Hľadanie: Miroslav Donutil: Jaký jsem? CZ
zobraziť:
Miroslav Donutil 70, 2. vydanie
Autorizovaná kniha. Doplněné vydání.
Nezřídka člověk slyší, že herecké osobnosti, jaké jsme měli dříve, v současné době už nejsou. Já bych některé přece jen mohl jmenovat, ale o jedné jsem zcela přesvědčen.
Miroslav Donutil.
Pokud stojí na jevišti, tak dokáže nejen skvěle hrát, on také zpívá i tančí, směje se i rozesmívá až k slzám, ale také dokáže truchlit i rozesmutnět, a na druhé straně, v hledišti, si jeho výkon užívá, a dokonce se jím kochá divák. Tak tohle dnes u nás dokáže opravdu snad jen Donutil a divák si náhle uvědomí, že rodák z Třebíče a pak hvězda brněnského Provázku a persona Národního divadla navazuje na osobnosti s komediálním a vypravěčským talentem, jakými postupně byli Vlasta Burian, Jan Werich, Miroslav Horníček a Vladimír Menšík.
„Já taky miluju, když můžu přijet za divákem a přímo jemu vyprávět. To je nejlepší, co může herec zažít. Zpočátku mě někteří lidé kritizovali, že jezdím s pořadem po republice, jako že je to snad něco podbízivého,“ svěřuje Mirek. „A já na to říkal: Co už by měl herec dělat a co víc by měl chtít, než přijet někam, kam přijdou diváci jen kvůli němu a jeho historkám. To je přece krásné.“
Tak přemýšlel i Menšík a právě s ním je Donutil často srovnáván.
Ostatně, je nějaká obtížnější herecká disciplína, než být bavičem a komikem, zeptal jsem se Jiřího Suchého, nestora Semaforu.
„Možná že ano, ale já o ní nevím,“ odpovídá svébytně.
„A Donutil je skvělý vypravěč a výjimečný jako herec.“
A Pan Herec, jak jsem Miroslava pro sebe pojmenoval, mi na našich setkáních poutavě vyprávěl, co všechno prožil a o čem přemýšlel v posledních deseti letech. A já poznal, že tento kdysi bohémsky vyhlížející Nikola Šuhaj z Balady pro banditu je umělcem maximálně systematickým, vyjádřeno nadsázkou robotem s kalendářem nabitým a obsazeným rok dopředu. Kumštýřem, který nemá čas na nějaké stýskání, protože tvrdě a s velkou přípravou a odpovědností pracuje.
Přirozeně mě v průběhu posledních let zajímalo, co si o „mém hrdinovi“ myslí osobnosti. Karel Gott či Bolek Polívka anebo také Milan Lasica a Emília Vášáryová. A právě hvězda oceněná na Slovensku „herečkou století“ sdělila něco úžasného.
„Dívám se na Mirka a říkám si: to je Jean Gabin!“
Ano, rád souhlasím, takový typ protagonisty je, ale zároveň doplním: Donutil je svou hereckou paletou mnohobarevný se schopností „koncertovat“ jako ve své nejslavnější roli Truffaldina v díle Carla Goldoniho „Sluha dvou pánů“, které na prknech Národního divadla v průběhu dvaadvaceti let ztvárnil v rekordních 600 (!) představeních, podotýkám, zcela vyprodaných.
„Tohle je ten důvod, proč to dělám!“ mohl si říci na konci každé reprízy.
A tak se společně s autory začtěme do knihy, která je věnována sedmdesátinám Miroslava Donutila a vychází v doplněném vydání. Významný umělec se v ní ohlíží za posledním desetiletím a současně stojí před pomyslným zrcadlem, ve kterém ho vidí více než 70 osobností a lidí.
Miroslav Donutil čte povídky Oty Pavla
Audiokniha Miroslav Donutil čte povídky Oty Pavla - obsahuje celkem 14 "rybářských a sportovních" povídek, které si vybral a načetl Miroslav Donutil.
