Hľadanie: Jak jsem potkal aneb život je řada průšvihů mezi zrozením a smrtí CZ

Padesát let jsem pracoval jako letecký mechanik. Padesát let jsem putoval po různých letištích. Nosil jsem s sebou fotoaparát. Měnila se letecká technika, zažil jsem konec Tu 104, konec éry Tu 134, II 62, DC 8, DC 9 a dalších. Stejně tak se měnila má fotografická výstroj. Od ruského Zenita až po Asahi Pentax. Nashromáždil jsem stovky fotografií všech možných typů letadel. Od tehdy běžných strojů až po unikáty, které existovaly jen v jednom kuse. A právě z fotografií prototypů a zkušebních strojů jsem sestavil tuto knížku. Až na pár výjimek, se jedná o mé fotografie. Jak je existence těchto letadel pomíjivá jsem poznal na Boeingu YAL-1, kterého jsem fotografoval na Davis Monthan AMARG v roce 2013. Při mé další návštěvě Arizony tam již nebyl, byl sešrotovaný. Tak vznikla knížka fotografií letadel, která jsem osobně potkal a která nebyla vyráběna v ohromných sériích a tím jsou pro mne zajímavá.

Povídky Oty Pavla patří mezi ty majstrštyky české literatury, které zpřítomňují zázraky neopakovatelného světa dětství. Dějištěm Pavlových magických příběhů – oživlých vzpomínek na dobrodružství s tatínkem, na život se staršími brášky, na převozníka, rybáře a pytláka Proška – je křivoklátská krajina, Berounka a její vesnické okolí, ve skutečnosti ale pohádková krajina úžasu a prvotního překvapení nad světem. Čtenář, unavený zdánlivou šedostí dne, zažije s knížkou, složenou z úžasných divů odehrávajících se na hranici dětství a dospělosti, radost až nepochopitelně závratnou.

Asijský deník popisuje mistrovství světa v kopané 2002, které se do historie zapsalo celou řadou novinek a přakvapení. Jeden u našich nejpopulárnějších televizních komentátorů Jaromír Bosaák popisuje den za dnem průběh více něž pěti týdnů trvajících fotbalových klání, dává nahlédnout do světa za fotbalovými kulisami, do prostředí fanatických fanoušků i do hlav těch, kteří tahají za pomyslné nitky. Kromě toho přináší poutavou sondu do života Korejců a Japonců a seznamuje čtenáře s řadou místních zajímavostí a (nejen kuchyňských) specialit.

Láska, sex a radnice! Řekněte své ANO pořádné dávce zábavných historek o vztazích, které (ne)skončily před oltářem. Zažili jste někdy svatbu jako řemen, bláznivou rozlučku se svobodou anebo kuriózní žádost o ruku? Populární stand-up komička Lucie Macháčková je věčná družička a trapasů a bizarních zážitků má na rozdávání. Dozvíte se, jaké typy hostů zaručeně potkáte na každé svatbě, proč se nevyplácí hubnout do svatebních šatů, co lze zažít na ztřeštěné skotsko-ruské svatbě, kde si nikdo nerozumí, co neříkat muži o svatební noci i jak vypadá pravé české svatební bingo a mnoho dalšího. Vtipem a nadsázkou nabitá kniha o veselkách vás zaručeně rozveselí.

Víte, že chybělo jen málo a film Pyšná princezna královnou – pokračování kultovní pohádky po 20 letech – byl skutečně natočen? Jakou roli hrála anglická vlajka ve Slavnostech sněženek? Renomovaný filmový historik zve čtenáře na pouť, která je jako milníky značena vyprávěním osobností, které tvoří pomyslný Slavín našeho filmu. Za své mluví jména jako František Vláčil, Elmar Klos, Jiří Menzel, Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak, Jana Plodková, Bolek Polívka, Dušan Klein, Julius Satinský, Kryštof Hádek a další.

Povídky o povedeném tatínkovi, mamince, bratrech, o dětství prožitém v těžké době války s židovskou hvězdou na kabátě, o rybách, přírodě, vzácných lidských vztazích. V útlém svazku nazvaném Jak jsem potkal ryby (1974) Ota Pavel vědomě navázal na úspěšnou sbírku Smrt krásných srnců (1972). Opustil definitivně svět sportovců a sportu a vrátil se opět do krajin svého dětství a mládí na Buštěhrad, na Berounku, k řekám, potokům a mořím... Hrdiny jeho povídek jsou opět č1enové rodiny v če1e s "povedeným tatínkem", bratry Jirkou a Hugem, ale prim tu hraje příroda, ryby především ... A hlavně pokora a úcta k č1ověku. Celek mistrovského literárního dí1a je návratem k pramenům ..vody živé" - a čtenáři odtud mohou spolehlivě čerpat energii a sí1u k životu.

