Reprezentatívna obrazová slovensko-anglická publikácia zachytáva tvorbu najvýraznejších osobností slovenskej scénografie prakticky od jej vzniku až po súčasnosť.

Aká je umelecká spolupráca a nadväznosť po definitívnom rozdelení Československej republiky? Akým spôsobom sa udržiavajú vzájomné väzby a do akej miery nachádzajú dnes umelci uplatnenie v krajine, ktorá bola kedysi ich spoločnou vlasťou?

Ladislav Čavojský, CSc. (Trnava, 17.1.1932) – divadelný historik a kritik. Absolvoval štúdium divadelnej vedy na VŠMU v Bratislave (1955). Od skončenia školy pôsobil nepretržite na vedeckom pracovisku SAV pre oblasť divadla a filmu (1961-64 a 1967-69 vedúci oddelenia, 1969-70 riaditeľ Ústavu divadla a filmu, 1990-2008 v Kabinete divadla a filmu SAV), 1962-65 hlavný redaktor časopisu Slovenské divadlo, 1994-95 šéfdramaturg Slovenskej televízie.

Desátým svazkem edice Osobnosti české scénografie, kterou od roku 2014 vydává Institut umění – Divadelní ústav, je monografie věnovaná scénickému a kostýmnímu výtvarníkovi Karlu Glogrovi (nar. 1958). Glogr v letech 1977 až 1984 studoval scénografii u profesorů Jana Duška a Alberta Pražáka na Divadelní akademii múzických umění v Praze, kde od roku 1999 dosud působí pedagogicky. Jako scénograf byl v angažmá ve Státním divadle Oldřicha Stibora v Olomouci (1985–1987), v Divadle Josefa Kajetána Tyla v Plzni (1987–1989), v Divadle E. F. Buriana v Praze (1989–1990) a v Divadle na Vinohradech v Praze (1991–2004). Jako host spolupracuje s divadly po celé České republice i se zahraničními scénami (Slovensko, Slovinsko, Chorvatsko, Itálie, Německo, Estonsko). Mezi režiséry, s nimiž ho pojí spolupráce nejčastěji, patří Jan Burian, Hana Burešová, Ladislav Smoček, Petr Kracik nebo Jiří Menzel.

Loutkářská, kostýmní a scénická výtvarnice Irena Marečková, jíž je věnován 9. svazek edice Osobnosti české scénografie, absolvovala obor výtvarnictví a technologie na Katedře loutkářství pražské DAMU, kde později také vyučovala (1990 – 2003, Katedra Alternativního a loutkového divadla, 2003 jmenována docentkou). Jako pedagožka též spolupracovala se studenty Katedry nonverbálního divadla HAMU v Praze a dramatické výchovy neslyšících JAMU v Brně a vedla scénografické semináře na festivalu amatérských divadel Loutkářská Chrudim. Její vyhraněný výtvarný rukopis, jenž je nepřehlédnutelný jak v návrhu, tak v realizaci, ji předurčuje k účasti na projektech s akcentovanou vizuální složkou, ať už na scéně loutkové (např.

Tomáš Berka a Ján M. Bahna nás sprevádzajú architektúrou a životným štýlom vo vilovej časti Bratislavy na Kalvárii, Slavíne s priľahlým Horským parkom a na Hradnom vrchu. V krátkych historických exkurzoch zachytávajú jej podobu od stredoveku, keď tam ešte bývali vinohrady, poľovné revíry a pastviny, neskôr výletné reštaurácie a hostince.Tieto lokality sa postupne menili na obytné štvrte lepšie situovaných Bratislavčanov – od letných sídiel talianskeho typu v polovici 19. storočia cez nemecko-maďarskú romantizujúcu a eklektickú zástavbu v okolí Palisád na prelome 19. a 20. storočia až po stavebný rozmach za prvej Československej republiky a súčasnú modernú, občas aj kvalitnú vilovú architektúru.