjarského království na jihu Arabského poloostrova nebo například Chazarské říše rozkládající se na území mezi Kaspickým a Černým mořem. Od raného středověku byla tedy většina Židů na světě potomky národů, jež nikdy na území Palestiny nevstoupily. Jestliže Sand dovozuje, že Židé podobně jako křesťané či muslimové představovali náboženské, nikoli etnické společenství, rozbíjí tím základní dogmata sionismu a – k nelibosti oficiálních kruhů izraelské historiografie – poněkud problematizuje přirozené historické právo Židů na návrat do domnělé vlasti jejich předků a především jejich exkluzivní nárok na „zemi zaslíbenou“, který prosazují na úkor palestinských Arabů, nečiní tak z pozice primitivního antisionismu, natožpak antisemitismu, z něhož bývá neprávem obviňován. Jakožto znalec dějin nacionalismu si je Sand dobře vědom toho, že dějiny všech národů jsou do značné míry především vyfabulovanými příběhy, a jestliže si sionisté, inspirováni německou nacionalistickou historiografií, židovský národ zpětně vykonstruovali, ba „vymysleli“, jejich snažení nebylo ničím ojedinělým. Národy si své dějiny „vymýšlejí“, to platí obecně, a Židé nejsou o nic více „vynalézaví“ než jiné národy. A jestliže Sand hovoří o Státu Izrael jako o dítěti počatém znásilněním, vzápětí dodává, že i takové dítě má nárok na život. Ani v tomto ohledu nejsou Židé, respektive Stát Izrael, o nic „horší“ než jiné státy. Jak uvádí profesor Pavel Barša v doslovu k českému vydání: „Vždyť také mnohé další státy planety – ne-li všechny – vznikly na základě morálně nepřijatelných či empiricky chybných argumentů, jimiž jejich zakladatelé ospravedlňovali násilí vůči skupinám, které jim stály v cestě. Podobně jako nechce Sand vymazat z mapy jiné státy, vzešlé z nacionalistické či kolonialistické ideologie, nechce z ní vymazat ani Izrael. Žádá jen, aby také Izrael udělal krok směrem k plné rovnosti svých občanů, který většina západních států již učinila, když rasově, nábožensky či etnicky vylučující definice občanské pospolitosti, jejímž výrazem má být stát, vystřídala definicí zahrnující v principu všechny, kteří trvale žijí na jeho území.“ Jinými slovy Sand, který, jak říká název jedné z jeho knih, „přestal být Židem“ a považuje se za sekulárně smýšlejícího Izraelce, žádá, aby jeho stát přestal být režimem sice pluralitním a liberálním, přesto však především etnokratickým, a plně se demokratizoval. Taková proměna se žel zatím zdá v nedohlednu. Kniha je doplněna autorovou předmluvou určenou českým čtenářům a doslovem Pavla Barši.

Rusko je z náboženského hlediska jedinečnou zemí. Kromě postavení největšího pravoslavného státu světa má primát i v dalších oblastech. V Evropě je státem s nejvyšším počtem muslimů. V Rusku se také nachází jediná autonomní součást evropského státu, která má převážně buddhistický charakter (Kalmycko). Před revolucí mělo Rusko nejpočetnější židovskou komunitu na světě. Tato země je však bohatá i na další pozoruhodné náboženské jevy. Předkládaná publikace hovoří o fenoménu pravoslaví a jeho hlavních kategoriích (čas, bohoslužba, ikony, obřady), seznamuje s uzavřeným světem starověrců a podává celistvý přehled o hlavních náboženstvích dnešního Ruska. Hanuš Nykl (1975) se zabývá ruskou kulturou 19. a 20. století. Je autorem studií z oblastí ruské filosofie, kulturních dějin a náboženského myšlení. Zabývá se překladatelskou a editorskou činností ve svém oboru. Přednáší na Filosofické fakultě UK a působí ve Slovanském ústavu AVČR.

Jedna z nejvýznamnějších prací známého rumunského badatele, pojednává o základních pojmech historie náboženství. Autor se v této knize zabývá povahou posvátna, různými typy božstev, stěžejními náboženskými symboly a jevy, posvátným prostorem i časem a morfologií a funkcí mýtů. MEDAILON AUTORA: Mircea Eliade (1907 - 1986), rumunský religionista, historik a filosof náboženství, spisovatel, esejista, kritik, profesor a diplomat. Tři roky pobýval v Indii, kde se učil sanskrt a jógu; toto období je považováno za jedno z nejdůležitějších v jeho životě. Učitelem se mu stává indický filozof Surendranáth Dasgupta. Nejprve pobývá u něho, později odchází meditovat do himálajského kláštera. Po návratu z Indie vydává své vzpomínky a v roce 1933 román Maitreyi, který ho okamžitě v Rumunsku proslaví. Ve svém díle o dějinách náboženství je nejvíce ceněn pro spisy o šamanismu, józe a kosmologických mýtech. Jeho myšlení bylo značně ovlivněno dílem tradicionalistické školy, které také popularizoval. Ve svých autobiografických a fantasy titulech se věnoval především osobní náboženské zkušenosti pravoslavného věřícího. Mircea Eliade své myšlenky zakládá především na termínu posvátna. To se podle něj může projevovat například v nějakém předmětu či rostlině.

Čína i nacionalismus patří v současnosti mezi ústřední společenská témata. S rostoucí geopolitickou mocí Číny vyvstává stále více potřeba tomuto vzmáhajícímu se kolosu porozumět. Kromě ekonomických či politických témat je ale třeba rozumět též současné ideologii. Ta, byť je skryta pod označením socialismus s čínskými specifiky, je veskrze nacionalistická. Čínský nacionalismus je komplikovaný a jeho pochopení pomůže poznat, kdo ve skutečnosti jsou samotní Číňané. Předkládaná kniha se ptá mimo jiné i na tyto otázky. Kdo jsou Číňané? Lze skloubit státní ideologie socialismu a nacionalismu v čínském prostředí? Jaký je či chce být čínský národ a čím anebo vůči čemu se definuje? Koncept čínského národa je představen prostřednictvím tzv. čtyř pilířů, skrze něž je čínský národ představován a pomocí nichž se definuje. Čínský nacionalismus nebyl doposud v českém prostředí formou monografie představen, a proto kniha uvádí čtenáře do základních teoretických konceptů i dějinných souvislostí. Aby bylo téma čtenáři přístupnější, jsou čínskému nacionalismu v jednotlivých kapitolách nastavována zrcadla hongkongské, taiwanské a české, která umožňují lépe pochopit ideu čínského národa i jeho synkretický charakter.

Po záboru Rakouska a jeho přivtělení do tzv. Velkoněmecké říše jsme se stali „německou mládeží“. Všichni jsme museli povinně vstoupit do Hitlerjugend, kde nás připravovali na budoucí úlohu – účast ve válce. I ve školách nám vtloukali do hlavy, že nejvyšším posláním je padnout hrdinskou smrtí pro vůdce. Připravili nás o nejkrásnější léta dětství a mládí, která jsme strávili na frontě a později i v zajateckých táborech. Mnozí kamarádi přišli o život. Tenkrát se říkalo: „Padl za vůdce, národ a otčinu“.

Dva slavní světoví filosofové Richard Rorty a Gianni Vattimo sice vycházejí z odlišných intelektuálních tradic, oba však spojuje kritický přístup k metafyzice. Ve svém díle se zabývají otázkami, které přesahují rámec filosofie, a přehodnocují základní otá

Z učebníc dejepisu väčšina z nás vie čosi o zápase slovenských vlastencov za národnú svojbytnosť v druhej polovici devätnásteho storočia, keď sa po rakúsko-uhorskom vyrovnaní vystupňovalo maďarizačné úsilie uhorskej vlády. Strohé dejepisné fakty však len matne zobrazujú tragiku ľudských osudov a strhujúce osobné príbehy tej hŕstky odvážlivcov, ktorí všetko obetovali cieľu, ktorý bol pre nich posvätný zápasu za prežitie národa. Prihlásiť sa k Slovákom si vyžadovalo odvahu a sľubovalo najmä prenasledovanie, i väznenie. S týmito pohnutými časmi sú nerozlučne spojené aj osudy dvoch významných rodín Mudroňovcov a Halašovcov. Kniha historika a publicistu Petra Hubu ponúka beletrizovaný životný príbeh dvoch najvýznamnejších aktérov tohto zápasu Pavla Mudroňa a Andreja Halašu, ich rodín a spolubojovníkov. Verne zobrazuje život v Turčianskom Svätom Martine na konci devätnásteho a začiatku dvadsiateho storočia a prináša mnohé zaujímavé fakty, ktoré v učebniciach dejepisu nenájdete.

Autor tejto knihy akademik Milan Čič na svojej neuveriteľne pestrej a právne i politicky inšpiratívnej ceste vyoral hlbokú brázdu vinúcu sa právnou vedou i slovenskou politikou. Milan Čič si hlboko uvedomuje hĺbkovú kontinuálnosť a historickú podmienenosť nášho národného pohybu, ktorý naopak vyústil do samostatnej štátnosti, čím sme sa z objektu medzinárodného práva stali jeho subjektom. V tejto súvislosti treba celkom prirodzene poznamenať, že práve autor tejto publikácie bol nezanedbateľným osnovateľom tohto právne i historicky neľahkého procesu i spolutvorcom najvýznamnejšieho dokumentu našej štátnosti – Ústavy Slovenskej republiky. Rozsah tém tejto publikácie má tendenciu vyžarovať do širšieho priestoru, než je naše ústavné právo a súčasná politika.

Sociologický přístup ponechává stranou pravost jednotlivých náboženství a soustředí se na výzkum sociálního jednání, vztahů a skupin, které na základě náboženství vznikají. Autoři probírají náboženství v kontextu obecné sociální teorie, věnují se sekularizaci, novým náboženským hnutím i alternativním přístupům k náboženství. Popisují také současnou náboženskou scénu, otázky obnovy a deprivatizace náboženství, etnická náboženství i desekularizaci v muslimských společnostech i v Evropě. Kniha je určena především studentům religionistiky, sociologie a dalších oborů sociálních věd.

Audiokniha Hladový národ, kterou napsala Vendula Brunhoferová. Evropa, rok 1943. Celý kontinent ovládá Říše Thule plná nelidských okupantů. Klaus Klinsmann je vzorný říšský důstojník s jistotou solidního kariérního postupu. To se však mění po setkání s polskou dívenkou, která se transformuje v bytost, s níž se nikdo dosud nesetkal.

Evropa, rok 1943. Celý kontinent ovládá Říše Thule plná nelidských okupantů. Klaus Klinsmann je vzorný říšský důstojník s jistotou solidního kariérního postupu. To se však mění po setkání s polskou dívenkou, která se transformuje v bytost, s níž se nikdo dosud nesetkal. Francií mezitím putuje vojenský výsadek, který je možná poslední nadějí lidstva na ukončení teroru, postaveného na kruté a krvavé magii. Nastává čas překvapivých spojenectví, hrdinských činů a soubojů se smrtí, která číhá všude kolem.

F. W. J. Schelling (1775 - 1854) rozpracoval systém filosofie identity, jejž poprvé publikoval roku 1801. V následujících textech se jeho myšlenky vyvíjejí a narážejí na limity negativní filosofie. Schelling se snaží tyto problémy vysvětlit přechodem k filosofii svobody. Ve spise Filosofie a náboženství (1804) předkládá základní výklad filosofie identity, vypořádává se s kritikou, ale řeší též problém jednoty svobody a nutnosti, přechodu z ideálna do reálna a tematizuje i některá náboženská témata.

Politolog Stein Ringen z Oxfordské univerzity nabízí čtenářům provokativní zamyšlení nad principy demokratického vládnutí: jak vláda přiměje občany, aby respektovali její autoritu? Každá vláda musí prosazovat i nepopulární opatření, od výběru daní přes vymáhání práva po dodržování předpisů. Podle Ringena na to však síla nestačí; občané musejí byt ochotni se podřídit a nechat se vést. Autor tento politicky rébus rozplétá bez rozpaků, na příkladu Spojených států a Velké Británie břitce a přesvědčivě demonstruje, jak se vytváří a udržuje národní kultura poslušnosti. Ukazuje, jakými cestami se musejí vydat vůdci, kteří chtějí vládnout pomocí autority spíše než pomocí síly a kteří chtějí, řečeno s Immanuelem Kantem, „udržet pořádek v národě ďáblů“.

Dialogy o přirozeném náboženství jsou Humeovým nejdůležitějším příspěvkem k filozofii náboženství a jedním z klíčových novověkých textů tohoto oboru. Tématem knihy jsou teze tzv. přirozeného náboženství, které tvoří doplněk principů a pouček zjeveného náboženství. Bádání v rámci přirozeného náboženství si klade za cíl odpovědět na otázku, co můžeme zjistit o existenci Boha a o jeho atributech čistě pomocí rozumové úvahy a smyslové evidence. Toto bádání není založeno na tvrzeních Bible či jiných posvátných textů a nebere v potaz svědectví o zjeveních, zázracích či jakýchkoli jiných nadpřirozených jevech. V rozhovorech tří vzdělaných přátel Hume zkoumá základy náboženské víry a míru jejího racionálního opodstatnění. Rozvíjí kritiku některých tradičních argumentů pro Boží existenci, zejména tzv. teleologického argumentu, jehož podrobný rozbor zabírá velkou část textu. Jeho cílem však nebylo popřít, že Bůh existuje nebyl ateista v současném slova smyslu. Chtěl jen ukázat, že o Božích vlastnostech a způsobu jeho zasahování do světa nemůžeme s jistotou říci téměř vůbec nic. Hume se v díle dotýká i dalších důležitých témat tradičně probíraných v rámci filozofie náboženství, například problému přítomnosti zla ve světě. Pro svou důmyslnou kompozici dílo dodnes zůstává interpretační výzvou pro laické čtenáře i specializované badatele.