Na stiahnutie
9,85 €
Člověk, jaký je
Kniha Člověk, jaký je bývá považována za Adlerovo stěžejní dílo a jakousi učebnici individuální psychologie. Adler zde srozumitelným způsobem představuje své základní myšlenky týkající se například komplexu méněcennosti a pudu k moci, vlivu společnosti na vývoj jednotlivce, vztahu muže a ženy či sourozeneckých konstelací. V druhé části knihy se autor zaměřuje na popis charakteru a výklad některých konkrétních charakterových rysů. Adler svým výkladem poskytuje vodítka, jak utvářet své každodenní vztahy, a nechává projevit své přesvědčení, že člověk je bytost, která se může rozhodovat, je zodpovědná za své chování a dokáže se v případě potřeby změnit. Kniha v češtině vychází po více než 80 letech.
Alfred Adler (1870-1937) se narodil na vídeňském předměstí do rodiny židovského obchodníka. Stal se lékařem a po počátečním příklonu k psychoanalýze se s Freudem rozešel a založil vlastní školu individuální psychologie. Nejvíce proslul svým pojednáním o souvislosti mezi pocitem méněcennosti a pudem k moci, které bylo částečně ovlivněno tím, že trpěl tělesným postižením. Byl autorem více než 300 knih a statí na téma lidských vztahů, výchovy či psychoterapie. Zemřel ve skotském Aberdeenu. Bývá považován za předchůdce soudobé humanistické psychologie.
Miroslav Horníček v Šemanovicích - audiokniha
Když v polovině devadesátých let vzniklo v Šemanovicích u Kokořína společenské mini centrum nostalgie, začal zde od roku 1997 natáčet Český rozhlas pořady s názvem Nostalgické muzeum zábavy. Dodnes se zde tyto veřejné nahrávky natáčejí jako Nostalgické muzeum Ondřeje Suchého. Skutečnost, že byl v roce 1998 mistr slova Miroslav Horníček ochoten přijet se k nám pobavit - jak říkal: "Přijel jsem pobejt" -, byla pro nás tehdy opravdu velká událost. Proto jsem se na tato dvě setkání před rozhlasovými mikrofony v sálku zaplněném do posledního místečka připravoval velmi důkladně. Přátelství, které mezi námi vzniklo (a na jehož konci mě Miroslav Horníček požádal, abych jej oslovoval křestním jménem), bylo pro jeho zhoršující se zdravotní stav krutě krátké… Bylo mi velkou ctí. Setkání s Miroslavem Horníčkem se stala jedním z mých velkých životních zážitků!
Ondřej Suchý
Na sklade 2Ks
6,65 €
7,00 €
Miroslav Tichý
Nový svazek edice Fototorst. Miroslav Tichý (* 1926) se po studiích na pražské Akademii obrátil k životu v ústraní v rodném Kyjově. Koncem padesátých let opustil malbu a proměnil se v osobitou diogenovskou figuru. Od konce šedesátých letech začal vlastnor
Na sklade 1Ks
19,23 €
20,24 €
Proč jsem se neoběsila
Život je opravdu strašný. Strašné je být dítětem. Rodiče a učitelé vás mučí. Je strašné být v produktivním věku. Rodiče a děti vás mučí. A je strašné být starý. Všichni vás mučí. A úplně nejstrašnější je být ženou a nechat se mučit muži. To pak někdy přijdou chvíle, kdy si žena (mučená) řekne: A už toho bylo dost. Taky jsem si to jednou řekla. Uvázala jsem si smyčku... Pak jsem ji zase odvázala, koupila jsem si dort a jsem tady (pořád).
Jsem holka? Jsem kluk?
Publikace Jsem holka? Jsem kluk? Hledání vlastní identity je určena odborné i laické veřejnosti, studentům, lékařům, transgenderům, jejich blízkým, ale také těm, kteří se o identitě člověka chtějí dozvědět něco více. Přináší dva unikátní pohledy psychiatričky a sexuologa.
Co jsem prožil
Fascinující vzpomínky československého generála, který zahájil svou vojenskou kariéru jako poručík rakousko-uherské armády, ale brzy odešel za dobrodružstvím do Afriky, kde vstoupil do francouzské cizinecké legie. Život legionáře v poušti zde popisuje očima českého vojáka. První světové války se účastnil ve francouzských zákopech, na frontě velel pluku alžírských střelců. Za války se také podílel na budování československých legií ve Francii ve spolupráci s Milanem R. Štefánikem, po válce v roce 1919 se účastnil boje československé armády proti maďarským bolševikům a Polákům. Následně sloužil v řadě různých funkcích, mimo jiné byl i vojenským velitelem Prahy.
