Hľadanie: Čekal jsem někoho většího CZ
zobraziť:
Kdyby tak na mě někdo někde čekal
Prvotina známé francouzské prozaičky Anny Gavaldy, jež se mezitím vyhoupla mezi stálice literárního nebe, už byla přeložena do mnoha světových jazyků; v Mladé frontě nyní vychází ve třetím vydání. Krátké povídky napsané úsporným, přesným (a silně pařížským) jazykem s krutým humorem rozebírají mezilidské vztahy, které může definitivně zničit zdánlivě bezvýznamný detail jako zazvonění mobilního telefonu. Vztahy mezi Gavaldinými hrdiny, ať jsou to sourozenci, manželé, milenci, rodiče s dětmi či kolegové, charakterizuje přesně odpozorovaná a přiléhavě zachycená směšnost, zbabělost, záludnost a žárlivost, ale i loajalita a spojenectví.
Na sklade 1Ks
9,49 €
9,99 €
Jsem holka? Jsem kluk?
Publikace Jsem holka? Jsem kluk? Hledání vlastní identity je určena odborné i laické veřejnosti, studentům, lékařům, transgenderům, jejich blízkým, ale také těm, kteří se o identitě člověka chtějí dozvědět něco více. Přináší dva unikátní pohledy psychiatričky a sexuologa.
Proč jsem se neoběsila
Život je opravdu strašný. Strašné je být dítětem. Rodiče a učitelé vás mučí. Je strašné být v produktivním věku. Rodiče a děti vás mučí. A je strašné být starý. Všichni vás mučí. A úplně nejstrašnější je být ženou a nechat se mučit muži. To pak někdy přijdou chvíle, kdy si žena (mučená) řekne: A už toho bylo dost. Taky jsem si to jednou řekla. Uvázala jsem si smyčku... Pak jsem ji zase odvázala, koupila jsem si dort a jsem tady (pořád).
Jsem žena
Kniha je psána pro představitelky něžného pohlaví. Autorka se v ní dotýká mnohých otázek zneklidňujících současnou ženu:
mužnost a ženskost v chování,
umění realizovat muže,
jak se stát jedinou a nenahraditelnou,
jak najít toho pravého, s n
ímž bude celý život naplněný duševním teplem a štěstím.
Najdete tu také praktické rady a cvičení zaměřené na sebezdokonalení a uvědomění si své ženskosti.
Postavila jsem dům, zasadila jsem mnoho stromů a vychovala jsem syny, ale pravdu o ženské ene
rgii jsem začala poznávat až později. Není nutné konat mužské skutky, abyste dokázala světu, že jste člověk. Důležité je žít v souladu se svými ženskými energiemi, pak vytvoříte krásný harmonický svět, v němž bude vládnout radost, klid a štěstí. To j
e cesta ženy!Obsah:
-Úvod
-Mužnost a ženskost.Přitažlivost protikladů
-Mužskost ženy
-Kde pramení naše problémy?
-Zevnějšek
-Muž a žena
-Muži...jací jsou?
-Ženy
-Poslouchejme se navzájem
-City
-Vzájemné vztahy
-Pracovní vztahy. Mužnost a ženskost
-V
ztah k vlastní sexualitě
-Závěr
Každý z mé rodiny někoho zabil
Každý z mé rodiny někoho zabil. Někteří z nás, ti, kteří dosáhli výrazných úspěchů, zabili vícekrát. Nechci to dramatizovat, ale je to tak. Někteří z nás jsou dobří, jiní špatní a někteří prostě jen nešťastní.
Já jsem Ernest Cunningham. Říkejte mi Ern nebo Ernie. Přál bych si, abych zabil toho, kdo rozhodl, že naše rodinné setkání by se mělo konat v lyžařském středisku, ale je to trochu složitější.
Zabil jsem někoho? Ano. Ano, zabil. Kdo to byl? Tak začneme: Můj bratr. Moje nevlastní sestra. Moje žena. Můj otec. Moje matka. Moje švagrová. Můj strýc. Můj nevlastní otec. Moje teta. Já.
dostupné aj ako:
S vámi jsem křesťan, pro vás jsem biskup
Čekání na příchod nového biskupa je požehnaným časem. Úloha Božího lidu je nenahraditelná. Kniha předkládá množství podnětů k modlitbě a meditaci nad procesem hledání, jmenování a uvedení biskupa do úřadu. Čtenář se dozví více „ze zákulisí volby“, seznámí se s historickými prameny a zkušeností církve. Nechybí informace, které pomáhají orientovat se v diskuzích na veřejnosti. Název knihy odpovídá slavnému výroku sv. Augustina: „S vámi jsem křesťan, pro vás jsem biskup“.
