Hľadanie: Čechoslovakismus
zobraziť:
Čechoslovakismus
Čechoslovakismus patří mezi nejspornější pojmy českých a slovenských dějin. Byl-li jedněmi vnímán jako snaha o prosazení české nadvlády na Slovensku, pro jiné představoval symbol zápasu o republiku a státně-politickou existenci v meziválečném období. Autoři a autorky knihy zbavují čechoslovakismus jeho emocionálních nánosů a pojímají jej jako důležitý koncept, jehož proměny a kulturně-politické souvislosti sledují od poloviny 19. století až po rozpad Československa v roce 1993. Publikace předních českých a slovenských historiků a historiček je určena nejen pro odborné publikum, ale i širší veřejnosti, zejména novinářům, učitelům či pracovníkům diplomatického sboru.
Vypredané
22,28 €
23,45 €
Osuský – zabudnutý diplomat
Diplomat Štefan Osuský patrí k takým osobnostiam našich dejín ako boli Vavro Šrobár či Imrich Karvaš. Po zákroku Uhorského ministra školstva Apponyiho odišiel študovať do Spojených štátov. V Amerike získal vysokoškolské vzdelanie a pohyboval sa prevažne medzi slovenskými krajanmi. Aktívne podporoval vznik Československej republiky. Jeho pôsobenie ako vyslanca Slovenskej ligy v Paríži a v Ženeve bolo mimoriadne úspešné. Už tu, na rokovaniach, mal prvé nedorozumenia s Edvardom Benešom, ktoré potom pretrvávali počas jeho celej diplomatickej kariéry. Benešov výrazný čechoslovakizmus Osuský musel často zmierňovať. Pôsobenie Osuského počas jeho parížskeho obdobia bolo náročné. Ako mimoriadny minister a vyslanec podpísal Versailleskú zmluvu. Po obsadení pomníchovskej republiky odmietol vydať našu ambasádu Nemcom. Po rozpade republiky sa v roku 1939 postavil na čelo druhého československého odboja. Ako jeden z prvých organizoval odpor proti Hitlerovskému Nemecku.
Česko-slovenská historická ročenka 2019 - 2020
POČÁTKY NORMALIZACE V ČESKOSLOVENSKU (1969-1971)
* Gustáv Husák na počátku tzv. normalizace (nejen) ve světle ruských archívů * Stranícke previerky nielen komunistov * Syndróm roku 1968 * Několik poznámek k tématům kolem normalizace * Stalinistická federace a jak s federalismem ve střední Evropě * Pragmatizmus a pluralizmus namiesto utópií. Milan Šimečka o politicko-kultúrnych základoch demokracie * Okolnosti přijetí tzv. pendrekového zákona v roce 1969, jeho aplikace a jeho důsledky * Zostrený kurz nastupujúcej tzv. normalizácie a politické procesy. Na príklade perzekúcií kaplánov Ambróza Kubiša a Jána Ďuricu *
ŠTÚDIE K ČESKO-SLOVENSKÝM VZŤAHOM
A ČESKÝM A SLOVENSKÝM DEJINÁM, II.
* Čechoslovakizmus v mentalitách obyvateľov Košíc a jeho implementácia vo verejnom priestore mesta v medzivojnovom období * Ochranárstvo a environmentálne iniciatívy v Československu do roku 1989 *
Matica slovenská a národná otázka v prvej Československej republike
Monografia približuje na pozadí dejín Matice slovenskej v rokoch 1919 – 1938 vývoj postavenia Slovákov v prvej Československej republike. Dokumentuje pozíciu a úlohu Matice v súdobom dianí a v zápase proti čechoslovakizmu, ako aj širší politický a spoločenský kontext, zrkadliaci sa na jej pôde i v počinoch vedúcich predstaviteľov. Približuje oživotvorenie inštitúcie v roku 1919, jej prvé kroky, analyzuje jej následné budovanie a pôsobenie, spoluprácu s inými organizáciami, konštituovanie nových štruktúr a prináša ich podrobné personálne prehľady. Obsiahlejšie sa venuje augustovým slávnostiam v roku 1926, sporu o Pravidlá slovenského pravopisu a prelomovému Valnému zhromaždeniu MS v máji 1932 i ceste matičnej delegácie do USA v rokoch 1935 – 1936. Autorka nezabúda ani na osobnosti formujúce tvár Matice slovenskej, akými boli najmä Jozef Škultéty, Štefan Krčméry či Jozef Cíger Hronský.