Víte, že chybělo jen málo a film Pyšná princezna královnou – pokračování kultovní pohádky po 20 letech – byl skutečně natočen? Jakou roli hrála anglická vlajka ve Slavnostech sněženek? Renomovaný filmový historik zve čtenáře na pouť, která je jako milníky značena vyprávěním osobností, které tvoří pomyslný Slavín našeho filmu. Za své mluví jména jako František Vláčil, Elmar Klos, Jiří Menzel, Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak, Jana Plodková, Bolek Polívka, Dušan Klein, Julius Satinský, Kryštof Hádek a další.

Povídky o povedeném tatínkovi, mamince, bratrech, o dětství prožitém v těžké době války s židovskou hvězdou na kabátě, o rybách, přírodě, vzácných lidských vztazích. V útlém svazku nazvaném Jak jsem potkal ryby (1974) Ota Pavel vědomě navázal na úspěšnou sbírku Smrt krásných srnců (1972). Opustil definitivně svět sportovců a sportu a vrátil se opět do krajin svého dětství a mládí na Buštěhrad, na Berounku, k řekám, potokům a mořím... Hrdiny jeho povídek jsou opět č1enové rodiny v če1e s "povedeným tatínkem", bratry Jirkou a Hugem, ale prim tu hraje příroda, ryby především ... A hlavně pokora a úcta k č1ověku. Celek mistrovského literárního dí1a je návratem k pramenům ..vody živé" - a čtenáři odtud mohou spolehlivě čerpat energii a sí1u k životu.

Toto je kniha o dětech žijících v ústavní péči – o dobré práci s nimi i o špatné práci s nimi, o jejich příbězích, o rozhodnutích dospělých i o možných lepších volbách. Čtenář zde nalezne anonymizované, ale reálné příběhy dětí, základní teoretické (odborné) minimum i přímé citace samotných dětských hrdinů. Takové, které mohou inspirovat, anebo třeba někomu pomohou otevřít oči a uvědomit si, že i ten „zlý rozmazlený spratek“ má pro své špatné chování důvody. Že to může být výkřik nesouhlasu, odporu a zhnusení některými lidmi, s nimiž se dítě setkalo. Stejně tak kniha vyjadřuje hluboký obdiv a poděkování některým lidem, kteří v této sféře pracují. Kniha je upřímná a surová – pojmenovávám věci a situace reálnými slovy s reálnými pocity, nehledá ani líbivé fráze, ani korektně přijatelné opisy. A přestože je název knihy vulgární (a čtenář po přečtení několika stránek brzy pochopí proč), není kniha nijak podbízivě senzační, ale naopak pevně zakotvená v terénní praxi i odborném psychologickém, psychoterapeutickém a pedagogickém zázemí. Tomáš Morávek DiS. je vychovatel s více než osmiletou praxí z nejrůznějších zařízení pro děti. V současnosti je také ředitelem organizace (Ne)ohrožené děti, z. ú.

Miloš Bondy začíná své vzpomínky popisem transportu do Terezína spolu se svými rodiči. Tehdy mu bylo 16 let. V Terezíně byli internováni několik měsíců, podmínky zdejšího života byly sice velice stísněné a těžké, ale proti jiným táborům méně vražedné. Na počátku února 1943 však byla celá rodina transportována na východ, do vyhlazovacího tábora Osvětimi-Březinky. Zde začíná stěžejní část vzpomínek Miloše Bondyho – od úvodní selekce na rampě, kde byla maminka zařazena mezi ženy jdoucí do plynové komory, přes pobyt s tatínkem v úvodní „karanténě“ po zvykání si na nelidské a vražedné podmínky života v táboře. Po konci „karantény“ a smrti tatínka se Miloš Bondy dostává do hlavního tábora Osvětim I. Zde velmi živým způsobem popisuje otrocké práce, které musel vykonávat, mučení od kápů a jejich úlohu v systému koncentračního tábora, vztahy mezi vězni různých národností (Poláky, Rusy, Ukrajinci, Francouzi, Nizozemci a Židy) a pobyt na „ošetřovně“. Přežil tam s velkým štěstím několik selekcí do plynu a zrůdné lékařské pokusy. Po několika měsících byl s dalšími Židy přeložen zpět do Osvětimi-Březinky. Zde byl zařazen do „úklidového komanda“, které odklízelo a třídilo věci, jež na rampě zůstaly po příjezdu každého nového transportu a kde se věci příchozích a většinou zavražděných dále třídily a skladovaly. Členové komanda zde pracovali po několik měsíců, poté byli obvykle zavražděni v plynových komorách a nahrazeni novými vězni. Díky potravinám ze zavazadel se mu podařilo přežít další měsíce a získat tak fyzickou sílu pro poslední etapu svého věznění. V zimě na přelomu let 1944 a 1945 s blížící se frontou a Rudou armádou začala SS Osvětim postupně vyklízet. Miloš Bondy byl nejprve transportován do Sachsenhausenu, odtud pak do pracovního tábora Ohrdruf, pobočného tábora KT Buchenwald. V Ohrdrufu vězni pracovali v otřesných podmínkách při budování tunelu ve zdejším skalním masivu. Část pobytu naštěstí přežil v táborové kuchyni, nakonec však otrocké práci při budování štol neunikl. Brzy byl na konci sil, nadto se teror SS s blížící se nevyhnutelnou válečnou porážkou zvyšoval. Před postupem Rudé armády se příslušníci SS snažili dostat více na západ, blíže Američanům. Mnoho vysílených vězňů bylo na vyčerpávajícím pochodu bez jídla a odpočinku zastřeleno. Miloš Bondy se octl začátkem dubna 1945 v Buchenwaldu. Těsně před koncem války byl odtud hnán jedním z takzvaných pochodů smrti přes Výmar do Eisenachu, kde se dočkal osvobození Američany, pomoci UNRRA i cesty zpět do své vlasti. Kromě této hlavní dějové linky autor vyprávění prokládá vzpomínkami na členy své širší rodiny a popisuje prostředí, ve kterém vyrůstal – židovskou měšťanskou rodinu z pražských Vinohrad. Vzpomínky Co odvál dým jsou tak nejen poutavým vyprávěním o životě člověka, kterého nezlomily ani ty nejkrutější podmínky, ale především mimořádně cenným osobním svědectvím o tom, čemu byly oběti holokaustu vystaveny. Jejich autor zachytil mnoho konkrétních detailů fungování táborové mašinerie, příběhy některých svých spoluvězňů i táborovou hierarchii. Vše podává velmi živě a místy i s nečekaným humorem.

V pokračování své úspěšné knihy Jsem žena se ruská psycholožka G. Šeremetěvová snaží napovědět představitelkám něžného pohlaví, jak najít cestu k mužskému srdci. Ve svém díle autorka odpovídá na následující otázky: -co potřebuje žena pro štěstí -c o očekávají muži od žen -jak využít našich rozdílů -jak porozumět silnému pohlaví a dosáhnout vzájemného pochpení -jak se stát skutečnou ženou -jak najít v muži muže a probudit v něm lásku Řada praktických rad, jež poskytuje autorka knihy, je přínosn á jak pro mladé dívky, tak i pro zkušené ženy.

Druhá kniha odvážného cestovatele o trampotách, karambolech a přežití při dalším pokusu dobýt jinou než rodnou zemi. Rok po návratu z Nového Zélandu se vydává opět na cestu, tentokrát do Londýna. V knize se opět nedozvíte, kolik má Londýn muzeí, jaká je nejhezčí socha na náměstí ani kolik v něm žije lidí. Jeho příběh je spíš jedna veliká kalba -- a mnohem divočejší, než ta minulá.

Argentina, 1960. Ulicemi Buenos Aires se řítí vůz. Uvnitř sedí čtyři izraelští tajní agenti a jejich vězeň: jeden z nejznámějších válečných zločinců nacistického Německa Adolf Eichmann. Agenti Mossadu potřebují dostat tohoto muže zpět do Izraele, aby ho mohli postavit před soud za válečné zločiny. Jeden z těchto agentů Rafi Eitan v této knize podrobně líčí svou účast na pátrání po nacistickém válečném zločinci a přináší nové poznatky o Eichmannově zatčení, únosu a následném soudním procesu. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu později označil Eitana za „jednoho z hrdinů izraelské rozvědky“.

21. srpen 1968 dodnes mnohým lidem zní hlasem Slávy Volného. Jeho rozhlasová reportáž z ulic okupované Prahy se stala symbolem o pomoc volajícího národa a nesmazatelně se zapsala do dějin české žurnalistiky. Jeho paměti jsou jedinečnou a nesmírně čtivou výpovědí o životě v Československu padesátých a šedesátých let, výpovědí o nezměrném zklamání, které v srpnu 68 postihlo ty, kteří věřili v "socialismus s lidskou tváří".

Ani v blázinci není o humorné situace nouze! V knize Ivanky Deváté se dozvíte, jaká dlouhá cesta ji do této instituce přivedla a co tam zažila.

Kniha krátkých povídkových příběhů ze života potěší a hlavně povzbudí všechny čtenáře. Autor, který se nezdráhá přiznat literární inspiraci Otou Pavlem nebo Robertem Fulghumem, knihu doplnil vlastními linoryty.

Víte, že chybělo jen málo a film Pyšná princezna královnou – pokračování kultovní pohádky po 20 letech – byl skutečně natočen? Jakou roli hrála anglická vlajka ve Slavnostech sněženek? Proč mluvil Marián Labuda před Václavem Klausem záměrně maďarsky? Renomovaný filmový historik zve čtenáře na pouť, která je jako milníky značena vyprávěním osobností, které tvoří pomyslný Slavín našeho filmu. Za své mluví jména jako František Vláčil, Elmar Klos, Jiří Menzel, Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak, Jana Plodková, Bolek Polívka, Dušan Klein, Julius Satinský, Kryštof Hádek a další. Pavel Taussig se již půlstoletí setkává s těmi, kdož se tvorbě českých filmů upsali, a nyní, v roce, kdy slaví nejen český a československý film, ale i autor této knihy jubileum, se přišel podělit o tato setkání v rozhovorech, které vedl s filmovými tvůrci během posledních čtyřiceti let: Elmar Klos Černobílý sen, částečně barevný František Vláčil Nejsem pro umělé tragédie Jiří Krejčík Všestranný tvůrce Ladislav Helge Návrat z velké samoty Bořivoj Zeman Divákům pro zábavu Josef Mach Pokoušet se o humor Oldřich Lipský Režisér, který klapal Zdeněk Podskalský Režisér z věže Jiří Menzel Šťastné setkání s Bohumilem Hrabalem Dušan Klein Jak film k básníkovi přišel Vlastimil Venclik Vítaný host Karel Smyczek V dobré čtvrti českého filmu Eva Kantůrková a Zdenek Sirový Mýtus o české zemi Jiří Brdečka Poslední vyznání Jan Otčenášek Mezi prózou a filmem Jiří Marek Chlapec okouzlený filmem Vladimír Körner Zjevení a proroctví Vladimír Novotný Kouzelník s kamerou Stanislav Milota I kameraman musí mít etiku Jan Zázvorka Jak se staví film Jiří Sternwald Kdybych nebyl muzikantem… Jaroslava Adamová O filmové slávě nesnila Miroslav Horníček Filmová přání a stížnosti Svatopluk Beneš Elegán českého filmu Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák Milan Lasica a Július Satinský Ve společném soužití Marián Labuda Žádný pojašený bavič OLDŘICH NAVRÁTIL NEJRADĚJI BYCH NEDĚLAL NIC Bolek Polívka Jeho Veličenstvo šašek Jana Plodková Hledání pohádkového Řáholce Kryštof Hádek Stále milý kluk

Víte, čemu v Bruselu říkají nejtajnější diplomatická zbraň, kde se narodila Audrey Hepburn nebo proč jsou Šmoulové modří? Kniha vás zavede do nejskrytějších komnat belgické metropole, kterou s Vlámy a Valony sdílí lidé více něž 180 národností. Koláž osobních zážitků, reportáží, vtipných glos, vážných témat, zajímavých reálií a pamětihodných příběhů odráží autentickou podstatu města, kde se zrodila první čokoládová pralinka i architektonická secese a kde je snazší sehnat politika než šikovného instalatéra. Publikace připomíná ohromný úspěch Československa během Světové výstavy Expo 1958, představuje královskou rodinu a monstrózní Justiční palác, vysvětluje necitlivou bruselizaci, neopomíjí patálie sochy čurajícího chlapečka, ozřejmuje důvody, proč Belgičané jako národ vlastně neexistují, nebo odhaluje místo, kde básník Paul Verlaine postřelil svého mladého milence. A jako bonus se naučíte bruselsky a dozvíte se, jak vzniká pravé lambické pivo. Vše v přehledných 60 kapitolách, bohatě vybavených fotografiemi a vtipnými ilustracemi.