Texty zachytávajú desaťročie 1991 - 2001, "konštanty" i "premenné" v myslení našich pozoruhodných osobností, ale aj vo verejnom a inštitucionálnom živote po r. 1989, pričom literatúra a kultúra stoja v popredí ich záujmu. Rozhovory sú nielen osviežujúcim čítaním, ale aj správou, pestrou názorovou paletou, ktorá k nám prichádza z prvého desaťročia slobodného života na Slovensku, - a sú predovšetkým stále platným podnetom na zamyslenie.

Kamarimusiikkifestivaali, irodalom – a tak ďalej V juhozápadnej prímorskej Raume sa minulý týždeň konal „Sviatok čiernej čipky“, na ktorý prichádzajú vďační návštevníci nielen z priľahlého kraja Satakunta, ale aj z odľahlejších regiónov Fínska: otvorené domy, dvory, ateliéry, hudobné pódiá, trhy i bazáry; to všetko v Starej Raume (Vanha Rauma) ako na dlani. Tento týždeň ho vystriedal festival vážnej hudby „Kamarimusiikkifestivaali“ s vrcholovými hudobníkmi aj programom (dnes pre nás zneli: Skriabin, Chačaturjan, Schnittke, Wagner a dve vskutku mladé fínske skladateľské hviezdy Outi Tarkiainen, 1985, a Ilari Kaila, 1978), koniec týždňa však bude patriť aj ďalšiemu hudobnému festivalu.

Monografie přináší třináct studií Alenky Jensterle Doležal zaměřených na slovinskou literaturu a slovinsko české vztahy. Příspěvky v první části zkoumají různé oblasti mezikulturní komunikace mezi dvěma malými slovanskými národy v kontextu středoevropského prostoru a zaměřují se na působení slovinských intelektuálů v českém prostředí.

Kolektivní monografie vznikla k osmdesátým narozeninám Rudolfa Chmela, zakladatelské osobnosti slovakistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Přední odborník v literární slovakistice a hungaristice, je neodmyslitelně svázán s hledáním odpovědi na otázku „co je střední Evropa“ na mnoha úrovních svého profesního života: nejen jako pedagog, literární vědec, publicista, ale také jako politik a diplomat.

Knížecí rod Eggenberků zanechal v českých dějinách jen krátkodechou stopu, ale ne bezvýznamnou. Vždyť Eggenberkové vládli nejen Českým Krumlovem a celým jeho obrovským panstvím, ale také jako jeden z mála aristokratických rodů, usedlých na území českého království, se mohli (před nimi to byli pouze Lichtenštejnové a Albrecht z Valdštejna) pyšnit knížecím titulem.

Společnost a kultura v českých zemích procházely na přelomu 19. století proměnami, jež navždy změnily podobu českého Židovstva. Následkem vyostřeného etnického nacionalismu, urbanismu, demografických tlaků a měnících se vyhlídek na integraci byla druhá židovská modernizace, jež vedla ke dvěma velkým experimentům - k "českožidovskému hnutí" a "pražskému sionismu". Tato dvě hnutí, ačkoliv podstatně protichůdná, si byla v některých ohledech pozoruhodně podobná a obě se považovala za nejlepšího prostředníka židovské integrace do národně vypjatého, značně hašteřivého evropského prostředí.

Výpravná kniha osvětlující mnohostranně a vyčerpávajícím způsobem všední i sváteční život na panovnickém dvoře v době Přemyslovců. Kniha přináší barvitý pohled na dvorskou společnost, přičemž nabízí tři výkladové linie.

Kolektivní monografie přináší v 15 dílčích studiích historický přehled vývoje vztahů Čechů s národy a zeměmi jihovýchodní Evropy od středověku až do současnosti. Podává důkaz o tom, že k jihovýchodu Evropy poutaly Čechy v minulosti – stejně jako je tomu i v dnešní době – četné kulturní, ekonomické a politické vazby, a že tudíž tato oblast představuje významnou součást českého „dějinného prostoru“. V rámci české historiografie je předkládaná práce prvním pokusem o komplexní zachycení nejenom tradičně reflektovaných kontaktů Čechů se slovanskými zeměmi sledovaného regionu (Slovinskem, Chorvatskem, Bosnou a Hercegovinou, Srbskem, Černou Horou, Makedonií, Bulharskem), ale i vztahů s jeho neslovanskými státy (Rumunskem, Moldavskem, Albánií, Kosovem, Řeckem, Kyprem a Tureckem), tzn. s jihovýchodní Evropou jako celkem, který je sice po stránce etnické, jazykové i kulturní velmi různorodý, avšak z důvodu řady společných rysů představuje specifický areál utvářený podobnými historickými osudy.