Cesta ke slovenskému mýtu
Publikace se zabývá formováním programově slovenské výtvarné moderny v období první Československé republiky (19181938) v kontextu oficiální ideologie čechoslovakismu a ve vztahu k českému výtvarnému umění. Pro mnohé umělce, teoretiky a historiky umění na území Slovenska, kteří jako součást inteligence cítili povinnost v nově zformovaném státě vytvářet a potvrzovat národní identitu prostřednictvím umění, bylo hledání slovenskosti v umění zásadní. Toto hledání bylo ovlivněno charakterem česko-slovenských kulturních vztahů, vzájemnými nedorozuměními a stereotypy. Podoby slovenského modernismu se utvářely v úzké vazbě na českou modernu a zároveň jako rezistence vůči ní. V tomto smyslu můžeme zdůrazňování slovenskosti ve výtvarném umění, a to i důrazem na námět, považovat za snahu nesplynout umělecky s proudem české moderny. Tato studie tak sleduje, jakým způsobem se konstruuje národní identita prostřednictvím výtvarného umění a jakou roli při tom sehrává širší kulturní a politické pozadí uměleckého provozu.
Dr. Anton Štefánek - politik, žurnalista a vedecký pracovník
Kniha o Dr. Antonovi Štefánkovi je najnovším výsledkom dlhoročnej koncepčnej práce Ústavu politických vied SAV v oblasti výskumu slovenského politického myslenia 19. a 20. storočia. Ten sa primárne zameriava na komplexné zhodnotenie výrazných osobností slovenskej politiky v uvedenom období (Milan Hodža, Martin Rázus, Ferdinand Juriga, Ivan Dérer, Vavro Šrobár) tak, že v ňom autori uprednostňujú interdisciplinárny prístup spolupráce vedeckého kolektívu pred individuálnymi odbornými pohľadmi. Týmto spôsobom sa postupovalo aj pri výskume osobnosti Dr. Antona Stefánka, ktorý sa zapísal nielen do histórie slovenskej a československej politiky ako aktívny predstaviteľ hlasizmu a ideológie čechoslovakizmu, funkcionár agrárnej strany, minister školstva a národnej osvety, minister unifikácií, ale aj ako zakladateľ a významná osobnosť sociologickej vedy na Slovensku. Bol profesorom aplikovanej sociológie a zastával aj post rektora Univerzity Komenského v Bratislave. Vydanie tejto knihy svojimi vedeckými pohľadmi na vybrané témy Štefánkovho života a jeho bohatej spoločensko-politickej a vedecko-akademickej činnosti môže zaujať nielen odbornú komunitu , ale aj politikov, študentov a časť laickej verejnosti, ktorá sa zaujíma o výrazné osobnosti slovenských novodobých dejín.
Vráťme Nitru do našich dejín
Autor Marián Tkáč vo svojom spise uvažuje o historickom postavení mesta Nitry a jej veľkom význame pre dejiny slovenského národa. Považuje ju za kontinuálne trvalé centrum slovenského duchovného, hospodárskeho, politického a štátneho života.
Úryvok z prvej kapitoly Kontinuita dejín
[...] Chýba nám vlastná, nespochybniteľná niť našich dejín. Pevný bod, miesto, okolo ktorého či v ktorom sa odohrávali. Je taký bod? Je ním zrejme Nitra...