Když mi bylo 13 let, rozhodl jsem se, že se stanu tureckým generálem čili pašou. K tomu účelu jsem ovšem musel jít do Cařihradu. Měl jsem hliněnou kasu, do které jsem si spořil peníze, tu jsem si vyprázdnil do kapes. Potom jsem ze školního atlasu vytrhl mapy Dolních Rakous, Štýrska, Krajiny, Přímoří s Istrií a zemí balkánských. A tak jsem se vydal na cestu, bylo to 11. října. Rozumí se, že jsem nikomu nic neřekl, jelikož jsem se obával, že by mě moje rodina do toho Turecka nepustila. Když jsem přijel do Vídně, vzal jsem si drožku, aby mě vyvezla na silnici, která vede do Terstu. Drožkář mě zavezl do Triester Strasse, tu jsem tedy z drožky vystoupil a nastoupil cestu pešky do Terstu. Trvalo 18 dní, než jsem se do Terstu dostal. Na cestě jsem přenocoval u dobrých lidí, pro které jsem si vymyslel a kterým jsem vyprávěl vždy jednu a tutéž historku: „Jsem sirotek, mám známé v nejbližším městě (to město jsem vždycky nalezl na mapě) a jdu k nim.“
Miroslav Knap - Raj fantázie a labyrint snov
Novinka z oblasti umenovednej literatúry: monografia o živote a tvorbe slovenského grafika, maliara a knižného ilustrátora Miroslava Knapa. Popredného predstaviteľa strednej generácie súčasných slovenských výtvarných umelcov, účastníka početných medzinárodných výtvarných sympózií, workshopow, nositeľa významných ocenení doma i v zahraničí (Prix Taylor, Paris 1998, 1.miesto - návrh na plagát Francúzsky inštitút v Bratislave, 2000, Hlavná cena na IV. Ex libris International Competition in Krakow, Poľsko 2001, 1. cena medzinárodnej odbornej poroty na Medzinárodnej súťažnej výstave Perla Adrie, Taliansko, Medaila Franza Kafku za umenie, Praha, Cena Európskej únie umenia za výtvarnú činnosť, Praha 2009, Česká republika, WORLD PRIZE of Salvador Dalí, Praha - Espana, Alliance Salvador Dalí International 2010, Španielsko, San Crispino – Zvláštna cena poroty, Porto Sant’ Elpidio, Taliansko 2011 a i.).
Mgr. art Miroslav Knap (1973) sa venuje voľnej maľbe a grafike, ex librisu, knižnej ilustrácii a úžitkovej grafike. V rokoch 1988 - 1991 študoval na Strednej umelecko - priemyselnej škole v Kremnici, v rokoch 1991 - 1997 na Vysokej škole výtvarných umení v Bratislave (odbor voľnej grafiky a knižnej ilustrácie, prof. D. Kállay). V rámci diplomovej práce vytvoril sériu ilustrácií k renesančnému románu Francoise Rabelaisa: Gargantua a Pantagruel, ktorého ideová náplň, sarkazmus, všadeprítomná groteska a nadsádzka, poskytli nevyčerpateľný zdroj informácií pre vývin jeho tvorby, v rámci ktorej využíva vo svojich dielach fantazijno - surreálnu symboliku. Vypracoval si vlastný umelecký jazyk poučený odkazom minulosti (H. Bosch), modifikáciami podnetov moderného umenia, vrátane magického realizmu a surrealizmu. To ho zaraďuje medzi tzv. fantazijných realistov v slovenskom výtvarnom umení. Monografia o živote a tvorbe Miroslava Knapa prináša prienik do hĺbok fantázie umelca, ktorý patrí k osobitým zjavom súčasného slovenského výtvarného umenia. Dôraz kladie na fakt, že hodnota umenia pramení zo snov, predstáv a túžob, ktoré stelesňujú podstatu ľudského života a sveta pretaveného cez naše vnútro. Kniha pozostáva z hlavného textu, biografie umelca, faktografických údajov, citácií textov viacerých odborníkov a kritikov sledujúcich umelcovu tvorbu a bohatej obrazovej prílohy. Jej grafická podoba a polygrafické spracovanie je realizované na vysokej úrovni. Spracovaná je v anglickej jazykovej mutácii. Možno predpokladať, že sa stane dôležitým príspevkom do oblasti výskumu súčasného slovenského výtvarného umenia a jeho prezentácie doma a v zahraničí.