Na sklade 1Ks
11,50 €
12,10 €
Byla jsem doktorkou v Osvětimi
Vzpomínky doktorky Giselly Perlové byly jedny z prvních, které vůbec vyšly, a to pouhé tři roky po osvobození.
Lze je považovat za nejdojemnější svědectví přeživších i zavražděných z ženského tábora v Osvětimi-Březince.
Pohled doktorky Perlové na události v Osvětimi není jen ryze osobní, ale vypráví také o ostatních vězních, dozorcích či nacistických funkcionářích. Jako gynekolog a porodník působila v takzvané táborové nemocnici a v neblaze proslulé laboratoři Josefa Mengeleho.
Její lékařskou odbornost nacisté zneužili. Zadání, která měla plnit, byla nepochopitelná, vzpírala se jakékoli vědecké i lékařské hodnotě. Marně se snažila objasnit smysl šokujících experimentů, k nimž Mengele používal židovské, romské i ostatní vězeňkyně a při nichž mu musela asistovat. Její roli ji přinutili hrát pod hrozbou smrti zastřelením, bičováním nebo fenolovou injekcí. Jediné, co mohla konstatovat, že účelem i výsledkem Mengeleho výzkumu bylo mučení a zabíjení.
S palčivým sebezpytováním líčí, jak mučivé bylo její rozhodnutí ukončit těhotenství a způsobit smrt dětí, aby zachránila životy několika tisíc žen.
Být doktorkou v Osvětimi vyžadovalo výjimečnou odvahu a obětavost, vážila si respektu, který jí za to projevovaly její spoluvězenkyně. Úžasné je, že si uchovala schopnost cítit náklonnost či lásku k trpícím ženám, dokázala je utěšit a někdy i znovu probudit jejich vůli k životu. Ze svých vzpomínek stvořila naprosto jedinečné svědectví.
Nikdo nikdy nemůže pochopit, co pro mě znamenalo ničit životy těchto dětí. Po všech těch letech lékařské praxe pro mě bylo zrození stále tím nejkrásnějším, největším zázrakem přírody. Milovala jsem ta novorozeňátka nejen jako lékařka, ale i jako matka, a pokaždé to pro mě bylo, jako bych zabíjela své vlastní dítě, abych zachránila život ženy.
Gisella Perlová
Co jsem prožil
Fascinující vzpomínky československého generála, který zahájil svou vojenskou kariéru jako poručík rakousko-uherské armády, ale brzy odešel za dobrodružstvím do Afriky, kde vstoupil do francouzské cizinecké legie. Život legionáře v poušti zde popisuje očima českého vojáka. První světové války se účastnil ve francouzských zákopech, na frontě velel pluku alžírských střelců. Za války se také podílel na budování československých legií ve Francii ve spolupráci s Milanem R. Štefánikem, po válce v roce 1919 se účastnil boje československé armády proti maďarským bolševikům a Polákům. Následně sloužil v řadě různých funkcích, mimo jiné byl i vojenským velitelem Prahy.
Když mi bylo 13 let, rozhodl jsem se, že se stanu tureckým generálem čili pašou. K tomu účelu jsem ovšem musel jít do Cařihradu. Měl jsem hliněnou kasu, do které jsem si spořil peníze, tu jsem si vyprázdnil do kapes. Potom jsem ze školního atlasu vytrhl mapy Dolních Rakous, Štýrska, Krajiny, Přímoří s Istrií a zemí balkánských. A tak jsem se vydal na cestu, bylo to 11. října. Rozumí se, že jsem nikomu nic neřekl, jelikož jsem se obával, že by mě moje rodina do toho Turecka nepustila. Když jsem přijel do Vídně, vzal jsem si drožku, aby mě vyvezla na silnici, která vede do Terstu. Drožkář mě zavezl do Triester Strasse, tu jsem tedy z drožky vystoupil a nastoupil cestu pešky do Terstu. Trvalo 18 dní, než jsem se do Terstu dostal. Na cestě jsem přenocoval u dobrých lidí, pro které jsem si vymyslel a kterým jsem vyprávěl vždy jednu a tutéž historku: „Jsem sirotek, mám známé v nejbližším městě (to město jsem vždycky nalezl na mapě) a jdu k nim.“
Tohle všechno jsem já
Kniha je úvodem do tzv. systémů vnitřní rodiny (Internal Family Systems, IFS), který dnes patří mezi uznávané psychoterapeutické přístupy. IFS zpochybňuje představu jednotné identity a zdůrazňuje existenci různých části v jednom člověku (např. vnitřní dítě, vnitřní kritik, vnitřní sabotér). Tyto části jsou na sobě do jisté míry nezávislé a záleží na koherenci našeho já, jestli z nich dovede utvořit dostatečně vyvážený a zvládnutý celek.
Jednou ze základních autorových myšlenek je, že tyto části nejsou samy o sobě nikdy patologické, i když mohou přispívat k jedincovu narušení. Mnoho z nich se vyvinulo v průběhu jedincova dětství na jeho obranu, a když je zbavíme jejich zátěže, mohou se opět stát tím, čím v zásadě jsou – našimi pomocníky.
IFS je vhodným přístupem např. pro práci s traumaty, závislostmi, depresí či úzkostí. Kniha z pera samotného zakladatele tohoto směru uvádí základní postupy při práci s IFS, ukázky z terapeutických rozhovorů i řadu cvičení.
Richard Schwartz je původně systemický rodinný terapeut, který v osmdesátých letech 20. století v reakci na příběhy svých klientů vytvořil model Internal Family Systems (IFS). Je autorem řady knih a článků a zakladatelem IFS institutu.
dostupné aj ako:
Musela jsem zemřít, 3. vydání
Životní příběh Anity, napsaný čtivě a upřímně, se okamžitě stal bestsellerem a autorka dnes patří mezi významné osobnosti, nadšeně vítané čtenáři po celém světě. Brzy po sňatku u ní diagnostikovali rakovinu, po čtyřech letech různých pokusů o léčbu upadla do kómatu a všechny orgány jí postupně selhávaly, což prokázala tomografická vyšetření. Nečekaně se však z klinické smrti probrala a velmi rychle se začala zotavovat. Následná vyšetření neprokázala žádná ložiska rakoviny, což je zcela neuvěřitelné a vědecky nevysvětlitelné. Strhující závěrečná část se týká autorčiny proměny ve vnímání hodnot, neboť na základě prožitku blízké smrti objevila smysl života.
Na sklade 2Ks
18,24 €
19,20 €
dostupné aj ako:
Sebemotivační deník na celý rok: Jsem žena - jsem bohyně
Sebemotivační deník - Jsem žena, jsem bohyně - je nadčasový zápisník pro ženy, které chtějí objevovat svůj skrytý potenciál. Průvodcem na cestě jim budou osobnosti jako Tamara Klusová, Veronika Kašáková, Klára Issová, Ester Geislerová, Emma Smetana a mnohé další, které ztělesňují 12 slovanských bohyní.
Každý měsíc nabídne nová témata, podněty k inspiraci a milé rituály, díky nimž se budete cítit šťastnější a celistvější. Deník je univerzální pro kterýkoliv rok a období našeho života.
Rozkryje tajemství tradičních svátků i bohyní jako jsou Vesna, Lada, Živa, Mokoš, Morana, Koljada a mnohých dalších.
Sebemotivační deník pro celý rok - Jsem žena #jsem bohyně - je pro všechny z nás, které chtějí zahodit pochybnosti za hlavu a cítit se jako bohyně!
Viděl jsem tě růst
Dřevěný komín, který byl 400 let v ohni a přesto neshořel; buky, které nepraskají; smrky, které nechce lýkožrout žrát; srostlá podlažní prkna; Stradivariho houslové stromy; les jako dodavatel energie a filtr škodlivin; dřevo, které i pod širým nebem vydrží „věčně“, a to bez chemických impregnačních prostředků; mystérium stromu.
Tato kniha je pro lidi, kteří hledají domněle ztracené vědění o správné zacházení se stromy. Pro lidi, kteří chtějí zdravě a ekologicky se dřevem stavět, bydlet, žít a zanechat svým dětem zdravé životní prostředí.