Nekriticky zotrvávame predovšetkým pri anachronizme „Veľká Morava“, ktorým nám iní pomenovali obdobie rokov 833 – 907, teda len zhruba tri štvrtiny inak veľmi úspešného storočia, v ktorom sa Sloveni/Slováci na čele so svojimi panovníkmi správali ako suveréni strednej Európy. Zavedenie tohto pomenovania Čechmi, pričom na českej strane v poslednom čase už bez prívlastku „Veľká“ (Morava), treba zo slovenského hľadiska považovať za exonymum, ktoré sme nekriticky prebrali, zotrvávame pri ňom, dali sme si ho dokonca do preambuly ústavy. Toto pomenovanie sa stalo mýtom takým zažitým, že žiadať o jeho zanechanie a nahradenie výstižnejším pomenovaním, bližším k pravde, môže sa zdať „bláznovstvom“. Veď celý svet doteraz hovorí – alebo, pravdaže, skôr nehovorí nič alebo len okrajovo – o približne sedemdesiatich štyroch rokoch ako o „Veľkej Morave“ či „Veľkomoravskej ríši“. A naši západní susedia ponúkajú svetu aj takýto opis dejov, ktoré sa vtedy diali: „Moravský princ Rostislav požiadal Byzanciu o misionárov, aby jeho ľud učili kresťanstvo. Dvaja misionári, Cyril a Metod, priniesli ľudu do Česka a na Moravu abecedu zvanú cyrilika.“5 Pravdu má Pavel Dvořák: „Dejiny... stoja na tenkom ľade, sú plné dohadov a domnienok, v mnohých prípadoch podobných onej stokrát opakovanej lži, ktorá sa časom stáva pravdou.“
Dokážeme toto „bláznovstvo“, ktoré je však základným východiskom pre poslovenčenie našich dejín, a teda aj prítomnosti a budúcnosti – zniesť zo sveta? Dokážeme v záujme pravdy prepísať, zrekonštruovať naše dejiny, vymeniť učebnice dejepisu, nakrútiť dokumentárne filmy, dať do povedomia sebe i svetu skutočne slovenský pohľad na slovenské dejiny? Dokážeme kriticky hodnotiť, ale apriori neodhadzovať všetky závery vzácnych slovenských prvohistorikov tak, ako to robia všetci okolo nás? „Dotýkať sa ustálených pojmov, revidovať už všeobecne prijaté tézy znamená vystaviť sa riziku tvrdej, dakedy až nepríčetnej reakcie zo strany určitej časti vedeckej obce.“7
Je po tom a pri tom všetkom (učebnice, už dosť zakorenená tradícia, dokonca aj preambula ústavy s „Veľkou Moravou“) vôbec možný radikálny obrat vo výklade našich dejín? Nuž, je priam nevyhnutný, ak sa chceme vymaniť z vyslovene českého výkladu našich dejín. „Kým české dejiny sú viac-menej jeden nepretržitý príbeh, naše dejiny, to je niekoľko príbehov dokopy.“8 Keďže pre mnohých sú už všetky cudzie pomenovania našich historických reálií – exonymá – raz a navždy dané, prebrané a akceptované, bude to vyžadovať odvahu oprášiť či nanovo zaviesť a používať endonymá, názvy vlastné, ktoré si dáme my. Bude nám chýbať, ako obyčajne, odvaha? Alebo sa nezľakneme a pustíme sa do zápasu o vlastný výklad našich dejín? O poriadok v našej historickej terminológii?
Úryvok zo záveru knihy
Ak Slovensko a Slováci sú subjektom dejín, ak sú subjektom dejín Uhorska, ak majú právo na vlastný výklad dejín, treba začať poriadkom v terminológii. Pomenujme Pribinovu dŕžavu na oboch stranách rieky Moravy napríklad ako Nitravu a dŕžavu z čias kráľa Svätopluka napríklad ako Veľkú Nitravu (jeho ríša bola veľká a vládol jej z Nitry). Lebo tu, v tomto bode, je východisko všetkých ostatných slovensko-českých diskusií či sporov, lebo tu je „gruntovný“ – ako by povedal Vladimír Mináč – uzol čechoslovakizmu: v samom názve „Veľká Morava“. Nie, nenárokujem si, nemám ambíciu niečo určovať. Nanajvýš navrhovať a o návrhoch diskutovať.
První Kytice národních prasáren
Čtenáři se konečně dostává do ruky digitálně rekonstruovaný reprint prvního dílu Kryptadií, slibovaný ve Velkém slovníku sprostých slov poprvé před skoro dvěma desetiletími.
Kromě Obrátilových errat byly v textu opraveny další stovky zjevných tiskových chyb – překlepů, špatné interpunkce a logických nedůsledností, vzniklých v důsledku toho, že po sešitech vydávané dílo autor dopisoval a korigoval postupně v průběhu několika let. Nekvalitní sazba ilegálního tisku si pak vynutila další tisíce oprav poškozených liter, neodstraněných hrotků a nečistot.
