Ikonografické doklady tvoří integrální součást pramenné základny řady společenskovědních oborů. Pro studium tradiční kultury ve středověku a raném novověku jsou zvláště významné, neboť etnologie pracuje s písemnými prameny a hmotnými doklady pocházejícími až z 18. a 19. století.

Kolektivní monografie je členěna do tří tematických bloků. V prvním oddíle nazvaném Theologia et Philosophia je zaraženo šest studií, a sice tři teologické (S. Hlaváč, L. Nosek, B. J. Štivar), zaměřené na nejstarší dějiny františkánství, a následně tři filosofické k tématům souvisejícím s první i druhou scholastikou (L. Lička, P. Dvořák, T. Machula). Druhý oddíl knihy, pojmenovaný Ars et Memoria, reflektuje široký kontext františkánského umění a memoriální kultury, ať už jde o vztah liturgie a architektury (K. Mezihoráková), nejstarší dějiny českého františkánství (M. Ollé, J. Pařez), problematiku klášterních knihoven (M. Hradilová), nebo otázky prosopografické (P. Kotau), ikonografické (M. Opatrná), případně věnované řádovým vizitacím (P. M. Matějka) a poutnictví (Magdalena Štěrbová). Třetí a poslední oddíl kolektivní monografie je uvozen názvem Missio et Controversia, neboť mapuje dějiny františkánských misií do Svaté země (P. Hlaváček) a Číny (V. Liščák), stejně jako františkánskou reakci na evropské reformace (O. Halama, P. M. Matějka, P. Hlaváček) nebo kontroverze uvnitř samotné františkánské řeholní rodiny (M. Brčák). Výsledkem našeho snažení je mnohovrstevnatá kniha, která uchopuje dějiny františkánství v kontextu teologickém, filosofickém, uměnovědném a ikonografickém či architektonickém, a zároveň představuje příspěvek k problematice obecných náboženských a intelektuálních dějin středověku a raného novověku.