Jsem žena
Kniha je psána pro představitelky něžného pohlaví. Autorka se v ní dotýká mnohých otázek zneklidňujících současnou ženu:
mužnost a ženskost v chování,
umění realizovat muže,
jak se stát jedinou a nenahraditelnou,
jak najít toho pravého, s n
ímž bude celý život naplněný duševním teplem a štěstím.
Najdete tu také praktické rady a cvičení zaměřené na sebezdokonalení a uvědomění si své ženskosti.
Postavila jsem dům, zasadila jsem mnoho stromů a vychovala jsem syny, ale pravdu o ženské ene
rgii jsem začala poznávat až později. Není nutné konat mužské skutky, abyste dokázala světu, že jste člověk. Důležité je žít v souladu se svými ženskými energiemi, pak vytvoříte krásný harmonický svět, v němž bude vládnout radost, klid a štěstí. To j
e cesta ženy!Obsah:
-Úvod
-Mužnost a ženskost.Přitažlivost protikladů
-Mužskost ženy
-Kde pramení naše problémy?
-Zevnějšek
-Muž a žena
-Muži...jací jsou?
-Ženy
-Poslouchejme se navzájem
-City
-Vzájemné vztahy
-Pracovní vztahy. Mužnost a ženskost
-V
ztah k vlastní sexualitě
-Závěr
Mirek Donutil 70
Autorizovaná kniha.
Nezřídka člověk slyší, že herecké osobnosti, jaké jsme měli dříve, v současné době už nejsou. Já bych některé přece jen mohl jmenoval, ale o jedné jsem zcela přesvědčen.
Miroslav Donutil.
Pokud stojí na jevišti, tak dokáže nejen skvěle hrát, on také zpívá i tančí, směje se i rozesmívá až k slzám, ale také dokáže truchlit i rozesmutnět, a na druhé straně, v hledišti, si jeho výkon užívá, a dokonce se jím kochá divák. Tak tohle dnes u nás dokáže opravdu snad jen Donutil a divák si náhle uvědomí, že rodák z Třebíče a pak hvězda brněnského Provázku a persona Národního divadla navazuje na osobnosti s komediálním a vypravěčským talentem, jakými postupně byli Vlasta Burian, Jan Werich, Miroslav Horníček a Vladimír Menšík.
„Já taky miluju, když můžu přijet za divákem a přímo jemu vyprávět. To je nejlepší, co může herec zažít. Zpočátku mě někteří lidé kritizovali, že jezdím s pořadem po republice, jako že je to snad něco podbízivého,“ svěřuje Mirek. „A já na to říkal: Co už by měl herec dělat a co víc by měl chtít, než přijet někam, kam přijdou diváci jen kvůli němu a jeho historkám. To je přece krásné.“
Tak přemýšlel i Menšík a právě s ním je Donutil často srovnáván. Ostatně, je nějaká obtížnější herecká disciplína, než být bavičem a komikem, zeptal jsem se Jiřího Suchého, nestora Semaforu.
„Možná že ano, ale já o ní nevím,“ odpovídá svébytně. „A Donutil je skvělý vypravěč a výjimečný jako herec.“
A Pan Herec, jak jsem Miroslava pro sebe pojmenoval, mi na našich setkáních poutavě vyprávěl, co všechno prožil, a o čem přemýšlel v posledních deseti letech. A já poznal, že tento kdysi bohémsky vyhlížející Nikola Šuhaj z Balady pro banditu je umělcem maximálně systematickým, vyjádřeno nadsázkou robotem s kalendářem nabitým a obsazeným rok dopředu. Kumštýřem, který nemá čas na nějaké stýskání, protože tvrdě a s velkou přípravou a odpovědností pracuje. Přirozeně mě v průběhu posledních let zajímalo, co si o „mém hrdinovi“ myslí osobnosti. Karel Gott či Bolek Polívka anebo také Milan Lasica a Emília Vašaryová, a právě hvězda oceněna na Slovensku “herečkou století” sdělila něco úžasného.
“Dívám se na Mirka a říkám si, to je Jean Gabin!”
Ano, rád souhlasím, takový typ protagonisty je, ale zároveň doplním: Donutil je svou hereckou paletou mnohobarevný se schopností “koncertovat” jako ve své nejslavnější roli Truffaldina v díle Carla Goldoniho „Sluha dvou pánů“, které na prknech Národního divadla v průběhu dvaadvaceti let ztvárnil v rekordních 600 (!) představeních, podotýkám, zcela vyprodaných. „Tohle je ten důvod, proč to dělám!“ mohl si říci na konci každé reprízy.
A tak se společně s autorem začtěme do knihy, která vychází k 70tinám Miroslava Donutila. Významný umělec se v ní ohlíží za posledním desetiletím a současně stojí před pomyslným zrcadlem, ve kterém ho vidí 70 osobností a lidí.
S vámi jsem křesťan, pro vás jsem biskup
Čekání na příchod nového biskupa je požehnaným časem. Úloha Božího lidu je nenahraditelná. Kniha předkládá množství podnětů k modlitbě a meditaci nad procesem hledání, jmenování a uvedení biskupa do úřadu. Čtenář se dozví více „ze zákulisí volby“, seznámí se s historickými prameny a zkušeností církve. Nechybí informace, které pomáhají orientovat se v diskuzích na veřejnosti. Název knihy odpovídá slavnému výroku sv. Augustina: „S vámi jsem křesťan, pro vás jsem biskup“.
Na sklade 1Ks
11,50 €
12,10 €
Byla jsem doktorkou v Osvětimi
Vzpomínky doktorky Giselly Perlové byly jedny z prvních, které vůbec vyšly, a to pouhé tři roky po osvobození.
Lze je považovat za nejdojemnější svědectví přeživších i zavražděných z ženského tábora v Osvětimi-Březince.
Pohled doktorky Perlové na události v Osvětimi není jen ryze osobní, ale vypráví také o ostatních vězních, dozorcích či nacistických funkcionářích. Jako gynekolog a porodník působila v takzvané táborové nemocnici a v neblaze proslulé laboratoři Josefa Mengeleho.
Její lékařskou odbornost nacisté zneužili. Zadání, která měla plnit, byla nepochopitelná, vzpírala se jakékoli vědecké i lékařské hodnotě. Marně se snažila objasnit smysl šokujících experimentů, k nimž Mengele používal židovské, romské i ostatní vězeňkyně a při nichž mu musela asistovat. Její roli ji přinutili hrát pod hrozbou smrti zastřelením, bičováním nebo fenolovou injekcí. Jediné, co mohla konstatovat, že účelem i výsledkem Mengeleho výzkumu bylo mučení a zabíjení.
S palčivým sebezpytováním líčí, jak mučivé bylo její rozhodnutí ukončit těhotenství a způsobit smrt dětí, aby zachránila životy několika tisíc žen.
Být doktorkou v Osvětimi vyžadovalo výjimečnou odvahu a obětavost, vážila si respektu, který jí za to projevovaly její spoluvězenkyně. Úžasné je, že si uchovala schopnost cítit náklonnost či lásku k trpícím ženám, dokázala je utěšit a někdy i znovu probudit jejich vůli k životu. Ze svých vzpomínek stvořila naprosto jedinečné svědectví.
Nikdo nikdy nemůže pochopit, co pro mě znamenalo ničit životy těchto dětí. Po všech těch letech lékařské praxe pro mě bylo zrození stále tím nejkrásnějším, největším zázrakem přírody. Milovala jsem ta novorozeňátka nejen jako lékařka, ale i jako matka, a pokaždé to pro mě bylo, jako bych zabíjela své vlastní dítě, abych zachránila život ženy.
Gisella Perlová
Život je takový, jaký si ho uděláme
Skladatel, hudebník a filantrop Peter Buffett je autorem upřímné, moudré a inspirativní knihy, v níž se ptá: „Co si vyberete? Cestu nejmenšího odporu, nebo cestu potenciálně největšího uspokojení?“ Možná si myslíte, že pro člověka s takovým příjmením byl život samé privilegium. Ovšem syn druhého nejbohatšího člověka na světě, miliardáře a investora Warrena Buffetta říká, že jediným skutečným bohatstvím, které mu rodiče zanechali, je filozofie vybízející k samostatnému hledání životní cesty.Díky tomuto krédu mohl jít za svým srdcem, objevit sebe sama a dosáhnout úspěchů na základě vlastních zásluh. Ve své knize Život je takový, jaký si ho uděláme vykládá o pevných životních hodnotách, jako jsou důvěra a tolerance, které mu předala matka, nebo pracovitost, v níž mu šel příkladem talentovaný otec, a vzpomíná na mnoho dalších rádců a učitelů, které v životě potkal.
Příslušník StB Miroslav Pich-Tůma
Tématem nové monografie Miroslav Pich-Tůma. Příběh opravdového komunisty je postava jedné ze symbolických postav období upevňování moci KSČ v Československu. Miroslav Pich-Tůma, narozen roku 1919 ve Východních Čechách, se před začátkem nacistické okupace zapojil do levicového hnutí. V roce 1940 emigroval do SSSR, kde pak prožil dramatickou dobu počátku války německo-sovětské války. I v SSSR se účastnil výhradně odboje organizovaného komunisty. Po absolvování sovětských vojensko-politických kurzů komunistické internacionály byl v říjnu 1944 vysazen jako komisař sovětského organizátorského výsadku Mistr Jan Hus na území protektorátu. Do konce války se účastnil partyzánského boje na Českomoravské vrchovině. Po válce se angažoval v partyzánském hnutí, krátce se účastnil politických akcí KSČ, ale zejména od roku 1946 vstoupil do zpravodajské struktury Zemského odboru bezpečnosti, plnící úkoly ve prospěch KSČ proti ostatním politickým stranám. Po reorganizacích se roku 1948 stal příslušníkem Státní bezpečnosti. Přes relativně krátkou dobu působení se nesmazatelně zapsal do dějin komunistického násilí v Československu. Jako přímý aktér se podílel na několika případech vražd, mimořádného mučení a zneužívání moci. Koncem roku 1949 byl dokonce pro přílišné násilí nucen Státní bezpečnost opustit. Po ročním nasazení na jiném bezpečnostním úseku se na počátku roku 1951 dostal do soukolí čistek v KSČ a jejich prodloužení do bezpečnostních struktur. V inscenovaném procesu s tzv. sabotéry v StB představoval typ vykonavatele rozkazů zrádců v KSČ.
Po propuštění z vězení v roce 1957 pracoval jako horník. Díky vazbě a inscenovanému rozsudku na Pichovi ulpěla do jisté míry pověst oběti. I to napomohlo jeho faktické rehabilitaci jako významného účastníka protinacistického odboje. Navázal tehdy řadu nečekaných kontaktů mezi progresivními historiky. V roce 1968 se v rámci otevírání zločinů minulosti dostal znovu do vazby a se skupinou dalších příslušníků StB čelil znovu možnému postihu za zločiny minulosti. Jeho příběh se stal tehdy již známým. Proces se sedmi příslušníky StB se v mimořádných společensko-politických podmínkách doznívajícího Pražského jara stal možností pro zcela ojedinělou otevřenou diskusi historiků na téma násilí a zneužívání moci Státní bezpečností v době etablování komunistické moci v Československu i jistých snah o přenesení odpovědnosti za nežádoucí minulost na osoby vykonavatelů příslušníků Státní bezpečnosti. V době počínající normalizace pak již nebyl soudně postižen a žil pak až do roku 1990 v relativním klidu. Ovšem ani pro normalizační moc nebyl politicky přijatelný, nikdy nedosáhl toužebného znovupřijetí do komunistické strany a věnoval se nejvíce péči o partyzánské tradice.
Na počátku devadesátých let se v době vlny zájmu o komunistickou minulost dostal do centra pozornosti. Média ani odborníci však tehdy neměli dostatek podrobných informací, což poznamenalo faktickou úroveň diskuse. Asi i z obav z nového trestně právního postihu se Miroslav Pich rozhodl na počátku roku 1995 odejít dobrovolně ze života.
Osobnost Miroslava Picha je klíčem pro poznání mechanismu postupného ovládání situace v Československu po válce. Nová monografie poprvé a na základě řady dosud nevyužitých pramenů mapuje Pichův životopis, postavy dalších, již zapomenutých příslušníků a mimořádně nebezpečných tajných spolupracovníků StB z doby přebírání moci KSČ kolem roku 1948. Kromě toho monografie poprvé detailně a souhrnně popisuje zločiny Miroslava Picha. Dalším komplexem problémů je pak dlouholetá snaha obětí o dosažení spravedlnosti v dalších desetiletích až do devadesátých let, kdy po roce 1989 čelil mediální kampani a zájmu veřejnosti o zločiny minulosti.
Monografie s pomocí řady opomíjených pramenů, množstvím literatury odkrývá neznámé aspekty jeho osobnosti, vývoj jeho interpretace minulosti, vztahy Miroslava Picha s historickou obcí, pomáhá lépe pochopit proces uchopení moci KSČ ve státě. Pomáhá i pochopit proces sebeidentifikace vykonavatele
Byl jsem Hitlerův pilot
SS-Gruppenführer Hans Baur (*19.6.1897 - 17.2.1993). Stíhač v první světové válce, jeden z prvních pilotů letecké společnosti Lufthansa, pilot Hitlerova letadla v předvolební kampani v roce 1932. Posléze byl pověřen vybudováním vládní letky a od té doby byl osobním pilotem Adolfa Hitlera až do konce jeho života. V roce 1957 vydal vzpomínkovou knihu Létal jsem s nejmocnějšími světa. Předkládaná kniha vychází z 5. německého vydání z roku 1979 Mit Mächtigen zwischen Himmel und Erde.
Musela jsem zemřít, 3. vydání
Životní příběh Anity, napsaný čtivě a upřímně, se okamžitě stal bestsellerem a autorka dnes patří mezi významné osobnosti, nadšeně vítané čtenáři po celém světě. Brzy po sňatku u ní diagnostikovali rakovinu, po čtyřech letech různých pokusů o léčbu upadla do kómatu a všechny orgány jí postupně selhávaly, což prokázala tomografická vyšetření. Nečekaně se však z klinické smrti probrala a velmi rychle se začala zotavovat. Následná vyšetření neprokázala žádná ložiska rakoviny, což je zcela neuvěřitelné a vědecky nevysvětlitelné. Strhující závěrečná část se týká autorčiny proměny ve vnímání hodnot, neboť na základě prožitku blízké smrti objevila smysl života.
Na sklade 1Ks
15,74 €
19,20 €
dostupné aj ako:
Sebemotivační deník na celý rok: Jsem žena - jsem bohyně
Sebemotivační deník - Jsem žena, jsem bohyně - je nadčasový zápisník pro ženy, které chtějí objevovat svůj skrytý potenciál. Průvodcem na cestě jim budou osobnosti jako Tamara Klusová, Veronika Kašáková, Klára Issová, Ester Geislerová, Emma Smetana a mnohé další, které ztělesňují 12 slovanských bohyní.
Každý měsíc nabídne nová témata, podněty k inspiraci a milé rituály, díky nimž se budete cítit šťastnější a celistvější. Deník je univerzální pro kterýkoliv rok a období našeho života.
Rozkryje tajemství tradičních svátků i bohyní jako jsou Vesna, Lada, Živa, Mokoš, Morana, Koljada a mnohých dalších.
Sebemotivační deník pro celý rok - Jsem žena #jsem bohyně - je pro všechny z nás, které chtějí zahodit pochybnosti za hlavu a cítit se jako bohyně!
Viděl jsem tě růst
Dřevěný komín, který byl 400 let v ohni a přesto neshořel; buky, které nepraskají; smrky, které nechce lýkožrout žrát; srostlá podlažní prkna; Stradivariho houslové stromy; les jako dodavatel energie a filtr škodlivin; dřevo, které i pod širým nebem vydrží „věčně“, a to bez chemických impregnačních prostředků; mystérium stromu.
Tato kniha je pro lidi, kteří hledají domněle ztracené vědění o správné zacházení se stromy. Pro lidi, kteří chtějí zdravě a ekologicky se dřevem stavět, bydlet, žít a zanechat svým dětem zdravé životní prostředí.
Pro řemeslníky, kteří se chtějí upomenout na staleté tradice, rozvíjet je a předávat.