Poprvé tedy kniha vychází v takové podobě, v jaké kdysi vyjít měla, kdyby jí okolnosti bývaly příznivěji nakloněny.
Díky dlouhému odstupu vynucenému objektivními okolnostmi jsme si mohli dovolit změnu původně avizovaného nešťastného názvu „Velká encyklopedie české erotiky“, který nejenže nebyl dostatečně úderný, ale především vůbec neodpovídal obsahu.
Nejde o encyklopedii, ale skutečnou erbenovskou KYTICI nejen lidového a městského folklóru, ale i umělého, často v opisech šířeného písemnictví. Není ani česká, ale vpravdě NÁRODNÍ – v intencích původního čechoslovakismu: česká, moravská a slovenská, včetně Rusínů, ale bez Němců a Maďarů, kteří, ač v ČSR tvořili početné menšiny, prostě patřili ke svým vlastním národům.
A konečně nejde zdaleka jen o erotiku, navzdory Obrátilovu původnímu akademicky se tvářícímu podtitulu „Příspěvky ke studiu pohlavního života našeho lidu“. Jeho dílo kromě suchého popisu rozličných lokálních sexuálních zvyklostí, dobových i historických, zahrnuje též příspěvky čistě pornografické, skatologické a vulgární – od lidových říkanek a písní, přes anekdoty, hádanky, hry a nápisy ze záchodků, až po nadávky a posměšky.
V češtině neexistuje trefnější jednoslovný výraz, který by to vše dokázal shrnout, než PRASÁRNY
Polemika o československom rozkole
Polemika o Československom rozkole
je prvým titulom novej edície Pramene a polemiky. Je to súbor dvoch
významných diel: Milan Hodža – Československý rozkol a kritická reakcia
naň od Jozefa Škultétyho – Stodvadsaťpäť rokov zo slovenského
života. Hodžova práca, dnes už pomerne málo známa, sa v čase svojho
vydania stala jedným z najprepracovanejších teoretických diel presadzujúcich
umelý koncept jednotného „československého“ národa
a ostáva jedným z hlavných zdrojov ideológie etnického čechoslovakizmu.
Škultétyho polemika naopak vychádza zo svojbytnosti slovenského
národa. Realizáciu tohto vydavateľského projektu nemožno
hodnotiť inak, ako významný edičný počin, ktorý prístupnou formou, pri
bohatej faktografickej základni v poznámkovom aparáte, sprítomní
v celistvosti jednu z prvých slovenských vedeckých polemík odborníkom,
ale aj širokej verejnosti, ktorá sa zaujíma o myšlienkové
prúdy, národné a štátne koncepcie týkajúce sa Slovákov a Slovenska
v predchádzajúcich storočiach.
Vypredané
11,00 €
11,58 €
Slovenské vize
Kniha analyzuje vize a úvahy o budoucnosti slovenských zemí, jak je formulovaly v průběhu první světové války, tedy v době uherské sounáležitosti Slovenska, jednotlivé skupiny tamních politických myslitelů. V širším kontextu vychází z popisu předválečných vztahů Slováků s dalšími národy středoevropského prostoru a rozebírá jejich postavení doma i v zahraničí včetně nastínění ideových směrů, z nichž úvahy o začlenění země vycházely. V tomto smyslu se tak věnuje kromě jiného i doposud ne zcela rozřešeným otázkám původu meziválečného čechoslovakismu a případným plánovaným alternativám ke vzniku poválečného státu Čechů a Slováků. Na těchto základech pak autor rozvíjí široký obraz slovenského odboje během první světové války. Klíčové události spolupráce obou národů během let 1914–1918 jsou tak podány z poněkud nezvyklého úhlu, který však může lépe ozřejmit, zdali bylo utvoření česko-slovenského státu v souladu s dlouhodobými slovenskými politickými snahami, zda bylo výlučnou alternativou pro dobovou politickou diskusi či zda se Slovensko mohlo na základě téže logiky po první světové válce stát součástí i jiného státního útvaru.
Lacná kniha První Kytice národních prasáren (-70%)
Čtenáři se konečně dostává do ruky digitálně rekonstruovaný reprint prvního dílu Kryptadií, slibovaný ve Velkém slovníku sprostých slov poprvé před skoro dvěma desetiletími.