Pro řemeslníky, kteří se chtějí upomenout na staleté tradice, rozvíjet je a předávat.
Naposledy jsem si vysnil Václava Hraběte
„Desítky vilných cigaret za noc, ve které vládne svoboda a vášnivá anarchie“, takové je ladění poezie Petra Zemka. Žádné rafinované vymýšlení důmyslných metafor u psacího stolu, ale tvorba žitá, spontánní, vášnivá. Lásky bez happyendů, ale osudové. Takové básně se psávaly za starých dobrých beatnických časů, plné opojného bohémství, erotiky a nekonečných flámů. Do veršů se už ale zvolna vkrádá nostalgie středního věku, ten koktejl stesku, marnosti a deziluzí… (Jiří Žáček).
Na sklade 2Ks
11,34 €
12,60 €
Někoho mi připomínáš
Texty ve sbírce Někoho mi připomínáš, označené rokem vzniku, jsou dosud nepublikované básně, na které jsem náhodou ve svých rukopisech narazil. Setkal jsem se tak sám se sebou, asi o třicet let mladším. A připadá mi, že si celkem rozumíme.
Setkat se sám se sebou může člověk různě. Zahlédnete se v odrazu lidské postavy míhající se ve výlohách ulice, ve tváři na fotografii, o které jste netušili, že ji někdo kdysi udělal, ve zvuku otravné ozvěny v telefonním hovoru, ve změnách které nastaly v důsledku nějakého dávno zapomenutého vašeho činu, ve vyhrocené situaci, kdy s údivem pozorujete, co ten člověk, oblečený do vašeho těla, vlastně dělá. A nebo...
Takhle jsem si to teda nepředstavovala
Stalo se vám někdy, že jste v moři zabloudili na šlapadle? Že jste potkali první lásku, když jste měli na zubech nalepenou karamelu? Že jste stáli na pódiu před pěti sty lidmi a utrhlo se vám ramínko od podprsenky? Stalo se vám, že váš manžel vám dal k výročí speciální kleště na křepelčí vajíčka? Nebo že jste byla jediná, kdo se mohl zodpovědně postarat o nemocnou manželku vašeho milence? Představovali jste si, že strávíte dny své zralosti cestováním, četbou a návštěvou hodnotných výstav? Ale nakonec všechno bylo jinak?
Jak jsem chytil Eichmanna
Argentina, 1960. Ulicemi Buenos Aires se řítí vůz. Uvnitř sedí čtyři izraelští tajní agenti a jejich vězeň: jeden z nejznámějších válečných zločinců nacistického Německa Adolf Eichmann. Agenti Mossadu potřebují dostat tohoto muže zpět do Izraele, aby ho mohli postavit před soud za válečné zločiny. Jeden z těchto agentů Rafi Eitan v této knize podrobně líčí svou účast na pátrání po nacistickém válečném zločinci a přináší nové poznatky o Eichmannově zatčení, únosu a následném soudním procesu. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu později označil Eitana za „jednoho z hrdinů izraelské rozvědky“.
dostupné aj ako:
Den, kdy jsem se naučil žít
Nový román autora světoznámého bestselleru Muž, který chtěl být šťastný je poutavě napsaným příběhem, který osloví každého, kdo se zamýšlí nad sebou samým, hledá odpověď na otázku po smyslu života a chce se stát strůjcem svého osudu. Představte si, že se jednoho obyčejného nedělního odpoledne procházíte po nábřeží v sanfranciském přístavu, celkem nezúčastněně pozorujete dění kolem, když v tom vás chytne za ruku mladá cikánka a nabídne se, že vám z dlaně přečte budoucnost. Nebráníte se a pro pobavení a snad trochu i ze zvědavosti nabídku přijmete. Cikánka si vaši dlaň zkoumavě prohlíží, po chvíli však její tvář zbledne, v jejích očích se zračí nepředstírané zděšení. Zlověstná věštba, kterou posléze vysloví, vás nenechá chladným, a třebaže jste racionálně založený člověk a na věštecké předpovědi nevěříte, od tohoto okamžiku už nemůžete žít poklidným, stereotypním způsobem jako doposud a váš život se převrátí vzhůru nohama. Co když cikánka nelhala, co když na jejích slovech něco je? A proč vzápětí po vyslovení věštby zmizela, aniž vás požádala o peníze? Od té chvíle se pro vás všechno změní, vše, co jste dosud považovali za důležité, po čem jste se pídili, oč jste usilovali a čemu jste věřili, vám najednou připadá pošetilé a nicotné. Tváří v tvář konečnosti života si uvědomíte, že musíte celou svou existenci od základů proměnit. Musíte se naučit skutečně žít. Právě to se přihodilo Jonathanovi, hlavnímu hrdinovi románu Den, kdy jsem se naučil žít. Pod dojmem osudového setkání s věštkyní se Jonathan vypraví na dlouhou cestu za sebepoznáním, cestu plnou událostí, setkání a zážitků, které jej přimějí radikálně přehodnotit svůj vztah k druhým, ke světu a především k sobě samému.
Žil jsem zbytečně
Pozoruhodná životopisná kniha prostřednictvím vzpomínek jediného člověka zachycuje velkou část naší novodobé historie. Vyprávění Jiřího Hejdy začíná v zákopech první světové války, pokračuje obdobím budování prvního samostatného státu Čechů a Slováků, deziluzí z Mnichova a hrůzou následujících sedmi let, poválečným nadšením a novými iluzemi, jejich bolestnou ztrátou o tři roky později, absurdní temnotou padesátých let a naivními nadějemi Pražského jara. Následuje zamřelé teploučko normalizace... Život vypravěče skončil v roce 1985. Na jeden lidský osud je toho dost a dost, i když jde o osud člověka opravdu neobyčejného. Snad právě proto jsou memoáry Jiřího Hejdy, ačkoli v nich několikrát opakuje „žil jsem zbytečně“, jakoby podsvíceny neuhasitelným optimismem. Podnikatel, ekonom, politik, novinář a spisovatel. Vystudoval práva v Praze (studia byla přerušena epizodou v zákopech první světové války). Činnost v nově vzniklé republice i později byla přepestrá – od práce v novinách (Československý deník, Tribuna, Přítomnost, Lidové noviny, České slovo) přes pokusy o literární kariéru až po aktivity národohospodářské (tajemník zemědělské komory, profesor na obchodní akademii v Olomouci, vydavatel Hospodářské ročenky Českého slova), podnikatelsko-manažerské (generální sekretář, později generální ředitel ČKD, majitel až do Února prosperující Továrny kuchyňských zařízení) a politické (autor poválečného hospodářského programu národně socialistické strany). Od roku 1946 až do svého zatčení byl členem Ústřední plánovací komise. Zatčení se uskutečnilo v roce 1949, kdy byl obviněn a o půl roku později odsouzen v procesu s Miladou Horákovou. Jiří Hejda dostal doživotí, prošel Ruzyní, Pankrácí, Mírovem, Leopoldovem a Valdicemi a amnestován byl až roku 1962. Ve vězení skládal sonety, jež se učil nazpaměť. Po propuštění se rozpomněl na své literární ambice, čemuž vděčíme také za vznik této jedinečné knihy.
Kniha se dočkala nového vydání, které přináší i některé dosud nepublikované texty i ukázku Hejdových sonetů psaných v komunistických lágrech.
*****
Myslím, že knihy jako je „Žil jsem zbytečně“ od Jiřího Hejdy jsou nesmírně důležité ne-li pro nic jiného, tak aspoň proto, že pomáhají udržovat to, čemu se říká „paměť národa“. Bez paměti není kontinuity a bez kontinuity není identity.
Václav Havel
Na sklade 2Ks
15,58 €
16,40 €
Každý z mé rodiny někoho zabil
Každý z mé rodiny někoho zabil. Někteří z nás, ti, kteří dosáhli výrazných úspěchů, zabili vícekrát. Nechci to dramatizovat, ale je to tak. Někteří z nás jsou dobří, jiní špatní a někteří prostě jen nešťastní.Já jsem Ernest Cunningham. Říkejte mi Ern nebo Ernie. Přál bych si, abych zabil toho, kdo rozhodl, že naše rodinné setkání by se mělo konat v lyžařském středisku, ale je to trochu složitější.Zabil jsem někoho? Ano. Ano, zabil. Kdo to byl? Tak začneme: Můj bratr. Moje nevlastní sestra. Moje žena. Můj otec. Moje matka. Moje švagrová. Můj strýc. Můj nevlastní otec. Moje teta. Já.
Na stiahnutie
18,09 €
dostupné aj ako: