Hľadanie: Aštávakragíta Píseň Aštávakrova: Staroindická filozofická báseň

Materiál, z něhož je Píseň složena, prosévali vypravěči během tisíců let velmi důkladně a tolikrát, až v sítu zůstaly ty nejzářivější rubíny, safíry, diamanty… Jsem šafrán šáronský, jsem lilie kvetoucí v údolí. * Jak krásná jsi, má milá, jak krásná jsi, tvé oči třpytí se jak holoubci. * Jak karmínová šňůrka jsou tvé rty a ústa tvá jsou spanilá, tvá skráň je prasklý granátový plod ve stínu závoje. * Jsi krásná, milá má, jak Tirsa a jako Jerúšalém půvabná, hrozná jak Hvězda války. … vybuchující do žhavých metafor, plné naléhavé krásy a vydechující exotické vůně, jež pak prosákly vší milostnou poezií, hudbou, sochami a obrazy. Jestliže Píseň písní, podle hebrejštiny vrcholnou, nejkrásnější píseň – a nejromantičtější – opravdu napsal král Šalamoun a založil ji na tom, co mu bylo blízké, uhrane nás dokonalost vcítění, s níž zachytil pocity a myšlenky překrásné, skromné Šulamít, vždyť růže a lilie jsou tam nejobyčejnější divoce rostoucí květiny. Ona se znenáhla rozmluví jako z opojného snu v toužebných představách a vzpomínkách, jež jsou tak živé a nabité citem, že vidí svého muže před sebou, třebaže už dříve musel jít. Mladý pár se s rozkoší ztotožní s božskou Šulamít a jejím nádherným pastýřem. Vítězství lásky vedené srdcem nad nenasytným hromaděním hmoty vytváří vždy ohromující příběh, když je líčeno vášnivě a smyslně.

Vyvrcholení příběhu Vélina Al Sorny Ocelová horda, armáda fanatiků vedená válečníkem, který o sobě tvrdí, že je vtělením boha, zpustošila Ctihodné království a valí se přes celý Dálný západ. Temného rytíře Kehlbranda nedokáže zastavit nikdo. Nikdo… jedině snad Vélin Al Sorna. Vélin získal zpět svůj dar. Jeho nová píseň je však kupodivu černá, plná nenávisti a lační po krvi. I když Vélinovi pomáhá, v bitvách jej mění v nepřemožitelný vraždící stroj, který s protivníky nemá sebemenší slitování. Vélin se obává, že se z něj stává netvor, a proto na svou píseň hledá lék, zároveň však musí i s přáteli a pomalu se formující armádou Kehlbrandových odpůrců prchat dál a dál na jih. Spletitý děj plný překvapivých zvratů a akce vrcholí závěrečným soubojem mezi odvěkými rivaly tygrem a vlkem…

Píseň písní. Číst tuto sbírku milostných veršů je jako projít se rozkvetlou zahradou. Osvěžit se granátovými jablky, vínem, medem a kořením. Oslavit lásku v mnoha jejích podobách. Nechat se jí proměnit. K rozjímání nad tou nejpůvabnější ze všech písní zve husitská farářka Martina Viktorie Kopecká. Dennodenně. Pradávné příběhy brýlemi současných inspirativních osobností. Text biblických knih ve stravitelných denních porcích. Komentáře, které vtahují text na kolbiště současného světa. Bible čtená tady a teď.

Vyvrcholení příběhu Vélina Al Sorny Ocelová horda, armáda fanatiků vedená válečníkem, který o sobě tvrdí, že je vtělený bůh, zpustošila Ctihodné království a valí se přes celý Dálný západ. Temného rytíře Kehlbranda nedokáže zastavit nikdo. Nikdo jedině snad Vélin Al Sorna. Vélin opět získal svůj dar. Jeho nová píseň je však kupodivu černá, plná nenávisti a lačnící po krvi. I když mu pomáhá, v bitvách jej mění v neporazitelný vraždící stroj, který své nepřátele likviduje bez jakéhokoli slitování. Vélin se obává, že se z něj stává netvor, a hledá na svou píseň lék, zároveň však musí i s přáteli a s pomalu se formující armádou Kehlbrandových odpůrců prchat dál a dál na jih. Na konci spletitého děje plného překvapení a akce dochází k závěrečnému souboji mezi tygrem a vlkem

Není tu bezpečno. Nevzdáme se. Po krvavé bitvě v Kruhu z růží je Paige Mahoneyová jako Kmotryně v neustálém ohrožení. Stabilizace roztříštěného londýnského podsvětí, kterému nyní vládne, bude složitější, než se kdy zdálo. Paige netuší, že její vládu může velice brzy ukončit zavedení zdokonaleného detektoru Senshield. Jeho vylepšená verze už dokáže rozpoznat první tři řády jasnovidnosti, což pro komunitu vidoucích a světa, v němž žijí, znamená jistou zkázu… A zrodí se píseň je třetí knihou plánované sedmidílné série. První díl Kostičas hned po vydání obsadil přední příčky žebříčku bestsellerů The New York Times, byl přeložen do osmadvaceti jazyků a připravuje se jeho zfilmování.

Třetí díl fantasy trilogie Ohnivý vítr, která si už v mnoha zemích světa získala bezpočet nadšených mladých čtenářů. Světu vládne krutost. Mantové opouštějí rozvaliny Panství a vydávají se na cestu do vlasti. Brzdí je spousta překážek: hlad, nepřízeň počasí i zuřiví nepřátelé. Domů je může dovést jen Ira Hathová, ta však rychle slábne… Orlička se bojí toho, co je doma čeká. Bojí se, jak to zapůsobí na její matku, i narůstajícího pocitu osamělosti. A Střílek musí svému lidu přinést ještě poslední oběť. Nejprve však musí projít výukou u velikého Albarda. A vítr stále sílí…

Fascinující detektivní thriller ze země, kde mají ženy zakázáno zpívat. Šáh padl a Islámská republika Írán zakázala ženám zpívat na veřejnosti. Roxana, známá populární zpěvačka, musela z Íránu uprchnout. Přesto se však ještě jednou po letech, v roce 2009, vrací do rodného města Isfahánu, aby tam potají uspořádala svůj poslední koncert. Její mrtvola je nalezena v opuštěném divadle, na místě činu leží hedvábné tulipány, symbol mučedníků revoluce. O čtyřiadvacet hodin později je zabita jiná isfahánská zpěvačka a vedle mrtvého těla je opět nalezena kytice květů. Mona, liberální porodní asistentka a Roxanina přítelkyně z dětství, si začne klást otázky. Kdo mohl chtít navždy umlčet tyto ženy? A nemohly by vraždy, které připomínají práci sériového vraha, být ve skutečnosti zástěrkou politických zločinů? V tu chvíli přichází na scénu Narek, mladý novinář, hrdina předchozí autorčiny detektivky Kdo zabil ájatolláha Kánúního?. Narek vyrostl ve Francii, ale pochází z Íránu, kam se nyní jako novinář vydává podat svědectví o zemi rozbouřené po nedávných zmanipulovaných prezidentských volbách. Úředník z íránského Ministerstva kultury a islámské osvěty ho však vysílá raději do Isfahánu, aby psal o případu zavražděných zpěvaček. Narekovi je jasné, že ho tam posílá proto, aby ho vystrnadil z Teheránu, otřásaného demonstracemi proti prezidentu Ahmadínežádovi, ale může snad odmítnout? Když se však ponoří do vyšetřování případu takzvaného tulipánového vraha, začne odhalovat nečekaně temný příběh.

Seržant irské Gardy, který měl svědčit ve velkém procesu vyšetřujícím korupci v policejním sboru, je nalezen mrtvý, bez hlavy a s irskou flétnou zaraženou do krku. Tato vražda posílá všem potenciálním donašečům jasný vzkaz — když nebudete mlčet, skončíte stejně. Kromě vyšetřování tohoto děsivého zločinu se komisařka Katie Maguirová snaží dopadnout stále mocnější drogový gang, který vede jeden z nejnebezpečnějších dealerů v Corku. Po počátečních úspěších se však případ zkomplikoval a Katie se ocitá pod ještě větším tlakem. Když se navíc najde bezhlavé tělo dalšího policisty, začne být jasné, že ochránit ohrožené whistleblowery nebude vůbec jednoduché.

Román bengálského spisovatele Bibhútibhúšana Bandjopádhjáje (1894-1950) "Píseň o cestě" figuruje v dějinách světového kulturního dědictví pod svým původním bengálským názvem Pather páňčálí, pod nímž jej v padesátých letech natočil slavný indický režisér Satjadžit Ráj a s nímž tehdy dobyl prestižní hlavní cenu filmového festivalu v Cannes. Dějištěm románu je bengálská vesnice z přelomu devatenáctého a dvacátého století, v níž prožívá své dětství malý Apu, syn chudého venkovského bráhmana, a jeho jen o málo starší sestra Durgá. Apu sní už odmalička o velké cestě, jež ho jednou vyvede z všední jednotvárnosti k dalekým obzorům. V nejtěsnějším kontaktu se štědrou a krásnou, ale často i nelítostně krutou indickou přírodou a džunglí prožívají děti svůj prostý život zkrášlovaný sny a fantaziemi, jež jim musí vynahradit všechno, co jim chudí rodiče nemohou poskytnout. Citové zaujetí, jímž je román prostoupen, a přesvědčivá autentičnost jeho hrdinů i jejich příběhů prozrazují, že v něm autor vylíčil ovzduší, v němž sám vyrůstal a stejně jako malý Apu snil své sny o daleké cestě do neznáma.

Když Amy Chuová, Američanka čínského původu, před několika lety vydala svou zpověď, kterou nazvala "Bojová píseň tygří matky", stala se záhy zřejmě nejslavnější matkou na světě. Její kniha, která byla přeložena do několika desítek jazyků, vyvolala okamžitý poprask a dodnes nepřestává podněcovat vášnivé debaty na téma výchovy dětí. Jak vychovávat dítě? Jak moc přísní na své ratolesti máme být? Jaké nároky na ně máme klást? Který výchovný model je lepší - ten západní, liberální, který klade důraz na individuální, citlivý přístup k osobnosti dítětě, anebo tvrdý čínský dril spojený s bezpodmínečným respektem k rodičovské autoritě? Jak čtenář po přečtení knihy zjistí, odpověď na tyto otázky zdaleka není tak jednoznačná, jak by se mohlo zdát. Amy Chuová, matka dvou dcer a úspěšná profesorka práv na jedné z renomovaných amerických univerzit, má jasno: svým dětem prospěje jen tehdy, když na ně bude v duchu čínské tradice nesmlouvavě přísná, když je bude od malička cepovat, bude neústupná a především je bude důsledně vést k maximálním výkonům a nedovolí jim cokoli vzdát. Přitom se nijak se nenechá odradit tím, že ve svých dětech vyvolává odpor a nevoli, neboť, jak sama říká: "Mým cílem jakožto rodiče je připravit je na budoucnost - nikoli se jim zalíbit." Autorka velmi otevřeně a zároveň s jistou dávkou nadsázky a sebekritického humoru vypráví, že její dvě dcery musely mít ve všech předmětech kromě tělocviku jedničky, nesměly účinkovat ve školních představeních, musely hrát na hudební nástroj, přičemž si nemohly vybrat žádný jiný než housle nebo piano. Děti samy nerozhodují o tom, jakým mimoškolním aktivitám se budou věnovat a do jakých kroužků budou chodit. Televize, hraní videoher nebo přespávání u kamarádek jsou samozřejmě striktně zapovězeny… Chuová líčí dramatické scény, hádky, křik a pláč, které její metody vyvolávají, ale současně ukazuje, jaké plody její důsledná "tygří" výchova k úspěchu přináší. Po nekonečných hodinách dřiny strávených u piana se z její dcery Sophie stane virtuózní pianistka, která již ve čtrnácti letech koncertuje v Carnegie Hall… Autorčino vyprávění i její argumenty jsou natolik přesvědčivé, že každého rodiče, byť se mu metody, které Chuová uplatňuje, zdají přehnané, ba drastické, začne při četbě knihy nahlodávat pochybnost: Nemají tygří matky nakonec vlastně pravdu? Není náš západní liberální západní přístup pouze snazší a pohodlnější? Není snad pravdou, že čínský výchovný model skutečně plodí daleko více úspěšných dětí než ten západní? Není pouhou iluzí představovat si, že svým dětem nejvíc prospějeme tím, že jim poskytneme velkou míru volnosti v rozhodování, budeme "respektovat jejich osobnost", nebudeme je omezovat, budeme je především podporovat v tom, co je baví, budeme empatičtí, shovívaví a nebudeme na ně klást přehnané nároky? A není to náhodou tak, že naše úzkostlivá starost, aby byly především "šťastné", jim nakonec v životě možná žádné štěstí nepřinese?

Začalo to obyčejnou fotografií. Někdo si ale uvědomil, jaké nebezpečí skrývá. Některé zločiny totiž nejsou promlčené ani po osmdesáti letech. Pátrání po nelítostném vrahovi zavede soukromou vyšetřovatelku Taru nejen mezi členy židovské organizace Juda, ale také do bývalého koncentračního tábora v Olžince. Kdo vraždí proto, aby nevyšlo najevo, co se kdysi v Olžince stalo?

Nejslavnější epos francouzského rytířského středověku oslavuje hrdinství účastníků legendární bitvy v pyrenejském Ronceveaux roku 778 za tažení Karla Velikého proti Arabům.

Další vydání slavného Werflovarománu "Píseň o Bernadettě", je vlastně dokumentární román, který na základě faktů vypravuje o životě Bernadetty Soubirousové, chudobného a neduživého děvčátka z pyrenejského podhůří. Autor jej napsal r. 1941, krátce poté, co se mu podařilo uprchnout před hitlerovským nacismem z okupované Francie. O pohnutkách, které ho k tomu vedly, říká: ,,V červenci roku 1940 jsem ve chvíli velké tísně slíbil před jeskyní v Lurdech, že vyváznu-li z nebezpečí a bude-li mi dopřáno dospět k spásnému pobřeží Ameriky, zazpívám Píseň o Bernadettě, a to dříve než se pustím do nějaké jiné práce...“ Slavného pražského rodáka připomínáme jeho dalšími romány, např. Jeremiáš, Čtyřicet dnů.

Je čas na změnu! Zapomeňte na sladkobolné romance! Seznamte se s Mercy Thompsonovou! Přátelí se s vlkodlaky. Přátelí se s upíry. Ovládá bojová umění. Opravuje stará auta. Lehce se dostane z každého průšvihu. Je krásná, je chytrá, je jiná. „Vlkodlaci jsou nebezpeční, když se jim připletete do cesty, ale pokud jste opatrní, nechají vás na pokoji. Umí se dobře skrývat před lidmi, ale já nejsem člověk. Když na ně narazím, poznám je a oni poznají mě…“

Starozákonní Píseň písní bývá také nazývána Velepísní, či písní Šalomounovou – za autora této sbírky milostné lyriky je totiž tradičně považován právě král Šalomoun, který se prý inspiroval mnohem starší milostnou poezií staroegyptskou. Texty svatebních židovských písní se na Blízkém východě předávaly ústní tradicí již od starověku a samotná Píseň písní dodnes patří mezi pět svátečních svitků, které se předčítají o židovských svátcích. Prostí lidé ji však zpívali také v hostincích, na polích při dožínkách a na vinicích při vinobraní. Krásný milostný, silně erotický, ale také velmi symbolický a alegorický příběh o tajemství lásky, jejím zrodu,úskalích, zrání, odvaze, opojení, útočnosti, souladu, neprodejnosti a vznešenosti, umocněný nepřekonatelným přebásněním Jaroslava Seiferta promlouvá k vnímavým srdcím dnešních čtenářů se stejnou nádherou a tajemností jako již stovky let.

Fanoušky Dívky ve vlaku pohltí tento záhadami naplněný thriller v rytmu kytar. Atmosféra rostoucího neklidu, ponuré prostředí nudného předměstí v Anglii rozhýbe zápletka plná zvratů. Ponořte se do zákulisí rock-n-rollu a prozkoumejte pokrevní pouta, talent, fanatické fandovství a zradu. Jednadvacetiletá Nika Lukina studuje v Londýně. Je krásná, temperamentní a má vše, co chce, nebo to alespoň dokonale předstírá. Nika má tajemství. Když jí bylo třináct, její milovaná starší sestra Jenya zmizela v malém městečku ve střední Anglii. Jediná věc, která Nika má, je sbírka ikonických rockových alb. Podle nich utvořila svou osobnost: vnímání krásy, lásky, života a svého vlastního já. Snaží se nemyslet na to, co se stalo. Až jednoho dne, těsně před Velikonocemi, ji minulost dostihne strašným způsobem, takže jí nezbývá než zjistit, co se vlastně tehdy stalo. Nika zveřejní sestřinu starou fotku na Facebooku v naději, že by ji někdo mohl poznat. Téměř okamžitě obdrží odpověď od ženy, která tvrdí, že byla nejlepší kamarádkou Jeniy, a Nika se vydává vlakem do Notownu, města, kde její sestra žila...

Ve 40. letech je mladý židovský hudebník Rafael Ullmann poslán do nacistického koncentračního tábora. V letech 70. žije jeho dcera, mladá Anna Ullmannová, osamělý život v kanadské prérii. O tři desetiletí později si Joe Hawker neumí poradit se životem a jeho budoucnost je značně nejistá… Až do doby, kdy objeví píseň, kterou před 60 lety napsal jeho dědeček. Šest desetiletí, tři kontinenty a příběh jedné písně a strašlivých dějinných událostí, které ovlivní víc lidí, než si dokážeme vůbec představit.

Krása veršů, která k nám doléhá ze vzdálených časů, umocněná nepřekonatelným překladem Jaroslava Seiferta, promlouvá k vnímavým srdcím dnešních čtenářů se stejnou nádherou a tajemností, jak to činí již stovky let. Svatební písně o lásce a vášni, jejichž melodie už nikdo nezná, ale jejichž třpytivý půvab neztratil na své svěžesti a barevnosti.

Vítejte v temném a nebezpečném městě Verity, které ohrožují monstra, která se zrodila z násilí. Otec Kate vládne Severní části, Augustova rodina Jihu. Kate touží být tak nemilosrdná jako její otec. A August chce být člověk, i když je nestvůrou, která dokáže krást duše pomocí hudby. Jejich město je rozdělené. Jejich město se rozpadá. A jen Kate a August mohou něco udělat. I když jsou tak rozdílní… Ale jak se může člověk rozhodnout, jestli bude hrdina nebo zloduch, když je tak těžké rozlišit, co je co?