Kromě Obrátilových errat byly v textu opraveny další stovky zjevných tiskových chyb – překlepů, špatné interpunkce a logických nedůsledností, vzniklých v důsledku toho, že po sešitech vydávané dílo autor dopisoval a korigoval postupně v průběhu několika let. Nekvalitní sazba ilegálního tisku si pak vynutila další tisíce oprav poškozených liter, neodstraněných hrotků a nečistot.
Poprvé tedy kniha vychází v takové podobě, v jaké kdysi vyjít měla, kdyby jí okolnosti bývaly příznivěji nakloněny.
Díky dlouhému odstupu vynucenému objektivními okolnostmi jsme si mohli dovolit změnu původně avizovaného nešťastného názvu „Velká encyklopedie české erotiky“, který nejenže nebyl dostatečně úderný, ale především vůbec neodpovídal obsahu.
Nejde o encyklopedii, ale skutečnou erbenovskou KYTICI nejen lidového a městského folklóru, ale i umělého, často v opisech šířeného písemnictví. Není ani česká, ale vpravdě NÁRODNÍ – v intencích původního čechoslovakismu: česká, moravská a slovenská, včetně Rusínů, ale bez Němců a Maďarů, kteří, ač v ČSR tvořili početné menšiny, prostě patřili ke svým vlastním národům.
A konečně nejde zdaleka jen o erotiku, navzdory Obrátilovu původnímu akademicky se tvářícímu podtitulu „Příspěvky ke studiu pohlavního života našeho lidu“. Jeho dílo kromě suchého popisu rozličných lokálních sexuálních zvyklostí, dobových i historických, zahrnuje též příspěvky čistě pornografické, skatologické a vulgární – od lidových říkanek a písní, přes anekdoty, hádanky, hry a nápisy ze záchodků, až po nadávky a posměšky.
V češtině neexistuje trefnější jednoslovný výraz, který by to vše dokázal shrnout, než PRASÁRNY
Vypredané
6,07 €
20,24 €
dostupné aj ako:
Lacná kniha První Kytice národních prasáren (-90%)
Čtenáři se konečně dostává do ruky digitálně rekonstruovaný reprint prvního dílu Kryptadií, slibovaný ve Velkém slovníku sprostých slov poprvé před skoro dvěma desetiletími.
Kromě Obrátilových errat byly v textu opraveny další stovky zjevných tiskových chyb – překlepů, špatné interpunkce a logických nedůsledností, vzniklých v důsledku toho, že po sešitech vydávané dílo autor dopisoval a korigoval postupně v průběhu několika let. Nekvalitní sazba ilegálního tisku si pak vynutila další tisíce oprav poškozených liter, neodstraněných hrotků a nečistot.
Poprvé tedy kniha vychází v takové podobě, v jaké kdysi vyjít měla, kdyby jí okolnosti bývaly příznivěji nakloněny.
Díky dlouhému odstupu vynucenému objektivními okolnostmi jsme si mohli dovolit změnu původně avizovaného nešťastného názvu „Velká encyklopedie české erotiky“, který nejenže nebyl dostatečně úderný, ale především vůbec neodpovídal obsahu.
Nejde o encyklopedii, ale skutečnou erbenovskou KYTICI nejen lidového a městského folklóru, ale i umělého, často v opisech šířeného písemnictví. Není ani česká, ale vpravdě NÁRODNÍ – v intencích původního čechoslovakismu: česká, moravská a slovenská, včetně Rusínů, ale bez Němců a Maďarů, kteří, ač v ČSR tvořili početné menšiny, prostě patřili ke svým vlastním národům.
A konečně nejde zdaleka jen o erotiku, navzdory Obrátilovu původnímu akademicky se tvářícímu podtitulu „Příspěvky ke studiu pohlavního života našeho lidu“. Jeho dílo kromě suchého popisu rozličných lokálních sexuálních zvyklostí, dobových i historických, zahrnuje též příspěvky čistě pornografické, skatologické a vulgární – od lidových říkanek a písní, přes anekdoty, hádanky, hry a nápisy ze záchodků, až po nadávky a posměšky.
V češtině neexistuje trefnější jednoslovný výraz, který by to vše dokázal shrnout, než PRASÁRNY
Vypredané
2,02 €
20,24 €
dostupné aj ako: